Jmenování nové slovenské vlády Roberta Fica (SMER – sociální demokracie, Hlas – sociální demokracie a Slovenské národní strany) mělo jednu překážku. Prezidentka paní Zuzana Čaputova odmítla jmenovat za ministra životního prostředí pana Rudolfa Huliaka ze SNS. Důvodem mělo být, že Huliak odmítá teorii globálního oteplování v podání Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu (IPCC). Odmítá prý tak výsledky vědy. Ministři – liberální ekonomové – ve vládách Matoviče a Hegera ale nevadili, ač ekonomové hlásící se k trhu bez přívlastků nemají s ekonomickou vědou nic společného. Nevadili ani jiní, značně problematičtí adepti na funkce nejen ministrů.
Možná se paní Čaputová snaží zakrýt skutečnost, že svou kariéru ekologické právničky postavila na křiklavém podvodu, zvaném Pezinecká skládka. Vysoudila přesun skládky jinam s tím, že byla postavena v rozporu se zákonem. Těžko mohla být postavena v rozporu se zákonem, když v 70. letech Československu žádný zákon o odpadech nemělo – ten prosadil až Josef Vavroušek v roce 1991. Horší je, že řešení skládky jejím přemístěním bylo vytíráním zraku za peníze daňových poplatníků. U soudů nejednou padají absurdní rozsudky.
Proti expertům IPCC stojí klimaskeptici, tj. odborníci, kteří stávající rychlé oteplování nespojují ani tak s emisemi skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, ale s dlouhodobými kosmickými cykly (nejde jen o aktuální velmi silný vrchol sluneční aktivity), výstupem mohutných těles žhavého magmatu k povrchu Země (tání ledovců v severním Grónsku a v západní Antarktidě), špatným obhospodařováním krajiny, zejména vznikem a růstem velkých měst a průmyslových aglomerací (mívají teplotu v průměru o 2-5 stupňů Celsia vyšší a klima podstatně sušší) a ničením lesů, zvláště pak tropických deštných. Současné zlé sucho v řadě regionů nejen Brazílie je způsobeno především brutálním odlesňováním, které přímo i nepřímo zvyšuje emise a koncentrace oxidu uhličitého.
Pravda je nejspíš taková, že těch faktorů přispívajících k oteplování klimatu je více, že nejde jen o antropogenní (lidmi způsobené) emise skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého a metanu. Dostatečně nezodpovězenou zůstává otázka, v jakém rozsahu se jednotlivé faktory na oteplování klimatu podílejí. Situaci citelně komplikuje dva roky staré zjištění, získané za pomoci meteorologických družic, že průměrné koncentrace hlavního skleníkového plynu – vodní páry – v ovzduší nejsou stálé, jak se dosud předpokládalo, ale že se za léta 1990-2020 zvýšily o plných 7 %. Vodní pára (a ozón) přitom nemá významnější antropogenní emise.
Tzv. škody ze změn klimatu jsou v drtivé většině daní za zlé hospodaření. Povodňové škody jdou z 90 % daní za neodpovědnou výstavbou v záplavových územích, přitom k nim přispívá i pokračující ničení vodních poměrů. Nejasná je role klimatických změn ve vztahu k vichřicím a tajfunům. S rostoucí zastavěností území rostou i škody těmito jevy způsobené. Oteplování jistě zvyšuje i sucho, ale na rostoucím suchu se významně podílí rostoucí zastavěnost krajiny, plundrování zemědělské a zejména orné půdy, odlesňování a další faktory. Vedra a sucha jsou jistě příznivá pro vznik a šíření velkých ničivých požárů lesů a stepí, leč se na nich vydatně podílí naše zlé hospodaření v krajině a nejednou i přímé žhářství. Atd.
Zvyšování hladiny moře bylo zatím nevýznamné. Jeho tempo se za posledních 120 let zvýšilo z 1 mm za rok na 3-3,3 mm za rok. Pokud by došlo ale k roztání významných ledovců a moře stouplo o jeden či dokonce o několik metrů, byla by vyplavena četná nízko položená pobřeží, často velmi hustě osídlená. To by byla pro lidstvo obrovská katastrofa. Modely již jen krátké životnosti ledovců v Grónsku a v Antarktidě dospívají k závěrům, že je již nejde zachránit, což bude znamenat zvýšení mořské hladiny o 5-7 m a tím i zaplavení nízko položených pobřežních regionů.
Za odborníky na klima rozhodně nepočítám tzv. klimaignoranty typu Václava Klause staršího.
Že by v daném sporu na Slovensku šlo o ochranu stability klimatu, nepředpokládám. Kdyby o to paní prezidentce šlo, nemohla by »všemi deseti« podporovat hrubě diletantskou Zelenou dohodu pro Evropu. Protože pan Huliak ukazuje na vážné nesrovnalosti v hospodaření v resortu životního prostředí, že četné dotace na místo určení končí neznámo nebo kde na kontech nevládních ekologických organizací, lze důvodně předpokládat, že jeho záměr zavést do resortu životního prostředí elementární pořádek na účet podvodníků a nevládních ekologických organizací je tím pravým důvodem odmítnutí jeho jmenování do funkce ministra životního prostředí.
Pan Huliak po vydatné štvanici mainstreamových médií a slovenských nevládních ekologických organizací stáhnul svou kandidaturu ve prospěch krajně pravicového politika a bývalého člena dnes zakázané Kotlebovy LSNS Tomáše Taraby. Paní prezidentka tak dosáhla Pyrhova vítězství.
Rozhořčení Slováci v pondělí 23. října v hojném počtu asi deseti tisíc přišli demonstrovat před prezidentský palác se základním heslem: »Odstup!« (»Odejdi!«). Stal se prý div, nová Ficova vláda má být jmenována dnes, 25. října. Tedy, pokud se paní prezidentka opět nezasekne. Zatím se zdá, že k poraženým patří ministerstvo životního prostředí. Má se všeobecně za to, že pan T. Taraba bude horší ministr, než by byl pan Huliak.
Jan Zeman
Diskuze je uzavřena.