Už se netřeba dohadovat. Vláda se ujednotila, i když byla to vůbec vláda, která si vybrala nového náčelníka generálního štábu?
Před týdnem, možná o něco dřív, s návrhem na jistého kandidáta spěchala ministryně Černochová za prezidentem republiky do Lán. Zeman měl ovšem svou představu, která se lišila od té, s níž za ním ministryně přijela. Který z nich při slovní tahanici zvítězil? Spíše jsem se měl zeptat: Kdo myslíte, že bude předložen branně bezpečnostními výboru, který do toho stejně nemá co mluvit, i když se jeho členové budou tvářit, jak jsou důležití. Tak tedy, který z nich vyhrál? Ani jeden.
»Do hry« vstoupila jiná síla, která má vyšší trumfy. A tak byl vybrán třetí, s nímž se zatím nepočítalo, hodnostně dokonce nejnižší mezi vybranými generály a dalšími čekajícími na povýšení v pořadí a majícími více zkušeností z řízení našich ozbrojených sil. Vítězi není ani padesát, má za sebou nejen české vojenské školy, ale i proškolení v Anglii, které je zřejmě potřebné pro další vojenskou kariéru, a pak zkušenosti z Afghánistánu a z Mnohonárodní divize, jež měla být připravena, kdyby ruské jednotky napadly Pobaltí. A hlavně dosud šéfuje úřadu pro kybernetickou bezpečnost a tady měl úkolů, které prý zvládl, »habaděj«.
Jenže, proč vlastně ministryně Černochová tak rychle vyměnila svůj typ za jiného kandidáta a nyní toho nového hájí s plným »vojenským nasazením«? Ústupný Zeman na Řehku »pod tíhou argumentů« údajně také nakonec kývl. Kdo však rozhodl, že všechno bude jinak, ač Černochová původně měla jiný návrh, ale náhle »jak na obrtlíku« vytáhla »kartu« s Řehkem? Přímo při jednání se Zemanem? Těsně před ním? To ostatně není důležité, důležitější je, kdo, nebo co tak najednou Černochovou »přeposlal na jinou kolej«. I když ví, že několik dalších generálů zcela jistě odejde do výslužby, protože se těžko smíří »s takovým ponížením«. Aby jim to ovšem ministryně oplatila, okamžitě zareagovala, že s novým šéfem generálního štábu bude muset projednat i kádrové otázky, nejen tedy, jak se budeme bránit a jak sami přispějeme svým dílem »ve vesmírné válce«. Takže, pánové generálové, držet pusu a krok! Ráz dva, ráz dva!
Abychom mohli odpovědět na výše položenou základní otázku, je třeba se přece jen blíže seznámit se životopisem pana zatím jednohvědičkového generála. Byl, jak jsem se zmínil, na roční stáži v Anglii, kam bývají posíláni ti nejsnaživější a kde si je prověří z hlediska budoucnosti. Tři roky působil na velitelství NATO u jednotky rychlých sil v německém Rheindahlenu. V roce 2010 po čtyři léta velel, kromě toho, že stál v čele naťácké speciální skupiny, Úkolovému uskupení speciálních sil v operaci ISAF na území Afghánistánu, česky řečeno: uskupení čističů od nepřátelských Tálibů. Asi měl dobré výsledky, protože jeho pravomoci postupně byly rozšířeny z okolí Kábulu až na celou zem. Doma se pak po návratu zabýval řízením speciálních sil ministerstva obrany. Zmiňme ještě funkci zástupce velitele sil rychlého nasazení NATO, jež se z polských hranic mělo, v případě potřeby, přesunout do Pobaltí, ale i to jsem již uvedl, aby v roce 2017 byl konečně jmenován generálem a převzal naši kybernetickou ochranu, tedy zajistil dobrou provázanost s velením NATO. Svůj úkol plní, nebo možná i splnil. Připomeňme, že rozhodující velitelské funkce v oněch mezinárodních operacích neměl nikdo jiný než američtí důstojníci. Někdy viditelní, jindy skrytí v pozadí.
Znovu si tedy dejme otázku, kdo byl tím, co smetl ze stolu původní kandidáty? Premiér Fiala to nebyl. Ví, proč se do takové hry neplete. Musel to tedy být někdo, kdo »z moci úřední« jednoduše řekl dost – žádné hraní na výběr. Jen se můžeme ptát, zda šlo o velvyslance jisté spřátelené země, která rozhoduje u nás o lecčems, nebo o příslušné vícehvězdičkové generály, kteří si pluk. (gen.) Řehku po celou dobu jeho kariéry pečlivě prověřovali a byli jeho nadřízenými při různých operacích či řídícími partnery funkcí, které zastával, nebo rozhodnutí přišlo přímo od »strýčka Sama« sídlícího se svým štábem v kraji u řeky Potomac.
Jaroslav Kojzar