4. srpna ve 23 hodin 17 minut nám Český rozhlas odvysílal zprávu, kterou jsme nemohli druhý den číst v žádných novinách a ani ji nezmínila žádná televize. Ta zpráva zněla – cituji: »Ruská operní pěvkyně Anna Nětrebková žaluje newyorskou Metropolitní operu a jejího generálního ředitele Petera Gelba kvůli zrušeným představením. Operní dům s divou přerušil vztahy po ruské invazi na Ukrajinu, zpěvačka je na ukrajinském sankčním seznamu. Nětrebková si v žalobě podané na Manhattanu stěžuje na duševní újmu i ponížení a žádá odškodné nejméně 360 tisíc dolarů (7,9 milionu Kč), informovala v pátek agentura AP. Nětrebková operní dům obvinila z pomluvy a porušení smlouvy. Tvrdí, že jí opera v New Yorku způsobila ‚vážné duševní utrpení a citové strádání‘, které zahrnovalo ‚deprese, ponížení, rozpaky, stres a úzkost a emocionální bolest a utrpení‘, cituje ze žaloby APOD.«
Stejný problém nastane i českým pořadatelům jejího koncertu, když se na přání úřadů zruší ten zářijový v Praze. No a co? Peněz máme dost a nebudou-li, znovu se důchody sníží o chybějící prostředky.
Připomínám v této souvislosti zákaz vstupu do země ruským tenistkám a neumožnění přistát v našem hlavním městě bývalému fotbalistovi Sparty Karavajevovi (ten to ovšem vyřešil po svém, přiletěl na vídeňské letiště a autem dorazil do Česka – schengenský prostor to umožňuje).
Opatření nevpouštět Rusy do naší vlasti, pokud přiletí letadlem, se prý týká všech Rusů. Tak se naplňuje příkaz kandidáta na senátorské křeslo za TOP 09 Dominika Haška, jenž ze strachu před jeho hněvem a nenávistným ječením a jemu podobných si vzala za svůj nejen cizinecká policie, ale také další orgány státní moci. Ať to prostě stojí, co to stojí. Někdy peníze, jindy prestiž naší země. Mimochodem – ta pěvkyně má také rakouské státní občanství.
Jenže nejde jen o Rusy, ale i o proruské šváby, dnešní, i ty z minulosti. Třeba o Čelakovského, Riegera, Kramáře či Haška…, ne Dominika, probůh toho ne, ale Jaroslava. O Dvořákova Dimitrije či Slovanské tance a část Muchovy Epopeje. Co však s… ano, co však s Janáčkem, od jehož smrti právě dnes uplynulo devadesát pět let. Pro obdivovatele jeho skladeb byl 12. srpen 1928, kdy zemřel na zápal plic v ostravské nemocnici, tragédií. Vždyť nežil ani tři čtvrtě století. Tak psaly tehdy noviny. Když pak na hukvaldském hřbitově pohřbívali jeho tělo, přišlo se s ním naposledy rozloučit tisíce obdivovatelů. Co tedy má být s ním? A proč? Vždyť se přece nechával inspirovat moravskými národními písněmi a českými dějinami, byl autorem Příhod Lišky Bystroušky (podle Těsnohlídka), díla Věc Makropulos (podle Karla Čapka) či Její pastorkyně – Jenůfy (podle Gabriely Preissové).
Leoš Janáček byl obdivovatelem Ruska. Velká část jeho tvorby čerpala z ruských skutečností či ruských dějin. Jmenujme jeho opery Zápisky z mrtvého domu (Dostojevskij) a Káťa Kabanová (Ostrovskij), smyčcový kvartet Kreutzerova sonáta (Lev Tolstoj) či Taras Bulba (Gogol), ale i všeobecně slovanská témata jako byla orchestrálně-vokální Glagolská mše apod. Připomínám i část vzdělávání Janáčkovy dcery Olgy v Petrohradě.
Co tedy s Janáčkem? Co s Rusy jako takovými? Zakázat! Zavřít? Odsoudit? Jdeme příkladem. Máme svého Haška (nikoli Jaroslava), svou madame Černochovou, senátorku Němcovou, senátora Fišera, poradce prezidenta pana Koláře, máme lidi, kteří jsou ochotni za svou antiruskou ideu položit i život. Ne, svůj, pochopitelně. Začíná se zákazy a tresty. Mazáním ruské kultury z našeho povědomí. Tak kdysi postupoval jistý Joseph Goebbels. (Pozor! Nečíst anglicky. Byl jiné národnosti a k ruce měl přímo u nás své posluhovače – bývalého plukovníka gen. štábu Emanuela Moravce, dr. Teubnera, ministra Hrubého, autory rozhlasových skečů, antižidovské básníky, kteří se už podepsali na smrti Karla Čapka, překladatele Abwehru pana des Fours Walderode, atd.) Jdeme příkladem Evropě. Začínáme tím, že k nám nesmí Rusové. Rozhodli jsme se, tedy státní moc, trestat také ty, kteří by se jen pokusili jít proti proudu, proti naší (doplň vládně koaliční) pravdě. Ti druzí v Evropě, Francouzi, Italové, Řekové, Portugalci, Švýcaři, atd., atd. se musí přidat. Jinak… Co bude jinak? Přidají se, Velký bratr jistě ocení naši aktivitu, a nějak to zařídí, když už pěvkyni Nětrebko vyhnal z Metropolitní opery.
A Janáček? Ani tu Šárku a Výlety páně Broučkovy bychom neměli pouštět na jeviště. Neodsoudil totiž Rusko. Dokonce složil Káťu Kabanovou (podle Ostrovského) a Kreutzerovu sonátu (podle Lva Tolstého). Že, pane Hašku, nikoli Jaroslave.
Všem ostatním se za svou nadsázku omlouvám.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.