Nejen po dobu jednání českého, ale také Evropského parlamentu by se měly vyvěšovat černé vlajky, jako symbol stavu ohrožení. Nejinak tomu bylo v tomto týdnu.
Pravda, v jednání o zpoplatnění emisí skleníkových plynů vznikajících při vytápění budov a dopravy a souvisejícího uhlíkového cla nebo vytvoření sociálně klimatického fondu ke shodě nedošlo. Samotná skutečnost, že se projednává rozšiřování zjevně neefektivního systému obchodu s povolenkami na emise oxidu uhličitého na sektor budov a dopravy, je ale varovná. Mechanismus obchodování s povolenkami na emise CO2 totiž zakládá spekulace a je tudíž neefektivní.
Přitom se v Evropské unii a České republice šíří energetická chudoba domácností. Špatná energetická politika EU, umocněná jejím diletantstvím v ochraně stability klimatu, to ještě výrazně zhoršuje. Chudší státy jsou na tom podstatně hůř než státy bohatší. Při krachujících financích EU i mnoha členských států nezní sociálně klimatický fond věrohodně. Možná si jen jeho navrhovatelé nespočítali, jak velké sumy by musel obsahovat. Nebo chce EU stimulovat ještě větší spalování dřeva a ničení v mnoha členských státech silně deficitních lesů či dokonce toxické domácí spalování odpadů? Zřejmě ano. Nebo neumí domýšlet důsledky svých rozhodnutí.
Efektivní politika ochrany stability klimatu se musí odvíjet od silné sociální politiky, počínaje prosazováním míru a bezpečnosti místo zbrojení a nepřátelství (bezpečnost v Evropě i ve světě je prostě nedělitelná, jak se krutě přesvědčujeme nejen na Ukrajině), dále od určení komplexní náročnosti získávání jednotlivých druhů paliv a energie z jednotlivých zdrojů na celkové emise skleníkových plynů. Podobně u základních surovin, potravin ad. Na tuto celkovou náročnost se musí vázat jak »klimatická daň« jednotnou sazbou na tunu emisí, tak vyrovnávací dovozní cla. Musí se začínat těžbou, a pokud se u dovážených fosilních paliv koná v zahraničí, tak jejími odhadovanými emisemi skleníkových plynů. V opačném případě hrozí, že naděláme víc škody než užitku.
Rozpaky vyvolává potvrzení zákazu nových silničních vozidel na fosilní paliva od roku 2035, čili nařízení elektromobilů. Pro kvalifikované rozhodování je tu řada neznámých, ale to prý nestojí za řeč. Dopad v jednotlivých státech bude velice diferencovaný. Státy se silným automobilovým průmyslem jako je Česko, Slovensko a Slovinsko, to zřejmě pořádně odnesou, ale to je prý jen malá vada na kráse. Jak se zajistí potřebná elektrická energie, se neřeší, ono to prý nějak dopadne. Možná i tak, že se nejen dolní, ale i střední příjmové třetině občanů znemožní jezdit auty, že se významně prohloubí chudoba a že EU i členské státy budou dotovat bohatým občanům elektromobily namísto boje s chudobou. Pirátský europoslanec Peksa všechny ujistil, že to nabude mít dopad na trh s ojetinami. Opravdu?
Konečně většina europoslanců vyzvala k »úpravě základních smluv EU«. Má se zrušit jednomyslnost hlasování v Radě EU a zavést většinové hlasování, aby bylo možné zájmy zejména menších členských států zcela ignorovat. Prý »Za totalitní praktiky a nikdy jinak!«
Jan Zeman