Není kult jako kult aneb Stalin ani Gottwald nebyli Pavel

Pořád se tu říká kontinuita, kontinuita… Začala (ta jejich kontinuita) Havlem a Masarykem, a pak už kde kdo navazoval na kde koho a kde co na kde co. Třeba polistopadová ekonomika si v jistém slova smyslu činila ambice býti kontinuální s prvorepublikovou ekonomikou československou atd., atd. Hlavně zachovat tu kontinuitu… Někdy se zadařilo méně, jindy více – např. ohledně bídného života obyčejných lidí se kontinuita s první republikou zdařila náramně. Také v tom zedn(ářsk)ickém řemeslu si Havel s Tatíčkem mohl notovat Ach, synku, synku bez uzardění.

Kdo by to byl ale řekl, že na tu JEJICH nejpravější kontinuitu si počkáme až do března roku 2023 a že nám ji v celé své nádheře nakreslí redakce dětského časopisu Mateřídouška. No jo, čtete správně – Mateřídouška. Zveřejnila totiž komiks s nejkrásnějším prezidentem, který kdy usedl na Hrad v Praze. Jak on, spravedlivý, to má těžké a jak mu děti budou ze všech sil pomáhat. Dokonce i dopis mu mohou napsat. V čem je ta parádní nejkontinuálnější KONTINUTA? Jeden z pohledů nabízí aeronet.news…

»Pamětníci si jistě vzpomenou na obsahy Mateřídoušky v 50. letech minulého století. Časopis podle doktríny tehdejšího ministra školství Zdeňka Nejedlého publikoval propagandistické články na oslavu komunistických a sovětských hodnostářů pro oči nejmenších čtenářů. Články dětem představovaly třeba Antonína Zápotockého, pracovitého Klementa Gottwalda a v roce 1949 dokonce Josifa Stalina. Kdo by si pomyslel, že Mateřídouška v roce 2023 pojede stejný kult osobnosti Petra Pavla, jako jela koncem 40. a počátkem 50. let pod dozorem Zdeňka Nejedlého? Kult osobnosti generálprezidenta Petra Pavla je pečlivě budovaný jako v 50. letech, cílem je vytvořit kult mezi mládeží a indoktrinovat nejmenší děti politickou uvědomělostí v útlém věku k neoliberalismu a tzv. západním hodnotám.«

Dovolím si v této souvislosti s Aeronetem lehce polemizovat. Nebo snad ani ne vysloveně polemizovat, spíše přidat trochu jiný úhel pohledu. Myslím si, že tehdejší kult a ten dnešní se z podstaty nedá příliš srovnávat. Nynější kult Petra Pavla je totiž mnohem zrádnější než ty zmiňované gottwaldovsko-zápotocko-stalinské. Zrádnější v tom, že Gottwald, Zápotocký a už vůbec ne Stalin své země NEZRAZOVALY. Na rozdíl od bělovlasého módního elegána. Odpůrci se teď klidně mohou ukřičet, mohou mně vyhrožovat, věšet a co já vím co ještě, ale historii nepřepíší, ani kdyby se rozkrájeli. Na věci samé nic nezmění.

Možná si nyní říkáte, že jsem v té kontinuitě udělal pořádný guláš. Že z druhé strany ji vlastně popírám. To je pouze zdání, které klame. Komiks s Pavlem v Mateřídoušce samozřejmě nevznikl náhodou, chcete-li z kreativního redakčního lůna. ONI, ti zadavatelé, velmi dobře věděli, že někdo tu kontinuální podobnost s Gottwaldem, Zápotockým a Stalinem vyštrachá a že polovina lidí bude Pavla statečně bránit a druhá polovina, čili jeho odpůrci, ho s těmi třemi srovnávat a tvrdit, že komunista (bývalý, ale to je jedno) takto navazuje právě na ty tři. Jedno i druhé je špatně, ale ani o to nejde. Jde o to, aby se tenhle komiks stal dalším kamínkem do mozaiky, jak názorově polarizovat společnost, notabene na základě mylných výchozích premis.

Tohle je teprve ten pravý guláš. Zblbnout lidi, rozeštvat je mezi sebou v tom smyslu, že ani jedna ta občanská názorově vyhraněná skupina nemá pravdu. Jeden omyl se hádá s druhým. Právě v tom a ničem jiném je ta skutečná globální kontinuita. Takříkajíc v návaznosti řízených omylů na jiné, taktéž uměle vytvořené a vnucované omyly. Jako kdyby rodiče mezi sebou vedli spor, zda budou své dítě mlátit řetězem nebo bičem. Obojí je špatně, tudíž i onen spor samotný se odehrává v rovině omylů. Tudíž je pak jedno, která z obou znesvářených stran v tomto sporu bude mít ve finále navrch. Stejně jedno je, zda v uvedeném mateřídouškovském komiksu budou mít navrch hrdinní zastánci Pavla nebo ti, kteří v něm spatřují onu kontinuitu s Gottwaldem, Zápotockým a Stalinem. Jedni jsou řetěz, druzí bič. Proto absolutně nezáleží na tom, kdo v tom finále bude mít navrch.

Zkuste dneska i těm Pavlovým odpůrcům říct, že Stalin byl jediným vůdcem Sovětského svazu (Ruska), za jehož éry země hospodářsky a sociálně vzkvétala natolik, že reálně ohrožovala západní ekonomiky včetně té americké, že byl jediným vůdcem, který bránil svoji rodnou vlast před nájezdy euroatlantistů. Ukamenují vás. Pročež si stojím za svým, a sice – že teprve Mateřídouška nám doslova učebnicově předvedla, co je to budování kultu osobnosti z pohledu globální strategie. OMYL SE PŘE S OMYLEM, což globalistům bohatě stačí. Výsledek, vítěz těch pří, je logicky nezajímá. Ten není důležitý. Nejdůležitější je ona kontinuální provázanost a návaznost jednotlivých omylů tak, aby vítěz sporu vždy zůstal, řečeno sportovním slangem, pod bednou, pod stupni vítězů. Ty jsou totiž předurčeny jen pro hrstku vyvolených, mezi než obyčejný člověk nikdy nepatřil a nepatří.

Pavel Votruba