V Zoo Praha se vylíhlo 3. března mládě tučňáka Humboldtova. Jeho odchov probíhá přímo v expozici v Pavilonu tučňáků, přirozeně v hnízdě rodičů. Malý tučňák přišel na svět po 41 dnech dlouhé inkubaci a stal se v pořadí 135. mládětem tohoto druhu v historii pražské zoo.
»Rodiči mláděte jsou patnáctiletý samec Dvojtečka původem ze zoo v německém Mannheimu a tříletá samice z pražského odchovu, které se přezdívá paní Dvojtečková. Tučňáci totiž tvoří trvalé páry,« uvedl kurátor ptáků Antonín Vaidl. Podle něj se zmínění rodiče o svého potomka vzorně starají a oba ho krmí natrávenou kaší z mořských ryb. »I přes vzornou péči je nutné mládě pravidelně prohlížet a vážit. Při vylíhnutí mělo hmotnost 80 gramů, pátý den již 138 gramů a vůbec vypadá houževnatě,« dodal.
Pohlaví mláděte zatím není známo, chovatelé ho budou zjišťovat zhruba za dva měsíce. V té době by se malý tučňák mohl poprvé odvážit i do vody. Další více než rok bude mít šedé zbarvení typické pro mladé jedince, než přepeří do černobílého šatu dospělců.
Zoo Praha chová tučňáky Humboldtovy od začátku 60. let 20. století a patří k jejich úspěšným evropským chovatelům. Aktuálně mohou lidé pozorovat v Pavilonu tučňáků v dolní části zoo 29člennou skupinu. Mají k dispozici pavilon s umělými skálami, v nichž se nacházejí hnízdní niky, a přírodně pojatý výběh s prostorným bazénem. Krmíme je třikrát denně mořskými rybami, které jim ještě přisolujeme a přidáváme vitamíny a minerální látky.
Návštěvníci se o nich mohou dozvědět více při jejich komentovaném krmení vždy v sobotu a neděli od 11 hodin.
V Červeném seznamu IUCN je tučňák Humboldtův řazen do kategorie zranitelných druhů. Za jeho největší hrozbu je považován nadměrný průmyslový rybolov.
Tučňák Humbotdtův (Spheniscus humboldti)
Má protáhlý tvar těla vhodný k plavání, veslovitá křídla a nohy, opatřené plovacími blánami, posunuté dozadu. Tučňák Humboldtův má souvislý černý pás táhnoucí se od boků přes hruď a bílé hrdlo, od kterého se táhne bílý proužek až nad oko. Pro tučňáka Humboldtova jsou typické černé tečky na jinak bílé hrudi. Rozvrh těchto nepravidelných skvrn je natolik jedinečný, že je srovnat s otisky prsů u lidí a proto neexistují dva naprosto stejní jedinci.
Nad očima a kolem zobáku má holou, narůžovělou až načervenalou kůži, která je hustě protkána cévami a plní termoregulační funkci. Čím je jeho tělní teplota vyšší, tím větší množství krve se v těchto cévách nachází a může být tak ochlazeno okolním vzduchem.
Je to středně velký tučňák, dosahující délky těla 56–73 centimetrům, a váhy 3,6–5,9 kilogramu.
Rozmnožování probíhá celoročně, ale nejčastěji mezi březnem a prosincem. Samice snáší obvykle dvě vejce a mláďata se líhnou zhruba po 40.-42. dnech inkubace. O potomstvo se stará samice i samec skoro rovným dílem. Ve stáří asi 100 dní se mláďata osamostatní a zamíří na otevřené moře.
Obývá jižní polokouli, ale svým areálem zasahuje až k rovníku – oproti jiným druhům hnízdí v tropickém pásmu na západním pobřeží Jižní Ameriky (Peru a Chile) kde teplota vzduchu dosahuje i 30°C, kde ale proudí chladný a na ryby bohatý Humboldtův proud.
Tučňáci patří k ptákům skvěle přizpůsobeným k životu ve vodě. Jejich vzhled se za posledních 45 milionů let příliš nezměnil. Většina druhů dnes obývá chladnější vody jižních moří, neplatí to však pro všechny. Dalo by se říci, že tučňák Humboldtův patří k teplomilným druhům. Vyskytuje se sice na jižní polokouli, ale svým areálem zasahuje až k rovníku. Jinak se ovšem vzhledem ani způsobem života od svých příbuzných neliší. Zatímco se na souši jen kolébá, ve vodě doslova létá rychlostí až 35 kilometrů za hodinu. Hnací silou je při tom pohyb křídel, zatímco nohy slouží jako kormidlo. Ryby i další mořské živočichy včetně hlavonožců a korýšů chytá ostrým zobákem. Loví je pod hladinou, někdy v dost velké hloubce. Ve výjimečném případě je schopen dostat se do hloubky 30–70 metrů.
V zajetí se dožívá 15–30 let.
(mac)
Foto – Zoo Praha/Petr Hamerník a Jana Myslivečková, wikipedia.org/CC BY-SA 3.0/GNU FDL/Fred.leviez, wikipedia.org/CC BY 2.0/guido612, pixabay