Průzkumy veřejného mínění již určitý čas před volbami do dolní komory australského parlamentu avizovaly poměrně výrazné vítězství Labouristické strany.
Australská veřejnost čím dál více odmítala některé významné části politické agendy vlády premiéra Scotta Morrisona, lídra konzervativní Liberální strany. Za tři roky volebního období se konzervativní vládě nedařilo v oblasti ochrany klimatu, v boji proti covidu-19 (byť pandemie v Austrálii si nevyžádala vysoké počty obětí; šlo tedy spíše o způsob provádění opatření), ženských práv. V posledních třech letech vyvrcholil také seriál přírodních katastrof, kterými byla Austrálie zasažena, ať už se jednalo o požáry v buši anebo povodně.
Australané toto začali čím dál více spojovat s neochotou koaličního konzervativního kabinetu, tvořeného Liberály a Národní stranou, zabývat se vážně otázkami klimatické politiky. Přitom premiér Morrison byl v průběhu funkčního období ochoten prosazovat boj proti klimatické změně, a to významným omezením emisí skleníkových plynů do roku 2030 s tím, že do roku 2050 nebude Austrálie produkovat skleníkové plyny žádné. Koaliční partner, Národní strana, však tyto návrhy odmítl.
Šéf labouristů Anthony Albanese, kritizoval konzervativní vládu také v oblasti zahraniční politiky s tím, že prý podcenila »čínské nebezpečí«. Zejména silně Albanese vystupoval proti potenciální vojenské přítomnosti Číny na Šalamounových ostrovech. Pro zajímavost, Čína s tímto státem uzavřela smlouvu o přátelství, která má sloužit jednoznačně k rozvoji hospodářské spolupráce, ale jak Spojené státy, tak Austrálie se cítí být ohroženy. Je to zajímavé, neboť Šalamounovy ostrovy jsou vzdálené od Austrálie 2000 km a od USA skoro 12 000 km.
Ve sto jedna padesáti členné dolní komoře australského parlamentu získali labouristé zřejmě absolutní většinu (dopočítávají se ještě hlasovací lístky došlé poštou), a poprvé po třiceti letech nemusí mít k vládnutí ani koaliční vládu, ani zajištěnou podporu pro svou minoritní vládu.
Dramatický pokles zažila podpora stran konzervativní koalice – tedy Liberálů a Národní strany – která oproti 76 mandátům v roce 2019 získala nyní jen 52 mandátů. Zbývající poslanci sněmovny jsou nezávislí anebo členové menších politických stran. Mezi nimi jsou i tři zelení poslanci. Ti chtějí spolupracovat s budoucí vládou v boji proti klimatické krizi a proti společenské nerovnosti (mají na mysli zejména práva společenských menšin).
Labouristé před volbami slíbili větší finanční účast státu a robustní sociální zabezpečení občanů v nastalé situaci, kdy Austrálie zápasí s největší inflací od roku 2001.
Přes všechny těžkosti, které Austrálie zažívá, je zatímní výkon jejího hospodářství v tomto roce velmi uspokojivý, neboť odhady hospodářského růstu dosahují přes 4 %.
Labouristé chtějí zvýšit minimální mzdu a za svou klíčovou politickou oblast považují boj proti klimatické změně. Hodlají prosadit takovou klimatickou politiku, která povede k redukci 43% emisí skleníkových plynů do roku 2030 a jejich úplnou eliminaci do roku 2050.
Po výrazné volební prohře S. Morrison ohlásil odstoupení z pozice lídra Liberální strany. Očekává se, že jej v čele strany nahradí bývalý ministr obrany Peter Dutton, představitel pravicového křídla Liberální strany.
Kdo je Anthony Albanese?
Především je to muž, který přivedl Labouristickou stranu k velkému volebnímu vítězství. Je možné jej v jeho 59 letech po 26 letech nepřetržité služby považovat za veterána federálního parlamentu Austrálie.
Zvolen poslancem byl v Sydney a jeho popularitu mezi lidmi vytváří »lidovost«, s níž se pohybuje ve společnosti. Populární jsou jeho návštěvy pubů, koncertů, hudebních festivalů. Rád se také účastní demonstrací k podpoře sexuálních menšin. A samozřejmě také genderu.
I jeho političtí soupeři oceňují jeho příjemnou povahu, k čemuž napomáhá jeho žoviální zevnějšek a chování. Dlouhá léta se staral o matku Maryanne, zdravotně silně postiženou penzistku, která jej vychovávala sama v běžném činžovním domě. A dlouhá léta mu tvrdila, že jeho otec zemřel při autonehodě. V roce 2001 jeho matka zemřela a Albanese zjistil, že otec žije v Itálii. A v roce 2009 se s ním také sešel.
Albanese je vnímán jako představitel levého křídla australských Labouristů. V předposlední vládě této strany v roce 2009 byl jmenován ministrem dopravy. V Ruudově labouristické vládě byl již jmenován zástupcem premiéra. To až do okamžiku voleb, které Labouristé v roce 2013 prohráli. Poté významně přispěl k překonání stranického rozkolu, což charakterizoval větou: »Ať se hádají konzervativci.«
Po odchodu Ruuda z vedení strany v roce 2013, Albanese Labouristickou stranu převzal, reformoval stranickou strategii a vystupoval jako více konciliantní a kooperativní lídr opozice.
Trefně charakterizoval Albaneseho životní pouť a kariéru předseda Labouristické strany Austrálie W. Swan: »My jsme dosud stranou, ve které se dítě žijící s matkou v obecním bytě může stát premiérem. Jsme národem, ve kterém pracující lidé mohou naplnit své sny jako Albanese.«
V úterý již Albanese byl vidět jako premiér před televizními kamerami na tokijském setkání bezpečnostní skupiny Quad. K této skupině patří kromě Austrálie také Japonsko, Indie a USA. Ve svém veřejném vyjádření vyhlásil Albanese, že chce seznámit své partnery ze skupiny se změnou politiky australské vlády a se záměry své vlády.
Jiří Paroubek