Podle kalendáře připadl na 5. červen, tedy na včerejšek. Vyvolává rozpaky. Člověk, který ve své nabubřelosti sám sebe nazval homo sapiens (člověk rozumný), vraždí se tak intenzívně, jak to nedovede žádný jiný rostlinný či živočišný druh, intenzivně ničí své a nejen své životní prostředí a ohrožuje tím i vlastní přežití jako druhu. Jeho brutalitu nejlépe dokládají četné války. Nejen ta současná na Ukrajině. Války jsou ale jen pověstnou špičkou ledovce.
I mezi některými ekology vyvolal zděšení vládní balík, prosazovaný údajně ke konsolidaci veřejných rozpočtů. On takový převod odpadového hospodářství včetně recyklačního průmyslu nebo veřejné dopravy ze snížené do základní sazby daně z přidané hodnoty je podraz na životní prostředí křiklavý a prakticky každému srozumitelný. Samozřejmě, je nereálné čekat, že Fialova vláda pětidemolice (ODS, TOP-09, KDU-ČSL, STAN a Piráti), která uvrhla Česko do bezprecedentní sociálně ekonomické krize, bude s to tuto krizi pozitivně řešit, o konsolidaci veřejných rozpočtů nemluvě.
Zvonečník do Opárenského údolí
3. června vyráží skupina ekologů ze Zvonečníku do Velemína v Českém středohoří. Cílem je krásné zachovalé Opárenské údolí včetně dálničního viaduktu přes něj. Cestou lze spatřit vily a chalupy s krásnými zahrádkami, čistírnu odpadních vod a leccos z vegetace. Ze vzácných rostlin lze spatřit i kvetoucí bělozářku liliovitou, zvonečník atd. Zejména na východním úbočí Lovoše roste zdejší endemit – jeřáb český. Poznat ho je náročné i pro botanika. I kdybychom na něj cestou narazili, já bych ho zcela jistě nepoznal.
Zastavujeme se pod dálničním mostem přes Opárenské údolí. Překonává ho jediným velkým obloukem, po Ždákovském mostě přes Orlické přehradní jezero největším v Česku. Přírodně cenné Opárenské údolí přímo prakticky stavba tohoto mostu nezasáhla. Jde o důmyslné dílo techniky, leč i nad ním se vznáší stín. Také tudy za nedávné kůrovcové kalamity vozili kůrovcové dřevo, kůrovec z něj také zde vyletěl a následně sežral zdejší smrky. Vzhledem k jejich nízkému výskytu žádná tragédie, na rozdíl od Českomoravské vysočiny a dalších těžce postižených regionů. Podobně byl zřejmě rozšířen jiný brouk žijící pod kůrou, který zničil jak nepůvodní borovice černé, tak naše domácí borovice lesní. Žalostný je pohled na jasany, které napadla houba voskovička jasanová a nemilosrdně je hubí, nejen v Opárenském údolí. Kácení napadených i suchých jasanů se zanedbává a tak se voskovička dál šíří na další a další jasany. Olše lepkavé pro změnu ničí houba plíseň olšová.
V údolí pod zříceninou hrádku Opárno slyšíme střelbu. Ve významné rekreační zóně si někdo udělal střelnici. Právo či alespoň trocha slušnosti? Nenechte se vysmát!
Vzpomínka na boj o dálnici D8
Most přes Opárenské údolí je součástí kontroverzní dálnice D8 přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Tedy, zákon stavbu dálnic v chráněných krajinných oblastech zakazuje. Dálničáři přiznání výjimky ve veřejném zájmu měli za samozřejmost. Dálničáři (státní, krajští i z Ředitelství silnic a dálnic) se usnesli, že dálnice D8 musí vést přes České středohoří, zákon nezákon, i kdyby čert na koze jezdil. A že byli hodně arogantní, prosazovali trasu těžce hyzdící krajinu obří a menší estakádou a dvěma tunýlky, a to přes největší sesuvné území v Českém středohoří, před kterým varovali státní geologové i státní a nevládní ekologové. Když byl posudek státních geologů záporný, nechali si udělat kladný posudek od starého geologa z Karlovy univerzity. Je to prý bezproblémové území, žádný sesuv tam prý nehrozí. Posudky státních geologů byly následně ignorovány a žádná ochrana před sesuvnými územími nebyla zahrnuta do stanoviska v rámci posuzování vlivů na životní prostředí, do územního rozhodnutí ani do stavebního povolení.
V čele odporu proti této dálnici stály Děti Země a zejména jejich legendární předseda RNDr. Miroslav Patrik. Žádal vést dálnici pod hlavním hřebenem Českého středohoří tunelem dlouhým asi 3,5 kilometru, pokud už dálnice nemůže vést mimo České středohoří nebo ho celé podejít tunelem. Dálničáři tvrdili, že jejich delší trasa s vysokým převýšením bude levnější a rychleji postavená, než ta s velkým tunelem, který by se musel za provozu nákladně odvětrávat. Tuto trasu arogantně odmítali, naposledy na zastupitelstvu Ústeckého kraje, kde byl poprvé a naposledy vyslechnut i vrchní delikvent Miroslav Patrik.
Přístup tamních obcí byl různý. Zatímco Velemín podporoval výstavbu dálnice v jakékoliv trase, neboť vážně trpěl intenzivní tranzitní silniční dopravou, obec Vchynice byla proti, protože jí stavba dálnice v prosazované trase ohrožovala. »Někdo na tom vydělá, jiný prodělá!« vysvětloval nám jeden občan Vchynice.
Celá řada úředních rozhodnutí ve prospěch dálnice D8 přes České středohoří byla na základě žalob zrušena, neboť odporovala zákonu. Ministr životního prostředí Miloš Kužvart byl k vydání nezákonných výjimek donucen hrozbou odvolání z funkce. Musel obětovat i schopného ředitele odboru ochrany přírody a krajiny Petra Rotha, který nezákonnou výjimku na dálnici D8 přes CHKO České středohoří odmítal podepsat. Bojem za dálnici D8 přes České středohoří dálničáři zdiskreditovali právní stát v Česku.
Šéf CHKO České středohoří byl donucen udělit výjimku ze zákona na pokácení tří endemických jeřábů českých u portálu jednoho z tunýlků preferované trasy. Neuvěřitelná lumpárna. Tak to ale vypadá v zemi, kde dálničáři jsou státem ve státě a mohou si dovolit prakticky cokoliv.
Velký sesuv
Po letech právních tahanic o povolení a štvanic na nesouhlasící výstavba dálnice D8 v Českém středohoří začala. Brzy ale narazila na matku přírodu. Počátkem června 2013 přišly velké deště (vyvolaly stoletou povodeň 2013) a následně se sesulo asi půl milionu kubíků hornin na rozestavěné těleso dálnice. Zničilo přitom 200 metrů místní železniční tratě, která je dodnes přerušená a na místo její obnovy došlo k pokusům o její zrušení. Totiž, stavbou dálnice podseknutý nezajištěný a již dříve se lehce sesouvající svah ujel přesně v místech, kde to předvídali státní geologové a ekologové, které po tragédii 11. září 2001 v New Yorku dálničáři začali titulovat ekoteroristy. Nesouhlasíš se stavbou dálnice, tak jsi ekoterorista a basta fidli. Teprve v roce 2016 byla dálnice D8 přes České středohoří uvedena do zkušebního provozu. Zůstává v něm dodnes, protože se jedna z estakád přes další sesuvné území lehce propadá do země.
Celková bilance dálnice D8 přes České středohoří je tristní: zpoždění 15 let, pětinásobné náklady (místo tří miliard 15 miliard korun, k tomu musíme připočítat nejméně jednu miliardu na odstraňování následků obřího sesuvu), zostuzený právní stát, k tomu jako prémie soudní proces, který na pokyn ministrů dopravy vedou Ředitelství silnic a dálnic a Správa železnic proti tamnímu kamenolomu Kubačka o náhrady škody ve výši něco přes jednu miliardy korun, způsobené obřím sesuvem. Od začátku je zřejmé, že za sesuv nese plnou odpovědnost Ředitelství silnic a dálnic a možná i svatý Petr, že připustil ty veliké deště. Posudek stíhá protiposudek, soudci prý nevědí, jak rozhodnout. Nezávidím jim. Soudný ministr dopravy by tuhle šílenost nepřipustil. Bylo to Ředitelství silnic a dálnic, které v projektu i při výstavbě ignorovalo obávaná sesuvná území. Žijeme ale v Kocourkově, a tak životní prostředí, pokud je o přednostní rozvoj zhoubné silniční dopravy, má vesměs smůlu. Dálnice se prý musí stavět za každou cenu a u Kubačky dokázali, že to myslí smrtelně vážně.
Jan Zeman