Zrušit přímou volbu hlavy státu by byla obrovská chyba, tvrdí prezidentský kandidát Jiří Kotáb

Svěřit volbu prezidenta občanům bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, oponuje některým kritikům přímé volby hlavy státu Jiří Kotáb. Čtyřicetiletý příbramský rodák je jedním z těch, kteří hodlají na počátku příštího roku kandidovat, ačkoli již od mládí zápasí s tělesným postižením. Je osobou s III. stupněm invalidity a hodlá ukázat, že i člověk s takovýmto hendikepem a bez mediální tlačenky může uspět ve volbách do tak významné ústavní funkce.

Pracujete jako soukromý ombudsman v Moravskoslezském kraji. Jak vlastně vypadá práce takového soukromého ombudsmana?

Naše kancelář je nezávislá. Vznikla na podporu zdravotně indisponovaných lidí, kteří mají nějaký problém s lékaři, revizními lékaři, pojišťovnami, i těch, kterým hrozí soudní spory, kdy by se neměli na koho obrátit. Zkoušeli se obrátit na ombudsmana Křečka, ovšem většinou se jim dostalo odpovědi buď žádné, nebo takové, že teď momentálně jim nikdo pomoci nemůže. A tak jsme založili nezávislou kancelář, vytvořili právnický tým a pomáháme lidem řešit jejich problémy.

Který z problémů se objevuje nejčastěji?

Zneužití zdravotně postižených v pracovním procesu. To máte tak – chráněná dílna nebo sociální podnik zaměstnají naoko dvacet zdravotně postižených. Jenže navzdory smlouvě dají postiženým jen část výplaty nebo poukázku, která je jim k ničemu, protože k životu potřebují finance. V ten moment oslovíme náš právní tým a zvolíme rozumný postup. Nejrychlejší je učinit předžalobní výzvu, kterou zašleme zaměstnavateli a dáme mu určitý čas na uhrazení mzdy. Většinou to postačí, zaměstnavatel se lekne a dlužné částky okamžitě vyplatí. Druhou věcí je, že okamžitě ukončí se zaměstnancem smlouvu, ale ten má najednou požadovanou mzdu a může se na určitý čas zaopatřit, než si najde něco jiného.

Snažíme se komunikovat s úřady práce a založit registr chráněných dílen. Aby v něm byly jen dílny s čistou historii, které nejsou poznamenány tím, co jsem popsal.

Jak se to daří?

Je to běh na dlouhou trať. Ne každý sociální podnik chce být medializován. Někdy vítězí strach, co by bylo dál, pokud by se to či ono někde uveřejnilo.

Ovšem musím v téhle souvislosti dodat, že nepomáháme zdaleka jen zdravotně postiženým, nýbrž globálně všem lidem v České republice, ať už mají jakýkoli problém.

Předpokládám, že za vaše služby klienti platí. Jaké ceny jim nastavujete? Většinou jde o lidi, kteří mají hluboko do kapsy…

Snažíme se, aby prvotní úkony byly zdarma. Kdokoli nás osloví, případně pošle e-mail se svým problémem, kde rozepíše, co se vlastně stalo a jak se to stalo, nemusí za úvodní konzultace nic platit. Uděláme nástřel spisu, vysvětlíme, co by to všechno obnášelo, a dáme kontakt na právní kancelář. Pakliže se rozhodneme, že do toho jdeme, pak už samozřejmě další právní úkony člověk hradí. Ale přímo za kancelářskou práci jsou poplatky opravdu minimální, ne-li nulové.

Stává se, že vaše služby vyhledá i někdo, kdo není v právu, ač si to třeba myslí? Jak se pak zachováte?

Ano, to se skutečně stává. Spis si pečlivě pročteme a upozorníme dotyčného, že nemá právo získat to, co si nárokuje. I přesto řekneme, že se můžeme do marného boje pustit, jen ať je počítáno s prohrou a – bohužel – s vyplácením zbytečných soudních výloh.

V tiskové zprávě, která oznamovala vaši kandidaturu na Hrad, se uvádí, že jste od svého útlého mládí postižený. Co to znamená »útlé mládí«?

To mi byly tři měsíce, kdy se stal úraz. Hlídala mě babička, které jsem vypadnul z náruče. Tvrdým nárazem jsem si poranil záda a od té doby jsem měl zpožděný vývoj. Ucpaly se mi míšní kanálky a moje rodina to začala řešit pozdě.

Proč?

To je pěkná otázka, ale sám neznám odpověď. Měli za to, že nejsem akční dítě, když se nechci stavět. Přikládala se váha i tomu, že jsem byl docela tlustý. Rodina doufala, že s věkem to všechno půjde. Ale bohužel nešlo.

Takže jste od dětství odkázán na invalidní vozík?

Ne, asi do pěti let jsem se pohyboval o francouzských holích. Ale stav se zhoršil natolik, že mi zbyl jen ten invalidní vozík.

Viděl jsem několik dokumentů na téma, jak to mají vozíčkáři těžké, vzhledem k nedostatku bezbariérových přístupů. Potvrdíte to? I když vím, že v Moravskoslezském kraji například metro problémem není…

V Praze se občas vyskytuji, takže uznávám, že někde to je problém. Ale teď už je naštěstí většina stanic metra bezbariérových. To se ovšem nedá říci o spoustě schodů nebo sjezdů ve městech po celé republice. Jako nezávislá kancelář pracujeme na tom, aby došlo k nápravě tohoto stavu. Jednáme se statutárními orgány měst, jak co nejdříve a co nejúčinněji zajistit bezbariérovost měst v České republice. Na popud zdravotně postižených oslovíme radnici, zda by nemohla upravit problémové místo, třeba snížit chodník nebo upravit sjezd, aby to bylo v pořádku i pro lidi s hendikepem. Na tohle myslí i Evropská unie, která dává dobré granty právě za tímto účelem. Města pak mohou dotace využít, aby je to nezasáhlo v rozpočtu.

Jsou úředníci všude přístupní a vstřícní?

To je případ od případu. Někde se nám věnují beze zbytku, jinde je to složitější. Pošleme fotky, aby věděli, kde je problém, a pak už to vše závisí na konkrétním jednání. Třeba v Ostravě se hodně pracuje na cyklostezkách, které mají nové bezbariérové sjezdy. A to je obrovská výhoda.

Pojďme prosím směrem k vaší prezidentské kandidatuře. Pocházelo toto odvážné rozhodnutí výhradně z vaší hlavy?

Ano, pocházelo, ale nejen z ní. Chtěli jsme spolu s mým okolím ukázat nejen zdravotně postiženým, že i člověk s hendikepem se může ucházet o nejvyšší ústavní funkci, a přesvědčit, že i když není mediálně známou osobou, může z této nevýhody udělat naopak výhodu. Navštěvujeme ústavy sociální péče, rehabilitační ústavy a další instituce, kde řešíme i petiční záležitosti. Vidíme, jak podpisy potřebné pro kandidaturu narůstají, a tak jsme si řekli, že do toho půjdeme. Nemáme co ztratit, teď už je podpisů přes dvanáct tisíc!

Stále mluvíte v množném čísle…

Ano, mám právní tým a také petiční tým. To je jedna z prvotních věcí, dát všechno dohromady a zajistit, aby ta mozaika celá fungovala. Je to i o komunikaci. Hodláme se věnovat ožehavým tématům a rozpoutávat bouřlivé diskuse.

Jaký by měl podle vás být především český prezident?

V prvé řadě by tu měl být pro český národ, pro český lid. Měl by umět hlavně naslouchat občanům a fungovat na bázi, že pokud se mu některé zákony nelíbí, bez nějakých spekulací je vetovat. Tohle bohužel dosud nefunguje tak optimálně, jak by mělo.

A jak hodnotíte dvě funkční období Miloše Zemana?

Miloš Zeman je bezesporu významnou osobou české historie. Pohybuje se v politice strašně dlouhou dobu a má za sebou řadu zkušeností z různých funkcí. V úřadu prezidenta je ovšem velmi svérázný. U něj platí, že co na srdci, to na jazyku. A bohužel se v poslední době obklopuje lidmi, kteří do spojení s nejvyšší ústavní funkcí v České republice zkrátka a dobře nepatří!

S Václavem Havlem i s koncem druhého funkčního období Václava Klause jsou spojené amnestie. To Miloš Zeman celkově šetřil i prezidentskými milostmi. Jak byste se v jejich pozici choval vy? Jaký je váš názor na institut milostí, či dokonce amnestií?

Nemůžu přesně posoudit, jakými procedurami toto prochází a jak fungují jednotliví úředníci. Celé je to potřeba nastavit, aby existoval schopný tým odborníků, který by se právě žádostem o milost věnoval. Když to zjednoduším, milost si zaslouží člověk, který nespáchal žádný závažný trestní delikt a jeho rodina potřebuje určitou pomoc. A když jste zmínil amnestie, musím jednoznačně říci, že to, co tu bylo před panem Zemanem, bylo megašílenství a v žádném případě to neprospělo České republice.

Václav Havel i Václav Klaus byli ve všech funkčních obdobích voleni parlamentem, Miloš Zeman přímou volbou občanů. Ta byla zavedena poprvé pro prezidentské volby roku 2013 a v poslední době, hlavně od některých politiků vládních stran či ze senátních lavic, slýcháme, že přímá volba byla chybou a měla by se zvážit revize tohoto kroku. Co vy na to?

Zavedení přímé volby bylo jedním z nejlepších rozhodnutí zákonodárců v České republice! Každý občan by měl mít právo zvolit si svého prezidenta a vybrat si takového kandidáta, kterého považuje za nejlepšího. Mělo by to tak platit i nadále, a doufám, že vždy bude. Zrušit přímou volbu by byla obrovská chyba! Beru to celé tak, že když prezidenta volí jen určitá skupina zákonodárců, vzniká tu prostor pro mnohé spekulace, zákulisní dohody a pro bratříčkování. »Já tě tedy podpořím, ale přijdu, až budu něco potřebovat.« Tohle si ti kritici ze stran politiků dobře uvědomují, a proto se proti přímé volbě prezidenta stále častěji ohrazují. A já opakuji, že když si hlavu státu zvolí přímo občané, je to to nejlepší, co může být! A vyhnete se i všelijakým obstrukcím, jak tomu bývalo v minulosti.

V současné sobě občany České republiky trápí především obří drahota a rekordní inflace – třetí nejvyšší ze všech zemí Evropské unie. Vím, že prezident není z těch, kdo by s tím mohl něco bezprostředně dělat, ovšem ta otázka se přímo nabízí: čím je podle vás inflace primárně způsobena a dělá vláda Petra Fialy maximum pro to, aby měly tyto negativní jevy co nejmenší dopad na běžného českého občana?

Začnu tou druhou částí otázky, když dovolíte. Vláda by podle mě měla zapojit více českých producentů, českých zemědělců, zaměřit se na české zboží. Máme stejně kvalitní výrobky a kvalitní suroviny jako jiné země. Nesoustřeďme se na dovoz ze zahraničí!

A příčiny inflace? Na jedné straně je to dáno konfliktem na Ukrajině, na druhé je ovšem fakt, že v roce 2021 dělala inflace 3,8 procenta, a to už byla poměrně velká. Teď je to průšvih, to se jinak nedá říci! Proto znovu opakuji, že je potřeba zaměřit se na české suroviny a českou produkci. Nikde není psáno, že by to pomohlo se vším všudy, ale jistý procentuální vliv by to mít mohlo.

Dovolte otázku na závěr. Hodně tu padaly věty o českých lidech, českém zboží, českých výrobcích. Jací jsou podle vás Češi jako národ?

To je zajímavá otázka. Můj názor je takový, že v jádru duše nejsme špatní lidé. Existují ti, kteří kdykoli pomohou druhému a rozdají ze sebe první poslední, a to i v této nelehké době. A pak jsou tu i ti, kdo hamižně jedou výhradně sami na sebe. A to dobře není!

Víte, já už dvanáct let bydlím na severní Moravě a kolikrát už jsem slyšel, že Česká republika, to jsou na jedné straně Čechy, na druhé Morava. Čecháček a Moravák. A s tím zásadně nesouhlasím! Myslím, že všude jsou lidé stejní. I když musím uznat – opravdu ze své vlastní zkušenosti – že když přijedu na jižní Moravu, najdu tam vstřícnější a otevřenější lidi. Nikde neslyšíte »nás to nezajímá«, »dejte nám pokoj«, »to s vámi řešit nebudeme«. Všechno je ale individuální. A uzavřel bych to jednou větou – že český národ opravdu není špatný!

Petr Kojzar

Prezidentští kandidáti

• Kdo již oznámil kandidaturu: Josef Středula, Karel Janeček, Karel Diviš, Tomáš Březina, Ivo Mareš, Denisa Rohanová, Marek Hilšer, Miloš Knor, Klára Long Slámová, Alena Vitásková, Hynek Blaško, Jakub Olbert, Pavel Fischer, Josef Skála.

• Kdo kandidaturu zvažuje: Andrej Babiš, Danuše Nerudová, Miloš Vystrčil, Miroslava Němcová, Michael Kocáb, Jiří Paroubek, Petr Hannig.