Vím, že se pouštím na tenký led, ale do Tomáše Plekance se určitě navážet nechci. Co ale určitě chci, a proto jsem usedl ke klávesnici…, chci totiž poukázat na všeobecný paradox dnešní doby, že každý může dělat cokoli, aniž by k výkonu té či oné profese byl patřičně vzdělán. Plekanec bude dělat asistenta Rulíkovi. Rozhodl Hadamczik po dohodě s Plekancem a možná ještě s někým – třeba se svazovým výkonným výborem…, nezajímá mě to, neboť toto nepovažuji za nijak podstatné.
Dříve i prodavačka v lahůdkách nebo oděvech, prostě všude, musela mít výuční list. Můžete tehdejší učňáky zpochybňovat, jak se vám zlíbí, ale za těch tři a půl roku včetně povinné praxe se tam náctiletí něco naučili. Podívejte se dnes, kdo stojí za pulty. Kdokoli. Ale jo, i v předlistopadové době byli prodavači a prodavačky, vyučení/é, že se člověk otočil na podpatku, jen když viděl jejich otrávený ksicht a odkráčel do jiného obchodu. Tohle ovšem bude vždycky. Jde o tu profesní vzdělanost, a ta šla za posledních skoro už 34 let beznadějně do háje.
Tak, a nyní zpět k hokeji. Když to vezmu namátkou… Vladimír Kostka, trenér mistrů světa z roku 1972, byl profesorem na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Ve wikipedii se o panu Kostku dozvíme i to, že… »Práci na vysoké škole vždy spojoval s dobrovolnou činností v ledním hokeji. Byla to jedinečná vazba teorie a praxe. Dlouhá léta vedl metodickou komisi Svazu ledního hokeje. … Celkem získal jako trenér nebo vedoucí mužstva 34 medailí, z toho 5 zlatých, 13 stříbrných a 16 bronzových. … Názory profesora Kostky na lední hokej jsou zachovány v bohaté publikační činnosti. Napsal 33 učebnic a vysokoškolských skript, publikoval 48 výzkumných statí a přes 200 odborných článků. Kniha Moderní hokej vyšla i v šesti zahraničních zemích.«
Nebo absolvent FTVS UK doktor Luděk Bukač – coby trenér nároďáku 2x mistr světa (1985, 1996)… Opět wikipedie: »Ještě během aktivní hráčské činnosti byl na stáži v Kanadě (tým Oklahoma Blazers, 1965) a v SSSR (tým CSKA Moskva, 1966). Později proslul jako trenér, který se soustavně věnoval teorii i praxi ledního hokeje. Vědecká i odborná publikační činnost Luďka Bukače je velmi bohatá – je autorem kolem 30 vědeckých statí, dále řady učebních textů a metodických příruček, spoluautorem knihy ‚Obrana v ledním hokeji‘. V ČSSR i v zahraničí publikoval přes 100 odborných článků. Přednášel na univerzitách a seminářích v Kanadě, Švédsku, Finsku, Švýcarsku, Itálii a Rakousku. Spolupracoval s FTVS UK.«
Namátkou dál… Hlinka ani Růžička při vší úctě k nim trenéry nebyl a není. Kouči snad, ale trenéry nikoli, navíc právě tihle dva měli ve své době k dispozici plejery, které nám záviděl svět a na té střídačce mohl stát de facto kdokoli (dneska taky, akorát bez těch plejerů). Pokračovat bych mohl dál, ale bylo by to zbytečné.
Prostě mně připadá jako totální úlet »nominovat« Tomáše Plekance, jenž se sotva vysvlékl z kladenského dresu, k reprezentaci – bez jakéhokoli trenérského vzdělání a praxe. Zkušenosti se sbírají léta a níže a národní tým je trenérská meta, pocta, vrchol kariéry. Je to stejná pitomost, jako třeba s Martinem Eratem. Že si s Plekancem Hadamczik honí triko, je nabíledni, ale proč se do tohohle angažmá nechal uvrtat Tomáš, to mně rozum moc nebere. Co třeba nějaké pedagogické vzdělání?
Všechno v životě má svůj čas, a pokud se tento čas jaksi předhoní, obvykle se tím nadělá víc škody než užitku. Tohle je, aspoň podle mě, právě tento případ.
Mimochodem, opačným příkladem budiž angažování Vladimíra Vůjtka st. a Miloše Říhy u hokejového nároďáku. Ti zase pro změnu čekali na tuto příležitost až příliš dlouho a dostali ji až v momentě, když už byli za svým trenérským zenitem.
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.