Běžela 87. minuta duelu první fotbalové ligy mezi domácími Pardubicemi a favorizovanou Slavií, když si na centr Hlavatého naskočil Mukwelle a jeho gólové zakončení hlavou k tyči vytěsnil na roh senzačním zákrokem gólman hostí Mandous. V ten moment svítil na ukazateli skóre stav 0:1. Dost možná šlo o rozhodující okamžik, protože vicemistr již své hubené vedení udržel až do závěrečného hvizdu.
Mimochodem, Slavia letos vyhrála sedm zápasů z osmi možných, z toho čtyři o gól. Je to veliký rozdíl oproti minulé sezoně, kdy dávala soupeřům se železnou pravidelností čtyři nebo pět branek, ale pak také uměla ztrácet body venku. Nyní neplatí (až na jednu výjimku z obou »pravidel«) ani jedno, ani druhé. Úsporný režim v podobě těsných výher (ale VÝHER!) připomíná cestu Sparty za titulem v předešlém ročníku a Plzně v tom předminulém. Tím nic nenaznačuji, jen si říkám, že podobnost nebývá nikdy bez výhrady čistě náhodná…
Největší kredit si čeští reprezentanti o víkendu vydobyli ve světě bílého sportu, a to jak muži, tak ženy. Tou hlavní královnou je Barbora Krejčíková, jež si zcela podmanila prestižní turnaj v americkém San Diegu. Sedmadvacetiletá tenistka z Ivančic nejprve ve finále dvouhry zdolala domácí Sofii Keninovou 6:4, 2:6, 6:4 a poté uspěla i ve čtyřhře, v níž s Kateřinou Siniakovou porazily domácí pár Danielle Collinsová, Coco Vandewegheová 6:1 a 6:4.
Přesně před týdnem jsem v rubrice Sportovní týden psal o tom, jak máme široký výběr skvělých tenistek světové extratřídy. »Když to nevyjde jedné, zazáří druhá. Když druhá na dalším turnaji kiksne, zastoupí jí třetí, čtvrtá a možná i pátá,« napsal jsem doslovně a tento týden se to potvrdilo na sto procent. Zatímco na grandslamovém US Open byly v popředí Karolína Muchová a Markéta Vondroušová, nyní po nich prapor převzala Krejčíková. A pohled na pondělní světový žebříček WTA bude oku lahodícím skvostem. Vondroušová šestá, Muchová osmá a Krejčíková desátá – tři Češky v desítce, to je pecka!
Stejně tak jsem ale psal, že mezi muži u nás takový výběr (a taková konkurence) není. Jenže to, co dokázali daviscupoví reprezentanti nejen o víkendu, ale po celý valencijský týden, stojí za velký potlesk a s ohledem na mládí pánů Tomáše Macháče, Jiřího Lehečky a hlavně Jakuba Menšíka jde o obrovský příslib do budoucna. Porazili jsme všechny soky ve finálovém turnaji 3:0, a jakkoli protivníkům chyběla některá zvučná jména, vyvolal tým kapitána Jaroslava Navrátila duch slavných týmových vavřínů pod značkou Tomáš Berdych či Radek Štěpánek. S přibývajícími zkušenostmi totiž budou Menšík a spol. ještě lepší, a když to nebude letos, určitě si někdy Salátovou mísu potěžkáme. Na to bych dal ruku do ohně! A již teď se těším na vyřazovací část Davis Cupu, která se odehraje v Málaze od 21. do 26. listopadu.
A ještě jedna věc mi leží na srdci na závěr dnešního Sportovního týdne. V sobotu proběhlo v areálu Olymp Centra Sportu u pražské Stromovky už 2. mistrovství ČR v atletice sportovců s Downovým syndromem. Více než 60 přihlášených atletů v několika věkových kategoriích mužů i žen soutěžilo ve čtyřech disciplínách: v běhu na 100 a 200 metrů, ve vrhu koulí a skoku do dálky.
Připomínám, že Downův syndrom je nejobvyklejší vrozená chromozomální anomálie. Dochází k ní nejčastěji při splynutí vajíčka a spermie, kdy hned v prvotní buňce zůstane chromozom navíc a každá další buňka pak pokračuje v dělení již s touto vadou. Má na svědomí některé typické rysy či zdravotní komplikace, ale i mentální opoždění různého stupně. Každý jedinec se však s tímto genetickým znevýhodněním vyrovná po svém, každý je osobnost a unikát.
A unikátní je i to, že se tito lidé spolu mohli měřit ve sportovním zápolení. Přitom nešlo primárně o výsledky, ale o svobodu, radost z pohybu a důkaz, že se dají zahlazovat všechny příkopy. Tleskám proto sportovcům i organizátorům. Jen houšť takových akcí bez bariér. Je to důkaz, že sport může všechny hranice, domnělé i reálné, bořit.
Snad si to dokážeme uvědomit i v jiných souvislostech (asi víte, kam mířím…).
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.