STŘÍPKY Z NAŠÍ KRAJINY: Plaňany a okolí

Plaňany jsou městys ležící v okrese Kolín asi 12 km západně od Kolína. Mají přibližně 1900 obyvatel a jejich katastrální území má rozlohu 1385 ha. Plaňany jsou zajímavé nejen z hlediska historického, ale obec sama a hlavně její okolí i z hlediska přírody. Dalo by se říci, že Plaňany leží na okraji Středočeské pahorkatiny, ale významně sem zasahují i mnohé prvky Polabí, které pronikají k jihu zejména podél toku říčky Výrovky. K Plaňanům  byly administrativními zásahy přiřazeny  i malé obce Blinka, Hradenín a Poboří.

První písemná zmínka o obci (nazývané také Plaňasy) je z roku 1212 jako majetek Holce z Plaňan, kastelána olomouckého, a roku 1226 bratra Sulislava, též kastelána olomouckého.  Historie osídlení však sahá až do období bylanské kultury v 1. stol. př. Kristem a osada při soutoku Kouřimky s Výrovkou na staré trstěnické obchodní stezce existovala již v 10. století.

Sídliště a pohřebiště bylanské kultury – celkem devět bohatých hrobů bylanské kultury (po roce 750 př. n. l.) bylo odkryto na Plaňanských polích. Největší z nich obsahoval kostru staršího muže s bronzovým mečem s nákončím, železnou sekerou, nožem a železnými součástmi vozu (bronzovými hřebíčky krásně zdobené dřevěné jho), jehož přítomnost v hrobě však nebyla prokázána, a součásti koňského postroje. V hrobě byly dále nalezeny nedokonale spálené kosti ženy a 21 keramických nádob. Hrob byl po pohřbu zavalen vrstvou kamenů. Pohřebiště prozkoumal v roce 1931 F. Dvořák, nálezy jsou vystaveny v muzeu v Kolíně. V roce 1894 byl při stavbě sokolovny odkryt kostrový hrob v orientaci sever – jih s mimořádně umělecky ztvárněnými výrobky slévačských dílen z 2. pol. 3. stol. př. n. l.: rosetkový zapínací náramek s nálitky, šnekovitě zdobené nánožníky, spona a náramek ze sedmi dutých polokoulí. Tyto nálezy jsou v Národním muzeu v Praze.

Sídliště »Plaňanského horizontu« doby germánské, které dalo pojmenování nejstaršímu chronologickému horizontu doby římské v Čechách, se nacházelo v místech někdejšího cukrovaru. V roce 1894 byla na jeho dvoře objevena velká, asi 1 metr hluboká obětní jáma. Na dně stály 4 velké nádoby, poháry plaňanského typu, zlomky dalších nádob a zvířecí kosti. V okolí byl pan nalezen další pohár plaňanského typu, kostrový hrob se stříbrnou sponou a poklad asi 25 římských bronzových mincí s ražbou Antonia Pia (141 n. l.) a Septima Severa (217 n. l.).

V samotné obci byla a ještě dnes je řada památek. Jednou z nich byla Mírkovská tvrz ze 16. století. První zpráva o tvrzi pochází až z roku 1539, kdy ji Beneš Mírek ze Solopysk dokončil jako nové rodové sídlo. Byla to jednopatrová budova ozdobená sgrafity, začleněná do celého hospodářského komplexu. Mírkové ze Solopysk dosáhli v roce 1572 povýšení Plaňan na městečko, kterému císař Maxmilián II. udělil i znak. Z konfiskací koupil v roce 1624 plaňanské panství kníže Karel z Lichtenštejna, který již na tvrzi nesídlil a nechal ji přestavět na sýpku. Přestože byly Plaňany opakovaně vojensky vypleněny, například Švédy v roce 1642, nebo postiženy požáry, jako v roce 1654, mírkovská tvrz tyto pohromy přežila a dochovala se po pozdějších úpravách na hospodářské účely, dodnes. Avšak na konci září 2016 zastupitelstvo městyse ztratilo zájem o možnost rekonstrukce tvrze a jednomyslně schválilo vůli památku zdemolovat. Tak nějak vypadá dnes památková péče.

Další památkou je kostel Zvěstování Panny Marie, do roku 1620 sv. Petra. Je to románský kostel postavený kolem roku 1168 se poprvé písemně vzpomíná až v roce 1352. V roce 1359 jsou jako patroni zdejšího kostela doloženi Čeněk z Lípy a Hron z Kostelce, po nich pak Pavel z Jenštejna, otec pozdějšího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Do jenštejnského období (70.-80. léta 14. století) spadá gotická přestavba kostela, při níž byl vybudován vzdušný a bohatě prosvětlený presbytář, provedený arrasovsky orientovanou dvorskou hutí. Renesančně byl kostel upraven v roce 1591 za Mírků ze Solopysk, sídlících na místní tvrzi. V první třetině 18. století byl za vlády kněžny Marie Terezie Savojské barokně upraven interiér kostela, zejména byla nově sklenuta loď, a věž byla snížena o jedno patro (dnešní výška činí 38,5 metru). Kolem roku 1800 byla v pozdně barokních formách rozšířena varhanní kruchta a prolomeny nové okenní otvory. Při úpravách v roce 1862 byla nově zastřešena věž, v roce 1880 byl opraven interiér a v roce 1892 byly při puristické obnově exteriéru odstraněny některé pozdější přístavby. Tato poslední oprava, jejíž snahou byla především obnova románského vzhledu, je dnes historiky hodnocena jako tvrdá a nesprávná. Ve věži jsou umístěny hodiny z roku 1868 od poděbradského hodináře Janaty. Od roku 1910, kdy byl v sousedství postaven nový kostel sv. Jana Křtitele, byl kostel Zvěstování Panny Marie využíván již jen jako hřbitovní a postupně chátral.

Renesanční zvonice z roku 1587, postavená nákladem tehdejšího držitele Plaňan Šimona Mírka ze Solopysk. Zvonice byla opravena v roce 1886, kdy bylo spodní patro upraveno na márnici.

Kostel sv. Jana Křtitele je pseudogotický kostel z let 1908–1913 vystavěný stavitelem Gabrielem z Prahy podle staršího plánu z roku 1901 od architekta Frant. Mikše. Kostel byl slavnostně vysvěcen 18. září 1913. Jelikož došlo při stavbě k použití nekvalitních materiálů zejména do základů stavby, v roce 1931 hrozil kostel sesutím. Proto byl v letech 1931–1932 opraven a původní strop nahrazen betonovou výztuží dle návrhu Frant. Kloknera. Znovu byl kostel opraven po požáru v roce 1953, kdy tehdejší vláda do něj investovala nemalé peníze. Věž je vysoká 54 metry a vlivem jejího špatného založení se začala odchylovat již během stavby kostela. V roce 1932 činila odchylka vrcholku střechy od svislice 0,8 metru, v roce 1998 již 1 metr. Tak mají Plaňany také jednu neobvyklou zajímavost.

V Plaňanech bývala i synagoga, ale po II. světové válce byla přestavěna na Modlitebnu Československé církve husitské.

Také v nedalekém Hradeníně stojí tvrz. Tvrz v Hradeníně je jednou z nejcennějších památek svého druhu na území České republiky. Představuje ukázku honosného venkovského sídla drobné šlechty a členů bohatých měšťanských rodů z období vrcholného a pozdního středověku. V 19. století byla upravena do podoby výstavné selské usedlosti, a tuto podobu ji dnes vrací kolínské muzeum.

Příroda v okolí Plaňan je silně ovlivněna nedalekým Polabím. Mnohé druhy rostlin a živočichů jsou totožné s těmi polabskými. Svou úlohu zde hraje i říčka Výrovka, levostranný přítok řeky Labe, podle níž se sem polabské druhy rozšířily. Však nedaleko Plaňan severním směrem leží dvě významné přírodní rezervace, Stráně u Chroustova a Stráně u Splavu, které vypovídají o zdejším přírodním bohatství. Také činný plaňanský lom odkrývá pravěkou historii zdejší přírody, starou téměř 1 miliardu let. Umělé odkryvy v lomu, které zahrnují jak ortoruly a amfibolity kutnohorského krystalinika včetně pegmatitických žil, včetně bohaté minerální asociace (krystaly křemenů a jejich barevných odrůd, živců, slíd, turmalínů a dalších nerostů), tak příbřežní sedimenty české křídy (cenoman až spodní turon). V jihozápadní stěně lomu v Plaňanech u Kolína byl v nedávné době odkryt zajímavý profil svrchní křídou. Ve vrstvách spodního turonu, jejichž absolutní stáří se pohybuje okolo 94 milionů let, nám druhohorní moře zachovalo celou řadu zkamenělin bezobratlých živočichů i pozůstatky obratlovců, hlavně ryb a žraloků.

Plaňany a jejich okolí jsou tedy zajímavé nejen historicky a možná i více archeologicky a památkami přírody. Je to krásný kraj.

Václav Ziegler