Lidská společnost se dostala na scestí a úspěšně degeneruje

Svědčí o tom mnoho příhod a událostí. Projevuje se to v nesmyslné toleranci k netolerantním představitelům nekompatibilního islámu, v hanebném eurounijním konstruktu »institutu strpění cizinců«, v zamlčování a překrucování skutečností, v reinterpretaci historie ve jménu stávajícího mainstreamu, v nesystémovém uvažování, v neobjektivních a politicky motivovaných rozhodovacích procesech vládnoucích elit, ve snaze minoritní odchylky diktovat své představy celku (např. LGBT) apod.

Není žádnou výjimkou, když dvojice partnerů sedících vedle sebe spolu přímo nekomunikuje, ale každý z nich, prostřednictvím mobilního telefonu nebo tabletu, je ponořen jen do své informační bubliny, kdy nevnímá toho druhého, protože se vytratila vzájemná přirozená lidská komunikace. Na společnost má katastrofální vliv i špatná imigrační a azylová politika, která nedokáže řídit a limitovat imigraci, a tím nás vede do neřešitelných problémů. Příznaků degenerace společnosti je mnoho. Stačí se kriticky dívat kolem sebe, pokud to ještě dokážeme. Někteří si to uvědomují, ale přesto mnozí z nás před tím zavírají oči a strkají hlavu do písku. Domnívají se, že se takto mohou izolovat od okolního života. Je to jen iluze. Je to útěk před realitou. Neuvědomují si, že před čím utíkají, nás i nadále ničí, kazí a pokřivuje chování lidí.

V lidské společnosti směřující k degeneraci se často projevuje až neuvěřitelná hloupost, ve které se realita nahrazuje zbožným přáním. Jedná se o trestuhodnou záměnu, neboť jejím přijetím se ohrozí i ti, kteří se s touto nebezpečnou hloupostí či nepochopením reality neztotožňují.

Mnozí se ohání demokracii a svobodou a přitom si neuvědomují, že demokracie nikdy nebyla a ani nebude úplně demokratická. To, co může vyhovovat jedněm, je nepřijatelné pro druhé. Proklamovaná svoboda a spravedlnost je ve skutečnosti jen nám vštěpovaná iluze těmi, kteří nám vládnou nebo chtějí vládnout a ovládat nás. A právě ti, kteří podstatě problému nerozumí, mají potřebu se k dané záležitosti vyjadřovat, mnohé ospravedlňovat, tolerovat či bagatelizovat, a tím vytváří chiméru, falešnou představu, a pocit bezpečí. Winston Churchill výstižně řekl: »Demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme čas od času už vyzkoušeli«.

Velmi trefně dnešní stav společnosti svého času vyjádřila právnička Monika Čírtková:

• Láska k vlastní zemi a přání jejího rozkvětu není nacionalismus.
• Názor, že děti mají mít mámu a tátu, a ne rodiče č. 1 a č. 2, není homofobie.
• Přesvědčení, že živelná migrace neprospívá ani Evropě, ani Evropanům, ani migrantům, ani jejich domovským zemím, není rasismus.
• Nesouhlas s postupy a řízením Evropské unie není podpora Putina.
• Názor, že manželství je svazek muže a ženy, není anachronismus ani nová forma fašismu.
• Nesouhlas s islámským pojetím světa není xenofobie.
• Přesvědčení, že muži a ženy nejsou stejní, není šovinismus.
• Udělejte si pořádek v pojmech!

Proces vedoucí k ovládnutí mas vždy usnadňuje jistý stupeň degenerace společnosti, což do značné míry paradoxně souvisí i s rozvojem technických prostředků a moderních technologií. Globalizace i Nový světový řád (NWO) vyžaduje masu ovladatelných lidí, kteří všemu předkládanému věří, nekladou si otázky a nehledají na ně odpovědi. Lidská společnost se v technickém směru rychle vyvíjí, což poskytuje mnohé další nástroje k jejímu dokonalejšímu ovládání. Bohužel důsledkem takto zaměřeného vývoje společnosti je její sociální a duchovní degenerace. Duchovní život není totožný s náboženským životem. Dát se na duchovní cestu neznamená podřídit se nějakému institucionálnímu náboženství. Duchovní cesta nepotřebuje svatostánky ani duchovenstvo. Každé náboženské společenství má svoji organizaci, která vedle náboženských cílů má i své mocenské a politické zájmy. Duchovní cesta je o vnitřní i kolektivní svobodě bez cenzury.

Na školách i ve sdělovacích prostředcích se rozbujela mainstreamová manipulace. A to je problém, zvláště v případech, kdy se jedná o mladé a nezkušené lidi. Chceme-li se vyhnout manipulaci ze strany druhých, nesmíme si nechat potlačit kritiku vlastního rozumu, snažit se poznat, co si ten druhý skutečně myslí, co zamýšlí a co ho motivuje. Cui bono? Musíme se také naučit říkat »ne«. V lidstvu se nerozvíjí systémové uvažování a v našich životech chybí obecně platná láska. Systémové uvažování ani láska nemohou přijít zvenčí. Oba atributy jsou součástí člověka, nelze je koupit na trhu. Nelze je stvořit, ale můžeme je odhalit a systematicky rozvíjet.

Demokracie není schopna zajistit život bez zkázy. Historie i dnešek jsou důkazem, že architekti demokracie nedokázali a ani nikdy nedokáží vyřešit závažné problémy lidstva, nebo jim alespoň čelit. Její dnešní tvůrci jsou převážně zahledění do sebe, svá rozhodnutí často podřizují politicko-mocenským cílům a k zajištění svého nebo stranického vlivu. Bohužel při prosazování mocenských zájmů je ekonomika často znásilňována politikou. Přesně to se dnes děje v EU. Jedná se o krátkozrakou politiku, která se dříve nebo později vymstí.

Mainstream cílevědomě vytváří pocit falešné svobody předkládáním domněnek, kterým máme apriori a bez dalších důkazů věřit, že jsou pravdivé. Jedná se o proces vládnutí nebo diktování s cílem určit, který z názorů je ten jediný správný. To vždy přivede společnost jen k diskrepancím a problémům. Člověk byl a je vládnoucí elitou manipulován, někdy dokonce i za použití násilí či zneužití jurisdikce, a je cílevědomě veden k určité formě chování. Lidé byli a jsou vháněni do nesmyslných válek a bojových operací, které nezavinili a ani nechtěli, a to vždy pod hlavičkou honosných hesel. Bez ohledu na negativní skutečnosti se lidé nutí k soužití s nekompatibilními a problémovými skupinami lidí – např. s muslimskými imigranty. To vyvolává konflikty a nepokoje, které přerůstají až v krvavé pouliční bitky a drancování, jak vidíme ve Francii i jinde. Co se stalo s člověkem, že se nechá manipulovat jako stádo ovcí, že postrádá skutečnou svobodu? Stalo se to, že systém vývoje společnosti, demokracii nevyjímaje, lidi ochočil tak, že mnozí z nich si ani neuvědomují, že nejsou svobodní a své nesvobodě ještě tleskají. Stačí se jen podívat kolem sebe. Problém spočívá v tom, že mnozí nechápou, že jejich mysl se snaží přímo i nepřímo ovládat reprezentanti daného společenského systému.

Degenerace společnosti nastupuje, jakmile se lidé vzdají používat mysl a tělo v systému vlastního života a nahradí to životem ve stanoveném politickém, náboženském či jiném systému víry. Začíná to při výchově dětí. Zpochybňuje se význam rodiny z hlediska svazku muže a ženy. Povoluje se vydírání většiny menšinami. Odchylka se považuje za normu (např. LGBT). Projevuje se genderové šílenství. Vyžaduje se tolerance k netolerantním. Podporuje se ničím a nikým neřízená a nelimitovaná migrace, včetně té ilegální. Mainstreamová mediální manipulace se využívá k ovlivňování mysli občanů ve prospěch jisté názorové skupiny (příkladem je rasismus naruby – viz události kolem smrti černošského kriminálníka Georga Floyda v USA). Dochází k zamlčování a překrucování faktů neshodujících se s mainstreamem. Stírají se rozdíly mezi mužem a ženou. Ukazuje se, že ve jménu dobra může člověk konat i zlo atd. Drancování, násilí v ulicích, líbání bot černochům v USA a různé dekadentní projevy sebemrskačství jisté části bělochů, je pouze obrazem rozkládající se společnosti. Je to ukázka degenerace.

Dnešní věda zná mnohé zákony, kterým podléhá nejenom náš každodenní život, ale i všechny vesmírné procesy, které jsou prioritní v ovlivňování naší planety. Tato nadřazenost univerza nikterak nevylučuje sebezničující schopnost lidské společnosti. Lidstvo je jedinou živou bytostí, která je schopna sebe sama v krátké době totálně zničit. Dnes se také ví, že ve všech složitých dynamických systémech, ke kterým patří jak náš vesmír, tak i lidská společnost, se vyskytují body nestability, kritické okamžiky, v nichž malý posun může mít neuvěřitelně velké následky – tzv. motýlí efekt. Může dojít k chaosu, ve kterém je vývoj zcela nepředvídatelný. Je to stav, který je nestabilní v každém okamžiku. To se snadno může stát i lidské společnosti.

Obecně platí, že všechny reálné systémy jsou ireversibilní. Žádný z dějů nemůžeme v libovolném okamžiku změnit v opačný tak, aby došlo k návratu do výchozího stavu a při této zpáteční cestě se procházely předcházející stavy. A čím větší je dynamika a nelinearita systému, tím větší je nevratnost ve zpětném dění. Jinak řečeno, dostane-li se systém do nějakého nežádoucího stavu, tím může být například nelimitovaný a neřízený příjem imigrantů nebo pandemie, neexistuje možnost identického přirozeného zpětného návratu. Prostě nic nebude jako dříve. Nechceme-li, aby se systém dostal do takového nechtěného stavu, nesmíme připustit dění, které zásadně naruší přirozený stav a vývoj systému. To platí zcela obecně. Ale stalo se, že tento nežádoucí stav nám přivodil pan Rakušan, když podepsal darebáckou dohodu o naší ochotě přijímat imigranty ze zemí, kde si už s nimi neví rady. Problém s nimi se projevuje v tom, že se nemíní integrovat, páchají kriminální činnost i další sociální diskrepance. Přitom za vzniklou kritickou situaci si mohou jen a jen jejich vlády, které nepochopily, že stabilní systém nelze vybudovat na základě spojení neslučitelných podsystémů.

Vývoj lidské společnosti není založený na lidskosti nebo nelidskosti, ale na zákonitostech systému. Tyto zákonitosti nevymyslel člověk, pouze je postupně objevuje. A z hlediska jejich naplňování je zcela jedno, jak vznikly nebo která univerzální síla je stvořila. Jakékoliv jiné výklady jsou jen manipulacemi nebo subjektivním pohledem či obhajobou nějakého názoru a zájmu.

ČR nejenom ekonomicky, ale i sociálně padá dolů, díky tomu, že nám vládnou neznalci a prospěcháři, kteří navíc lžou, jak tvrdil a dokazoval na faktech Andrej Babiš při svém vystoupení v parlamentě dne 28. 6. 2023. Dále uvedl, že podvodný migrační pakt, který podepsal Rakušan, není ničím jiným než ztrátou svrchovanosti. Poláci a Maďaři to nepodepsali a jasně sdělili, že jim nebude nikdo určovat, kdo bude u nich žít.

Jen na africkém kontinentu, v důsledku vysoké plodnosti žen, je potenciál migrační vlny v desítkách až stovkách milionů migrantů. Pro tuto migraci neexistují žádné zádrže uprchlíků. Tato vnější síla by Evropu destabilizovala a následně zničila. Benevolencí eurounijních vlád k tomuto typu imigrace pácháme civilizační sebevraždu. Je třeba si uvědomit, že v původních zemích migrantů je mladých moc a práce málo, s prakticky neexistujícím sociálním zázemím. Představa, že tito imigranti pomohou evropské ekonomice a společnosti je mylná a holým nesmyslem. Je to jen přesun bídy a násilí do Evropy. V mnohých zemích jejich původu se násilí stalo každodenní standardní situací. Navíc je zapotřebí si uvědomit, že i v Evropě je mezi mladými poměrně vysoká nezaměstnanost.

Evropská unie trpí deficitem demokracie a systémového uvažování. Tvrdit opak je naprostá lež. Parlament EU se sice volí, ale poslanci připomínají spíše žvanírnu než zákonodárný sbor. Důvod je prostý: Nevolená Evropská komise je autorem tzv. sekundárního práva a mezi toto právo patří vydávat nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Vše neodvolatelně závazné pro členské státy EU. Tvrzení o tom, že sekundární právo je Evropskou komisí odpovědně projednáváno s členskými státy, je asi tak pravdivé, jako že ekonomičtí imigranti přicházející do Evropské unie jsou většinou lékaři, inženýři, právníci, fyzici apod.

V této souvislost připomínám i zvrácenost některých lidí. Mám na mysli nebezpečné výroky propagující násilí, ke kterým patří i dvojsloví »humanitární bombardování«. Je to nejenom protimluv (oxymóron), ale i idiotismus, neboť autor nechápe důsledky. Pan Payne (6. června 2023) tuto formulaci vyšperkoval následovně: »Civilizovaný svět by měl začít uvažovat o humanitárním bombardování Moskvy.« Dotyčný si navíc plete pojmy, neboť tam správně patří »Zdegenerovaný svět«.

Hroucení lidské společnosti se projevuje její desintegrací, ekonomickým i morálním úpadkem, pouličním násilím, vytvářením »no-go« zón, válkou a přechodem v postupnou degeneraci. Nechceme-li tento stav připustit, měli bychom se rychle probrat, pokud už není pozdě. Lidské společnosti už pomalu zvoní hrana.

František Krincvaj