Rakušanovo NIKDY

Nemám rád velkohubá prohlášení, ani sebechválu, kterou pronáší politici, ani předvolební sliby, na něž se po volbách rychle zapomene a vina za jejich neplnění se svrhne na koaličního partnera nebo na zájem republiky. Nemám to rád. Dnes bohužel je na tom všem, co jsem vyjmenoval, postavena reálná politika.

V mém přesvědčení mě utvrdil ve čtvrtek publikovaný výrok pana Víta Rakušana. Prý Babiš se nikdy už k moci nedostane. A zřejmě podle jeho názoru nikdo jiný než tým, který se podařilo poskládat z předchozích opozičních pravicových stran. Nevím, zda příštím nebo přespříštím oponentem bude Andrej Babiš, možná se najde jiný lídr nespokojené poloviny národa a postaví se do čela sil, které politiky, jakými je Rakušan a další sedící dnes ve vládních křeslech, pošle pryč, aby se na ně raději zapomnělo. Ta doba musí přijít, protože lidem je ubíráno stále víc z oné proklaté předlistopadové minulosti, jež jim zajišťovala lidská práva. Ta, jak já je chápu, byla komplexní, ne výběrová, jež slouží novodobému kapitálu. V těch »dnešních« chybí právo na práci, na odpočinek po vykonané práci, na vzdělání přístupné všem, na bezplatné zdraví.

Pan Rakušan, ministr vnitra Fialova týmu, tomu chce zabránit. Ale jak? Chtěl snad říci, že dobrou prací vlády? Proč je s ní však podle posledního průzkumu CVVM většina dotázaných nespokojena? Dokonce jde o jakýsi rekord nespokojenosti a to od listopadových dob. Za dobrou práci nepovažuji odebrání seniorům části jejich důchodu či práva na správnou valorizaci. Ani to, že v zemi máme na tři sta padesát tisíc ukrajinských migrantů (nebo snad čtyř sta padesát tisíc?), jimž říkáme uprchlíci, a z nichž většina pobírá nejen dávky, ale zdarma se u nás léčí a má výhody, které nemají naši občané. Také to, že na rozdíl od ostatních vlád, především té polské, nedělá žádné kroky k tomu, aby zabránila inflaci, ale naopak přijímá opatření, aby se inflace ještě zvýšila. Srpnová změna daně na pohonné hmoty zvedne v krátké době ceny všeho, najmě potravin.

Je mnoho dalších opatření, které nesvědčí o dobré práci vlády, jiná se ještě připravují. Česká televize, a jistě to není z její hlavy, nám například krátkým šotem předložila otázku studentských kolejí. Dozvěděli jsme se, že se na ně doplácí a že se s tím něco bude muset dělat. Proč by je prý měl dotovat stát prostřednictvím vysokých škol? Nikdo nevyslovil slovo privatizace, ale viselo ve vzduchu. Nedivím se, jistě už jsou v záloze zájemci o jejich koupi, protože jde případně o další kšeft století. Jen připomínám, že před časem tehdejší středočeský hejtman Bendl (ODS) rozprodal některé krajské nemocnice, protože byly nerentabilní. Přišli soukromí majitelé a udělali si z nich zlatý důl a vůbec nic nemuseli měnit na svém vztahu k pojišťovnám a pojištěncům.

Je tu ovšem druhá možnost, jak zabránit nástupu k moci někomu jinému a tedy také Babišovi. Jsou to zákazy a represe. Je třeba dál Babiše znemožňovat, případně další kandidáty moci. Subjekty, které vystupují za stále větší podpory veřejnosti, násilně rozdělit, využít zákonů, nebo si nové schválit, ve stylu Rychetského volební úpravy. Sem patří i korenspondenční hlasování, snížení věku voličů a dokonce možnost omezení volebního práva těch nejstarších občanů. Když tak o tom přemýšlím, zdá se, že americký exprezident Trump měl pravdu, když obvinil Bidenovu stranu z manipulací s korespondenčními hlasovacími lístky. A Spojené státy jsou přece náš vzor.

Už dnes se leccos nesmí a lidé se začínají bát vyslovit názory na některá témata. Nemyslím tím jen válku na Ukrajině. Nově připravované zákony opozici a nespokojeným se současnou vládou ještě zúží možnost se otevřeně vyjadřovat. Jde totiž o zaměstnání a někdy i soudní postih. Ti Fremrové, nejen pan Robert Fremr, kteří před listopadem soudili tak a potom jinak, nevymizeli. Jednou odsoudili člověka za opuštění republiky a po převratu zase Karla Hoffmanna za to, že zastavil rozhlasové vysílání v srpnových dnech, ač na to z funkce měl právo. O smyslu tohoto jeho rozhodnutí nechci diskutovat. Jednou bylo velezradou to, podruhé ono. Větší trest také dnes dostane ten, kdo se v Doněcku snad jen zastavil, než ten, kdo zmožený alkoholem zabil autem civilisty na chodníku. Obhajovat volání po míru, než obhajovat NATO, variantu války, je zločin. Stejně jako třeba jen její zpochybnění.

Pan profesor Rakušan si zřejmě stále plete svou dnešní funkci s tou minulou, kdy učil na gymnáziu v Kutné Hoře. Národ žijící vně Strakovy akademie nejsou studentíci, jimž je možné pohrozit špatným vysvědčením nebo sníženou známkou z chování. Lidé si už začínají uvědomovat, že Fialova vláda je to nejhorší, co nás mohlo potkat. A vůbec nejde o to, zda tím, kdo učiní konec jejímu vládnutí, bude Andrej Babiš nebo někdo jiný. Jen je třeba se sjednotit a společně říci dost. Tak, jako to udělala pravice s Rychetského požehnáním v minulých volbách.

Václav Šenkýř