Když to hodně zjednoduším, sportovní víkend byl vlastně jen o dvou akcích: pražském fotbalovém derby a hokejovém turnaji v Rize a Tampere.
O tom, že zápasy Sparty se poslední dobou hrají do doby, než rozhodčí odpíská penaltu, někdy i dvě, pro tým z Letné (zatím ještě z Letné – plánuje se prý stěhování kamsi…), se již napsalo mnohé. Že tak dopadne i derby a nejspíš rozhodne letošní hon za titulem, někteří možná snili, jiní se toho děsili.
Nejsa fanouškem ani jednoho týmu, musím dodat: ano, Sparta kope poslední dobou nezvykle mnoho penalt, navíc v nastavení. Neznamená to ovšem na druhou stranu to, že hraje, dokud je šance a v závěrech zápasů umí držet míč před soupeřovou brankou? Kde jinde se dá penalta písknout? Možná jsem naivní, ale opravdu si myslíte, že ovlivněný rozhodčí by čekal s písknutím penalty až do nastavení? A řeči o tom, že v takovém čase se penalty nepískají, znamenají co? Že v takovém čase už neplatí pravidla a může se cokoli?
Je pravda, že do konce soutěže zbývají ještě tři kola a je možné něco změnit. Ale pětibodový náskok už je asi moc. Zajímavé bude sledování plzeňských výkonů: zatím, před od 18 hodin hraným zápasem Bohemians – Slovácko, má náskok deset bodů před domácími a jedenáct před hosty. To už je také asi moc, ale v jakém rozpoložení je Plzeň po domácím debaklu s poslední, pardon šestou, Olomoucí? A z tápání, kdo bude novým trenérem…
Mnohem napínavější je asi sledování »přechodu« mezi FORTUNA:Ligou a FORTUNA:Národní ligou. Kdo půjde do baráže a kdo přímo změní působiště, je i po dnešních zápasech mnohem zamotanější a zároveň i trochu jasnější.
A dění v nižší soutěži je neméně zamotané. Vypadá to, že Dukla nebude nakonec ani bojovat o možnost rozšířit současnou pražskou trojici, domácí prohrou s Karvinou hosty poslala do možného trháku před Vyškovem, Příbramí a Líšní. Tým z Julisky už na šestém místě ztrácí – na Líšeň tři body a jeden zápas, na první Karvinou už devět bodů.
Ale to je vše ještě v průběhu května »v procesu«. Pojďme k tomu, co se odehrává nyní a vlastně odehrálo nedávno. Četl jsem, že se v Rize a Tampere hraje mistrovství části světa, od některých dokonce i »název« hokejové mistrovství NATO. Trochu to chápu, ale zejména ten druhý název trochu pokulhává – v »naší« skupině v Rize i v té v Tampere jsou dva »nečleni«. Ale při pročítání soupisek šestnácti týmů se dají vysledovat zajímavosti.
Například obrana Norska je složena výhradně z hráčů mimo norské kluby. A ze třinácti finských útočníků hraje finskou ligu pouze jediný. Zvláštní je z tohoto pohledu celá soupiska Lotyšska. Vedle týmů z Finska, Švýcarska, Švédska, Německa, Dánska a NHL u útočníků a brankářů, je kompletní obrana jen z české a slovenské ligy (tři z Litvínova). Navíc dva útočníci jsou také z české ligy, tedy vlastně extraligy, a jeden z Klagenfurtu. Správně všem vyšlo, že jeden ze dvou polodomácích týmů je složen výhradně z krajánků. Je to možná tím, že lotyšská liga je poloprofesionální a na úrovni třetí nejvyšší soutěže v ČR a nepomohlo ani to, že od loňska ji rozšířilo Dinamo Riga, které opustilo KHL.
Padlo-li jméno Klagenfurt, ten hraje ICEHL. Tento údaj najdeme i na soupisce Slovinska, Maďarska, Dánska a nejčastěji samozřejmě i samotného Rakouska. Jde totiž o nejvyšší profesionální hokejovou ligu v Rakousku. V současné době v ní hrají kromě rakouských týmů také týmy z Maďarska, Itálie, a Slovinska. U reprezentantů Maďarska se zase nejčastěji objevuje údaj Erste liga. To je mezinárodní hokejová liga, ve které hrají týmy z Maďarska a Rumunska. Dříve také kluby ze Slovenska, Srbska a Rakouska. Proto na letošním turnaji reprezentují i hráči z rumunských klubů. A maďarský brankář Bence Bálizs chytá dokonce za polský tým Jastrzebie.
A další várku hráčů z klubů soutěže ze země, která na turnaji nestartuje, dodal zejména Kazachstán. Základ týmu tvoří čtrnáct hráčů Barysu Astana, kazašského účastníka Kontinentální ligy. V ruských klubech KHL působili bek Vladimir Orechov z Vladivostoku a ve Vyšší lize útočníci Jevgenij Rymarev v Tule a Maxim Musorov ve Voskresensku. Ve VHL strávil převážnou část sezony ve Zvezdě Moskva také forvard Dmitrij Grenc, jenž se na závěr přesunul do kazašského Kokšetau.
Vedle zástupců Kazachstánu je na šampionátu jediný další hráč, který působí v Rusku, jež kvůli válečnému konfliktu na Ukrajině nesmí na MS startovat. Je jím slovinský útočník Jan Drozg z Chabarovsku z KHL.
Ale Kazachstán řešil i jiné problémy. Dříve v jeho reprezentaci hráli naturalizované posily. Portál Shaiba.kz zjistil, že po volání fanoušků bylo při kontrolách u některých kazašských hokejistů zjištěno dvojí občanství, které je zákonem zakázáno. Jegor Petuchov, Anton Sagadejev a Alexej Makljukov se vzdali kazašského občanství ve prospěch ruského. Existuje však i opačný příklad. Dmitrij Gurkov, rodák z Moskvy a odchovanec Dynama, který v Kazachstánu hraje od roku 2015, se kazašského občanství nevzdal, a proto se vzdal ruského občanství. Administrativní proces se však natáhl, a tak na šampionát neodcestoval ani on.
Navíc Lotyšsko neudělilo víza hlavnímu trenérovi Andreji Skabelkovi, neboť pochází z Běloruska, druhé »nežádoucí« země. Kazašská hokejová federace místo Skabelky vybrala pro roli hlavního trenéra na letošním šampionátu Galima Mambetalijeva.
A tím se dostáváme k další »disciplíně«. Rakousko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika. Co mají tyto týmy společného? Ne, nemyslím, že jsou to země historického Rakouska-Uherska…
Napovím: Roger Bader (Švýcarsko), Kevin Constantine (USA), Craig Ramsay (Kanada) a Kari Jalonen (Finsko). Ano, tyto čtyři týmy mají trenéra z jiné země. Komu to nejvíce prospěje?
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.