Řeklo by se »docela obyčejná polabská krajina«. Jenže polabská krajina má svá kouzla a mnohá překvapení, která v ní můžeme najít na každém kroku. I tady, mezi Dománovicemi a Radovesnicemi II (jak zní oficiální název té obce), na štěrkopískových terasách řek, v nichž lidé hledávali malé opukové placaté oblázky, které pak používali rozdrcené k broušení, či sprašových návějí, kde země při orbě voní úrodou, se rozkládá les, les však ne ledajaký, ale Dománovický.
Dománovice zřejmě vznikly v průběhu 12. nebo 13. století, nejstarší písemná zmínka o nich pochází z roku 1371, kdy se vzpomíná Slavata z Dománovic (Slawata de Domanowicz). Ves Dománovice je výslovně písemně uvedena v listině z roku 1386. Počátkem 16. století byly Dománovice připojeny k radovesnickému panství v držení Slavatů z Chlumu, které roku 1607 koupil císař Rudolf II. a připojil ho ke královské komoře a panství Poděbrady, jehož součástí zůstaly až do zrušení patrimoniální správy po roce 1848. Od roku 1854 do roku 1886 patřily Dománovice jako součást obce Polní Chrčice do okresu Nový Bydžov, poté byly až do roku 1960 samostatnou obcí, od roku 1961 spadající do okresu Kolín. V letech 1961-90 byly Dománovice součástí obce Ohaře. Jižně od obce je lesem porostlý Dománovický vrch s výškou 269 metrů nad mořem, v jehož areálu je přírodní rezervace Dománovický les.
Přírodní rezervace Dománovický les byla vyhlášena v nadmořské výšce 222-240 metrů na rozloze 74,6326 ha z důvodu ochrany přirozeného hercynského dubohabrového lesa (70 % území) s menším podílem doubrav (20 % území) a výskytem velkého množství vzácných druhů živočichů i rostlin, zejména orchidejí a motýlů. Původně byla vyhlášena jako přírodní výtvor k ochraně střevíčníku pantoflíčku, brzy však byly uznány i její další kvality a byla neklasifikována na přírodní rezervaci. V roce 2005 byla přírodní rezervace zahrnuta do rozsáhlého komplexu stejnojmenné evropsky významné lokality Dománovický les. Dnes je rezervace Dománovický les ve správě Krajského úřadu Středočeského kraje.
Chráněné území zahrnuje východní části lesního komplexu, pokrývající mírně zvlněná úbočí Dománovického vrchu (263 m. n. m.) na jihovýchodním okraji Východolabské tabule. Od roku 2001 je zde systematicky prováděn výzkum a monitoring hnědáska osikového, který ještě v polovině 20. století obýval většinu rozsáhlejších nížinných lesů v České republice. Jeho poslední populace u nás přežívá již jen v Dománovickém lese, kde byl objeven po několika desetiletích, kdy byl již považován za u nás vyhynulý druh. Jeho populace však dramaticky klesala i na tomto posledním místě výskytu – ještě v roce 2006 bylo napočítáno 150 hnízd s housenkami, v roce 2009 již jen 13 hnízd a v roce 2010 byl zjištěn pouze jediný létající dospělý motýl. Situace se zdála být beznadějná, ale nakonec se podařilo Agentuře ochrany přírody a krajiny uzavřít s novými majiteli lesa dohodu o potřebné změně hospodaření v lese, takže v letech 2011–15 mohl proběhnout záchranný program pro hnědáska. Díky jemu bylo v roce 2012 napočítáno 95 jasanů s hnízdy housenek a v roce 2013 již 175 hnízdících stromů – na většině stromů je obvykle několik hnízd, takže se může jednat dokonce o několik set hnízd s housenkami! Motýl má velmi vyhraněné nároky na prostorovou a věkovou strukturu svých biotopů – může přežívat pouze tehdy, je-li na jeho lokalitách stálá nabídka po většinu dne osluněných pasek a světlin s mladými jasany ztepilými (Fraxinus excelsior), jehož listy se housenky živí, a zároveň dostatečná nabídka nektaronosných křovin a bylin, přičemž světliny od sebe musí být vzdáleny maximálně 300 metrů, v ideálním případě propojené sítí cest a průseků, aby přeletující samice vždy našly dostatek míst s podmínkami vhodnými pro kladení. V roce 2014 byly díky výraznému nárustu populace v Dománovickém lese a zvládnutí techniky jeho umělého odchovu vytipovány a v následujících letech upraveny nové vhodné lokality pro reintrodukci motýla do PP Žiželický les a NPP Libický luh, kde se vyskytoval ještě v 70. letech 20. století.
Kromě hnědáska osikového se zde vyskytují i další silně a kriticky ohrožené druhy živočichů a rostlin, např. roháč obecný, žluťucha jednoduchá svízelovitá, pěchava slatinná, střevíčník pantoflíček, vstavač nachový, kruštík růžkatý, ožanka čpavá, vstavač vojenský, medovník meduňkolistý, vemeník dvoulistý, okrotice bílá, lilie zlatohlavá či hlístník hnídák.
Někdy se sem vypravte! Stojí to za to! Ale pozor, je to vzácná rezervace, tak ji neničte. Máme takových v Čechách opravdu málo! A dalo moc úsilí ji jako chráněnou vyhlásit. Vím o tom své.
Václav Ziegler