David Zimák autor vítězné astrofotografie namířil svůj dalekohled do souhvězdí Cefea na mlhovinu Ou4. Najít místo na obloze, kde se mlhovina nachází, bylo ale to nejjednodušší. Snímek poskládaný z celkem 17 hodin exponování v pokud možno tmavém prostředí nezasaženém příliš světelným znečištěním pak zobrazil nádhernou namodralou mlhovinu na pozadí ještě rozsáhlejší červené mlhoviny na okraji Mléčné dráhy.
Červenec je typické období pro dovolené a mnozí se vydávají do jižních zemí nabažit se slunečních paprsků při odpočívání na pláži, ale také například objevovat úžasně barevný podmořský svět ryb, korálů, ale i vzácnějších olihní a krakatic.
Některé z nich dosahují mnoha metrů a mýtické příběhy, spojující jejich svět s tím nad hlavou na obloze, možná i znáte. S obrovským hlavonožcem zvaným Kraken měl problém i bájný etiopský král Cefeus, který ve snaze zachránit před ním svou zemi, byl ochoten obětovat i svou dceru Andromedu. Jak to však už v bájích bývá, všechno dobře dopadlo, jelikož udatný Perseus Krakena zabil a princeznu zachránil.
Pokud si tedy lehnete po slunečném dni na pláž a zadíváte se na hvězdnou oblohu, najdete tam i další souhvězdí, která s tímto příběhem souvisejí. Okřídleného Pegase, královnu Kasiopeu a také nestvůru Krakena v podobě souhvězdí Velryby.
Do souhvězdí Cefea, kde je i mlhovina s označením Ou4, namířil svůj dalekohled David Zimák a musel svést trošku jiný boj. Boj se světelným znečištěním, ale i boj s nedostatkem fotonů. Nevzdal se, a během téměř 17 hodin expozic získal obrázek úžasné namodralé mlhoviny na pozadí ještě rozsáhlejší červené emisní mlhoviny Sh 2-129. Výsledkem je barevně velmi zajímavý pohled do vzdálených oblastí oblohy na okraji Mléčné dráhy, kde se na první pohled zdá, že tam nic zajímavého není, ale ta barevná krása, právě v těchto místech, by možná mohla soupeřit i s tou pod mořskou hladinou.
Velkou mlhovinu Sh 2-129 objevil Stewart Sharpless koncem 50. let na deskách ze 122 centimetrové Schmidtovy komory na Mt. Palomare (Palomar Observatory Sky Survey) a zařadil ji do svého katalogu oblastí HII (emisních mlhovin), která později dostala i přiléhavé jméno »Létající netopýr«.
Mlhovinu fotografoval v roce 2011 i amatérský astrofotograf Nicolas Outters, a ke svému překvapení našel v »Létajícím netopýrovi« i další namodralou mlhovinu, kterou pro její charakteristický tvar nazval »Le Calamar« a jelikož to byla jím objevena již čtvrtá mlhovina, je označována právě jako »Ou4«.
Charakteristická modrozelená barva je důsledkem emise dvakrát ionizovaného kyslíku (OIII) a její tvar souvisí s aktivitou velmi horké trojhvězdy HR8119 (5,6 magnetudy, uprostřed obrázku). Ionizaci způsobuje intenzivní ultrafialové záření centrální hvězdy, jejíž povrchová teplota přesahuje 25 000 K (24 726,85 Celsia). Jako oranžový klenot je nad centrální hvězdou i červený veleobr, proměnná hvězda V419 Cephei, spektrálního typu M2 s povrchovou teplotou kolem 3 200 K (2926,85 Celsia). Zvláštní bipol ale souvisí s vícenásobností centrální hvězdy.
Určení vzdálenosti mlhoviny bylo velmi náročné, ale dnes je téměř soulad na vzdálenosti kolem 2 300 světlených let a tak je »Le Calamar v Létajícím netopýrovi«. Skutečný rozměr Ou4 je tedy více než impozantních 50 světelných let a na obloze zabírá plochu téměř tří měsíčních úplňků, zorné pole na obrázku má asi 1,5×2,2°.
Titul Česká astrofotografie měsíce července 2023 tedy získal snímek s názvem Ou4 – Obří oliheň, jehož autorem je David Zimák. Soutěž Česká astrofotografie měsíce je pod patronátem České astronomické společnosti.
(mac)