Předlikvidační sjezd ČSSD?

Dlužno říci, že spolupráce mezi řídícími důstojníky ze skupiny Barta a spol. a Šmardovým vedením soc. dem., do jisté míry funguje. Tedy alespoň do té míry, že se předáci budoucí »moderní« levicové strany (zejména Šmarda a Netolický) dostávají do médií, kde vysvětlují v rozsáhlých rozhovorech své ploché názory.

Kdybych byl nezaujatý volič a hledal v těchto vystoupeních nějaké nové myšlenky, stěží bych je našel. Staří rutinéři (Šmarda, Netolický a jejich družina) mluví o rebrandingu strany, její modernizaci, o jejím aktivním přístupu k řešení společenských problémů, iniciativě apod. Je jen otázka, proč to nedělali už dříve? Co jim v tom bránilo? Já bych řekl, že omezené schopnosti.

Michal Šmarda je ve vedení ČSSD, nejprve coby místopředseda a pak v posledním roce a půl od března 2019 jako předseda. Nevšiml jsem si, že by se od té doby něco s touto stranou stalo. Tím myslím, že by se něco změnilo k lepšímu.

Odpovědnost za pád ČSSD do propasti a neparlamentní nicoty nemají jen bývalí předsedové Sobotka a Hamáček, ale i jejich družiny. Šmarda s Netolickým, i když nebyli v té době přechodně místopředsedy ČSSD (na krátkou dobu), tak se v březnu před dvěma lety zapojili do zničující antikampaně vůči svému předsedovi Hamáčkovi. Tato antikampaň, vedená známými »esy« Kubíkem a Kroupou ze Seznam Zprávy, vyústila v naprostou dehonestaci předsedy Hamáčka. Došlo v podstatě ke zničení Hamáčkovi politické pozice, což bylo ve svých důsledcích jednou z příčin pádu ČSSD do pozice neparlamentní strany. A tito lidé dnes mluví o rebrandingu, o modernizaci soc. dem., o potřebě zvýšit aktivitu. A nyní mluví také o změně názvu strany, že prý to je nezbytná součást rebrandingu strany. A že to zcela nepochybně pozitivně ovlivní voliče.

Výsledek sjezdu je lehce předvídatelný. Proti Šmardovi se postavil jeho politický klon, starosta Brna – Líšně, Štefan. Nicméně mediální kartel, který zajišťuje publicitu Šmardově skupině, o politických záměrech tohoto muže zcela mlčí. Nemyslím, že je to velká škoda, protože až doteď sedí se Šmardou v jednom vedení. A tak jediná pozitivní zpráva, která o něm pronikla na veřejnost v posledních týdnech, byla ta, že na radnici v Líšni pěstují slepice a produkují vlastní vejce. Nevím, jestli je to zrovna zpráva, která někoho kvalifikuje k boji o předsednictví čehokoliv, snad s výjimkou pozice předsedy svazu drůbežářů (pokud takový svaz vůbec existuje).

Na sjezdu mají být přijaty nové, centralistické a v zásadě nedemokratické stanovy, v jejichž důsledku bude mandát předsedy strany tříletý. A mj. dojde k úplné organizační restrukturalizaci strany (možná, že přesnější je nazvat to zničením dosavadní organizační struktury nebo toho, co z ní zbylo).

Politická pozice sociální demokracie je t. č. mírně provládní (Netolický jako šéf de facto pravostředové koalice na pardubickém hejtmanství si hlídá, aby se »to« nepřehnalo), v zahraničněpolitické oblasti soc. dem. zcela podporuje válku na Ukrajině a vše, co k tomu patří. Tedy i sankce vůči Rusku, které dopadají ani ne tak na ruské obyvatelstvo, jak bylo původně zamýšleno, ale na obyvatelstvo české. Pokud jsme ještě donedávna měli téměř 20procentní inflaci a dnes je to střízlivě kolem 15 %, v Rusku dosahuje t. č. podle dostupných a seriózních zdrojů inflace 2,3 %. To je tristní výsledek politiky sankcí, který měl postavit ruské obyvatelstvo proti prezidentu Putinovi. A naopak českému obyvatelstvu za tento a za minulý rok poklesne životní úroveň nejméně o pětinu, spíše však o čtvrtinu. Tím se však hoši z Lidového domu příliš nezabývají. Zkrátka, v zahraniční politice mají v zásadě názory, jaké má vláda. To jistě nepotěší řadu levicových voličů, kteří tak při volbách buď zůstanou doma anebo budou volit Babiše či jiné, radikálnější řešení.

Sociální demokracie celá léta, počínaje érou Sobotky, měnila zcela své programové paradigma. Ze strany, zabývající se hájením zájmů zaměstnanců, se stala strana zabývající se podporou nejrůznějších -ismů. To jistě také zajímá některé skupiny obyvatelstva. Problém je, že četnost těchto skupin ve společnosti se ani náznakem nevyrovná počtu zaměstnanců.

Zkrátka, soc. dem. nastoupila již před lety cestu ke své liberalizaci. Takže dnes ji můžeme charakterizovat spíše jako liberálně-sociální hnutí. Pokud vůbec o organizaci s dvěma až třemi tisíci živými aktivisty můžeme mluvit jako o hnutí.

Velkým problémem sociální demokracie byl v posledních 12 až 13 letech postupně se rozmáhající klientelismus. Ten metastázoval za Sobotky a dnes dosahuje míry nevídané. Delegáti na sjezd jsou navoleni tak jaksi in perpetuum, tedy na doživotí. Tedy skoro. Takže pokud se Šmardovi podařilo navolit delegáty před časem už na předchozí sjezd, budou titíž delegáti zastoupeni i na sobotním sjezdu. Je to prostě systém orientálního spolku, který nemá s demokracií nic společného, stejně tak jako avizované změny stanov.

Sponzor Barta, který republice zajistil prezidenta s IQ 107, chce svůj trik, který se mu povedl v prezidentské volbě, zopakovat. Dlužno říci, že udělat z komunistického rozvědčíka pokračovatele odkazu Václava Havla bylo obtížné, ale zvládl to. Uvidíme, jak zvládne svou misi při »modernizaci« sociální demokracie. Zatím to nevypadá, že by soc. dem. od něj a jeho skupiny získala nějaké peníze, coby sponzoring. Ale zajistil jejím vedoucím reprezentantům pozoruhodně velký prostor v médiích. Zejména v Právu, na Novinkách.cz, na Seznamu Zprávy, což je stejně jen jedna mediální skupina. A samozřejmě také v ČT. Je otázka, zda to bude mít nějaký efekt.

Do voleb do Evropského parlamentu půjde kandidátka soc. dem. zřejmě posílena Zelenými, ale bez Danuše Nerudové, se kterou se původně počítalo. Teď to vypadá tak, že se bude muset obětovat k předem ztracené misi v čele kandidátky do EP poradce prezidenta Petříček. Dělat poradce prezidenta, který politicky přikrývá neschopnou a asociální koalici, bude věru rudý hadr na voliče levice.

Funkcionáři ČSSD v řadě krajů předpokládají, že jim budou zafinancovány volební náklady při krajských volbách. Opravdu? A k čemu to bude? Politika v krajích a výsledky voleb v krajských volbách se vždy odvíjí od politiky centrální. A v opravdu seriózních průzkumech veřejného mínění celostátního charakteru nikdy soc. dem. nepřekročila hranici 4 % volebních preferencí.

Jiří Paroubek