O tom, proč je »protiofenzíva« tak zdlouhavá, se mluví často – a největší světlo do toho mohou vnést sami vojáci na ukrajinské frontové linii. Pokazilo totiž NATO výcvik ukrajinských jednotek? Vycvičilo je pro špatné bojiště?
Tyto otázky jsou podle serveru POLITICO jádrem bouřlivé debaty o tom, proč se po třech měsících vyčerpávajících bojů zatím nepodařilo prakticky nic z toho, co bylo slibováno. Například na záporožské frontě – hlavní ose tří linií útoku – se postupuje velmi pomalu, dochází zde ke spoustě hodnocení z povzdálí, k hledání viníků, chybných kroků nebo zdůrazňování věcí, které se daly udělat lépe. Zásadní myšlenky však přicházejí od vojáků na ukrajinské frontě nebo od těch, kteří se z ní nedávno vrátili – vyčítají totiž NATO, že je připravilo na jiný boj…
Západní vojenští představitelé stále více Ukrajincům vyčítají, že nedodržuje taktiku kombinované války, kterou ji naučili instruktoři NATO. Nejvýraznější výtka byla obsažena v červencovém uniklém hodnocení bojiště německým Bundeswehrem, který si stěžoval, že ukrajinská armáda selhává při provádění výcviku NATO, a kritizoval velitele za to, že rozdělují své Západem vycvičené brigády na malé jednotky o pouhých 10 až 30 vojácích, které mají útočit na nepřátelské pozice, připomíná POLITICO. Někteří frontoví veteráni však nyní tuto kritiku staví na hlavu a tvrdí, že NATO je připravovalo na špatný druh války a že výcvik, který absolvovali, byl nejednotný a převzatý z příruček, které nebyly přizpůsobeny realitě na Ukrajině. Podle nich došlo k jasnému rozkolu mezi teorií a praxí, což si vyžádalo oběti na životech.
Mezi kritiky výcviku NATO patří i veterán americké národní gardy Ryan O’Leary, který byl deset let na misích v Afghánistánu a Iráku a během několika dní po zahájení vojenské operace vstoupil do ukrajinské cizinecké legie. Po příjezdu byl téměř okamžitě vyslán spolu s dalšími americkými a britskými dobrovolníky, aby blokoval vstup ruských jednotek do hlavního města Ukrajiny ze severu.
O’Leary tvrdí, že výcvik nových brigád by byl lepší, kdyby »jej vedli Ukrajinci, kteří zde zažili boje a mohou s sebou přinést ponaučení, aby ostatní neopakovali jejich chyby«.
Zdá se, že výcvik, který ukrajinští vojáci absolvovali, byl založen spíše na tom, na co byly síly NATO v posledních letech nejvíce zvyklé – na protipovstaleckém boji s trochou amerického stylu »ukaž a udeř«. A zatímco Ukrajinci oceňují nácvik základní pěchotní taktiky, průzkumu a toho, jak se nepozorovaně přiblížit k nepříteli, stejně jako metody, které se vyučují při šturmování zákopů a budov, poukazují na nedostatek výcviku v oblasti informovanosti o dronech a minách, zneškodňování výbušnin a obranného boje.
Pokud jde o začlenění bezpilotních letounů do boje a způsoby jejich překonávání, dostalo se jim jen málo rad – nejspíš proto, že síly NATO dosud nedokázaly tuto technologii podchytit a přizpůsobit jí svůj vlastní pěchotní výcvik.
O’Leary je nyní velitelem roty v ukrajinské 59. motorizované brigádě, která má za úkol průzkum a čištění zákopů při protiofenzivě na jihovýchodě země. »NATO by se mělo zaměřit na základní výcvik vojáků – nácvik zacházení se zbraněmi, přesunů, budování pozorovatelen, kamufláže, taktiky malých jednotek a cvičení soudržnosti,« napsal na sociálních sítích.
A dále na severu, na frontové linii v Charkově, tuto kritiku opakují vojáci 32. samostatné mechanizované brigády, kteří hovořili s deníkem Kyiv Independent. Brigáda absolvovala pouze třítýdenní výcvik NATO v Německu, a přestože jsou vděční za některé západní druhy výcviku a výstroj, stěžovali si, že důstojníci NATO nechápou tvrdou realitu války na Ukrajině.
»Pěšák NATO ví, že má podporu, a může postupovat s jistotou, že existuje vysoká pravděpodobnost, že nebude zabit nebo zmrzačen,« řekl voják jménem Ihor. Způsob války NATO vyžaduje masivní přípravné nálety, dělostřelecké přepady a odminování před postupem pěchoty a ukrajinská armáda – bez moderních bojových letounů, raket dlouhého doletu a odminovacího vybavení, které požadovala – musela samozřejmě bojovat zcela jiným způsobem, než jaký diktuje standardní doktrína NATO.
Proto během první fáze protiofenzívy Ukrajina utrpěla značné ztráty na vojácích a Západem dodané výzbroji, protože uvízla v jedněch z nejhustších minových polí, jaká kdy viděla, a musela přejít na taktiku této útočné druhé fáze, kdy se pomocí malých pěších jednotek snažila najít cestu skrz, upozorňuje POLITICO.
Někteří ukrajinští bojovníci tvrdí, že příprava by probíhala lépe, kdyby do výcviku NATO byli začleněni zkušení ukrajinští důstojníci a poddůstojníci se znalostí místní geografie a krajiny – nebo kdyby byla před vysláním odvedenců přidána intenzivní výuka na Ukrajině.
V důsledku nedostatečné znalosti krajiny nezohlednili školitelé NATO, jak velkou část bojů budou muset malé jednotky vést v hustých stromořadích – podobně jako spojenecké síly po vylodění v Normandii v roce 1944 nepočítaly s živými ploty v severozápadní Francii. Podobně na Záporožské frontě – stejně jako na většině jižní Ukrajiny – rozdělili sovětští agronomové půdu na rozsáhlá pole, mezi nimiž byly vysázeny duby, cesmíny a topoly jako větrolamy.
Ukrajinští představitelé sice nyní ukazují prstem na Západ za jeho liknavost a prodlevy při schvalování a dodávání požadované výzbroje a ohrazují se proti pocitu pesimismu, pokud jde o vyhlídky na dosažení hlavních cílů protiofenzívy. Většině vojenských analytiků a západních představitelů je však jasné, že se nyní blížíme ke konci protiofenzívy a do změny počasí zbývá jen málo času. A navzdory údajnému prolomení první ruské obranné linie u Robotyně na konci srpna protiofenzíva celkové pozice fakticky nezměnila, uzavírá POLITICO.
(cik)