Výzev za rozhodný boj za stabilitu klimatu v západním světě neubývá, zvláště pak ve státech Evropské unie, leč samotný boj za ochranu stability klimatu se nedaří. Klima se chová stále divočeji. Letošní vývoj počasí po 1. červnu se nejen v Česku zcela urval ze řetězu. Kladných teplotních rekordů je bezpočet, emise a koncentrace antropogenních skleníkových plynů (GHG), zejména oxidu uhličitého CO2 a metanu CH4, dále rostou a s nimi i obavy, co to s klimatem udělá. Tedy, předpovědi jsou nevábné.
Vysvětlení, že je za tím jen pokračující prudký nárůst emisí a koncentrací antropogenních GHG, není tak jednoznačné, jak se tvrdí, byť k oteplování zcela jistě rostoucí koncentrace GHG v ovzduší přispívají.
Že asi deset probíhajících válek ve světě v čele s tou největší na Ukrajině přitápí kromě jiného pod kotel sílícího globálního oteplování klimatu, je nejspíš pravda. Problémem přesného výpočtu je, že kromě vystřílené munice a zničené vojenské techniky, bunkrů a civilních objektů dochází k paralyzaci ekonomik v oblastech bojišť, což se naopak projevuje snížením emisí GHG. Znám českého experta, který se to snažil spočítat. Zlí jazykové tvrdí, že dostal pořádně vynadáno, že tím ohrožuje Zelenou dohodu pro Evropu (absurdní obvinění), a tak zmlknul. Škoda.
Jenže už v roce 2020, kdy o velké válce na Ukrajině nebylo ani potuchy, náklady na obranu spotřebovaly asi dva tisíce miliard dolarů a neustále se zvyšovaly, přičemž v nich výrazně »vedly« západní státy v čele s nejvíce zmilitarizovanými Spojenými státy americkými, nemluvě o vedení řady válek jimi a jejich spojenci, nejčastěji za svobodu a demokracii, a to až do zabití posledního domorodce od ropných polí.
Emise GHG produkované armádami celého světa se sice nesledují, ale podle rejpalů se na celkových antropogenních emisích GHG podílejí asi pěti procenty. Asi polovinou se na tom podílela největší armáda USA. Emise armád se do emisí GHG nepočítají, přestože klima také ovlivňují.
K současnému prudkému růstu teplot na povrchu Země může přispívat současný velmi vysoký vrchol slunečního cyklu (bývá takový každý čtvrtý), ale je to všechno? Určitě ne, protože k rychlému oteplování klimatu na Zemi dochází již od 70. let 20. století.
Dalším zdrojem oteplování klimatu je pokračující odlesňování. Současné ničivé sucho v části Brazílie je v první řadě důsledkem rozsáhlého odlesňování, které bývalý prezident Brazílie Bolsonaro považoval za podmínku pokroku včetně toho, že v Amazonském pralese žijící domorodí indiáni mohou být jako překážka pokroku zlikvidováni. Šílené.
Odlesňování přitom neprobíhá jen v Brazílii, ale také v řadě dalších nejen rozvojových států. V USA, Kanadě, Austrálii, ve Středomoří a v dalších regionech k němu přispívají obrovské lesní a stepní požáry, na nichž se člověk významně podílí svým neodpovědným hospodařením a nejednou i jako žhář.
K povrchu Země se ze zemských hlubin blíží tři velká tělesa žhavého magmatu. Ta pod severním Grónskem a pod Západní Antarktidou prokazatelně přispívají k rychlému tání tamních ledovců, což se projeví v nárůstu hladiny světového moře, a běda všem, co žijí na nízkém mořském pobřeží.
Samotné oteplování se samovolně zvyšuje vyšší produkcí nejvýznamnějšího GHG – vodní páry (už třetí rok víme, že průměrné koncentrace vodních par v ovzduší nestagnují, ale v letech 1990-2020 se zvýšily o sedm procent), dále rostoucím uvolňováním silného GHG metanu z věčně zmrzlé půdy na Sibiři, v Kanadě a z polárních moří, dále změnou albeda, tj. úbytkem zasněžených a zaledněných ploch, které dobře odrážejí sluneční paprsky. Tmavý povrch sluneční paprsky mnohem lépe pohlcuje a prostředí dále otepluje.
I když přesně nevíme, jakým procentem se na globálním oteplování podílí antropogenní emise GHG, jisté je, že k němu také přispívají. Přitom nejvýznamnější GHG – vodní pára – a také GHG ozón nemají emise (a tím ani antropogenní). Podíl CO2 a metanu na oteplování se počítal v rozsahu 13-35 %, přitom reálná byla v zásadě dolní hranice. Dnes víme, že vzhledem k vyššímu podílu vodních par na oteplování klimatu je jejich podíl ještě menší.
V EU má rostoucí klimatickou krizi řešit Zelená dohoda pro Evropu, tj. strategie dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální ekonomiky a společnosti. Jinak řečeno, státy EU nebudou emitovat víc antropogenních GHG, než kolik jich odstraní či bezpečně uloží.
Krásný cíl, ale katastrofální provedení. Předně se nedělala dopadová studie, jaké to vyvolá ekonomické a sociální problémy a jak se budou přijatelně řešit. Představa, že EU se svými tehdy 9, dnes 8 % antropogenních emisí GHG (v zásadě jen CO2 a metanu) zachrání klima na Zemi, je zjevně nereálná. Vlády málo rozvinutých a Západem krutě odíraných rozvojových států prosazují především urychlený rozvoj svých zemí a ten se bez zásadního zvyšování spotřeby paliv a energie a tím i emisí GHG neobejde. Vedení EU chtělo získat proti ostatním výhodu. V praxi ale tak ničí členské své státy.
Čekal bych, že si autoři Zelené dohody pro Evropu spočítají komplexní energetickou a emisní náročnost získávání paliv a energií z jednotlivých zdrojů, podobně u základních výrobků, jako je surové železo, ocel, hliník, cement, kyselina sírová, močovina… Válka, kterou Zelená dohoda vyhlásila jaderné energii a krvavé ropě, ale ukazuje, že takové výpočty provedeny nebyly. Je pravda, že měrné emise CO2 z pálení uhlí jsou vyšší než z ropy a citelně vyšší než ze zemního plynu. Když tam ale zahrneme metan uniklý při těžbě fosilních paliv (v energetickém ekvivalentu asi 0,5 % u uhlí a 3-6 % u ropy a zemního plynu, vychází zemní plyn a ropa na měrné emise GHG podstatně náročnější než uhlí. Platí i pro tzv. břidlicový plyn, který se sice těží bez větších úniků, ale po vytěžení se ložiska převedou na firmy – bílé koně – a ty je ponechají osudu včetně úniku zbylého zemní plynu z vrtů.
Započítáme-li známou skutečnost, že zkapalňování zemního plynu na LNG za účelem jeho přepravy a jeho zpětná konverze na plynné skupenství spotřebuje asi jednu třetinu energie, kterou obsahuje, vychází LNG emisně jako absolutně nejnáročnější druh fosilního paliva. Literatura uvádí, že za posledních 10-15 let jen EU a její členské státy vydaly z veřejných rozpočtů budování infrastruktury LNG asi 750 miliard eur.
Toto úsilí EU po 24. únoru 2022 dále urychlila ekonomickým bojkotem Ruska, zvláště pak bojkotem nákupu levných ruských fosilních paliv. Rusko mělo být exemplárně potrestáno za svou »speciální vojenskou operaci« na Ukrajině a ekonomicky zlomeno, leč vládci EU jaksi střelili do nohy samotnou unii a navíc doslova hodili přes palubu ochranu stability klimatu. Ceny fosilních paliv vyletěly nahoru. I když se Rusko na zisku z tohoto růstu cen podílelo jen menší částí, pomohly Rusku financovat válku na Ukrajině. Navíc je veřejným tajemstvím, že se ruská ropa a zemní plyn různými cestami derusifikují a za dvoj či trojnásobné ceny prodávají i v EU.
Některé firmy EU pomáhají i nadále Rusku rozvíjet těžbu z ložisek na pobřeží Severního ledového oceánu. Je to prý výnosné podnikání. Doprava LNG Severní mořskou cestou je podstatně kratší a i přes zimní problémy s ledy levnější. Že doprava LNG přes Čínu, Indii, Jihoafrickou republiku a další přinese zvýšené emise GHG, je zřejmé, nemluvě o dopadech náhrady zemního plynu dodávaného šetrně plynovody dodávkami plynu ve zkapalněné podobě.
Ano, EU vykazuje statisticky pokles antropogenních emisí GHG. Totiž, metan unikající při těžbě zemního plynu a ropy je započítáván na vrub zemí, které tato paliva těží a exportují. EU vychází statisticky hezky. Má to ale jeden háček. GHG klima oteplují nezávisle na místě jejich emise. Celkové emise a koncentrace GHG dále rostou, takže bychom se rostoucímu oteplování klimatu neměli zas tolik divit. A to ještě nezačalo zběsilé přezbrojování armád států NATO, ke kterému jeho vedení opakovaně vyzývá.
Jan Zeman