Konflikt na Ukrajině podle analytiků vrátil do centra pozornosti desetiletí starou otázku strategické autonomie Evropské unie (EU).
Spojené státy byly v mnoha ohledech lídrem v nastavování politiky, která podporovala ukrajinskou kauzu, a evropské země do značné míry následovaly jejich kroky.
Ukrajina těží ze silné podpory i ze strany EU. Podle analytiků je však zřejmé, že vedoucí úlohu převzaly Spojené státy.
»Pravomoci, které má EU v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, jsou velmi omezené ve srovnání s pravomocemi, které má v jiných oblastech politiky,« řekl agentuře Xinhua Mattia Guidi, politolog z římské univerzity LUISS.
Důvodů je podle něj více, včetně hloubky vlivu Spojených států a způsobu, jakým se v Evropě rozhoduje o geopolitických otázkách.
»EU rozhoduje na základě pravidla jednomyslnosti, což znamená, že je nutné posadit všech 27 členských států ke stolu a najít řešení, které vyhovuje všem,« uvedl Guidi. »To je velmi obtížné. Obvykle se stává, že v případě zahraniční a bezpečnostní politiky nemůže Evropská unie rozhodnout o ničem podstatném.«
Tak tomu bylo i na začátku minulého měsíce, kdy se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský setkal s evropskými lídry v Bruselu na summitu Evropské rady 9. února.
V otázce příslibu pokračující podpory Ukrajině panovala shoda, ale přetrvávaly velké rozdíly v tom, co to znamená: některé země chtěly Ukrajinu podpořit v případných mírových jednáních, jiné chtěly omezit podporu na finanční mechanismy a další chtěly pokračovat ve vojenské podpoře.
Zazněla také kritika ze strany italské premiérky Giorgie Meloniové, že trojstranné jednání mezi Zelenským, francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německým kancléřem Olafem Scholzem v Paříži den před summitem bylo »nevhodné« vzhledem k principu jednomyslnosti, uvedl Guidi.
Podle analytiků tyto skutečnosti zvýšily vliv Severoatlantické aliance, která je nyní hlavním podpůrným rámcem pro Ukrajinu a která začala Kyjev podporovat již několik let před vypuknutím konfliktu.
Tváří v tvář rozsáhlému konfliktu za svými dveřmi má EU omezené možnosti, jak by mohla reagovat. Zároveň NATO rozšířilo vojenskou přítomnost na svém východním křídle. O konfliktu nyní nerozhoduje Rada ministrů zahraničí a obrany EU, ale pravidelné zasedání ministrů obrany a větší kontaktní skupina pro obranu Ukrajiny, která se schází na americké letecké základně v Ramsteinu.
»NATO již existuje. Je to funkčnější organizace pro řízení těchto otázek, kde samozřejmě hrají hlavní roli Spojené státy,« řekl Guidi. »K tomuto posunu může snadno dojít i proto, že NATO a EU se do značné míry překrývají.«
NATO má 30 členských států, včetně 21 členů EU. Další dva členské státy EU, Švédsko a Finsko, jsou v procesu vstupu do NATO, zatímco o členství v EU usiluje více států, které nejsou členy NATO.
Podle Ingo Peterse, zahraničněpolitického experta ze Svobodné univerzity v Berlíně, je otázka strategické autonomie EU tématem, které se v minulosti, od konce studené války na počátku 90. let, často dostávalo na povrch.
»Strategickou autonomii Evropy již někteří upřednostňovali, ale ne všichni,« uvedl pro Xinhua Peters, který v současné době působí jako externí vědec v Centru pro evropská studia na americké Univerzitě Severní Karolíny v Chapel Hill.
»Například Německo vždy říkalo, že EU by neměla postupovat vpřed bez Spojených států, které podle něj představují něco zásadního pro posílení Evropské unie,« uvedl Peters.
Německo údajně souhlasilo s vysláním moderních tanků Leopard 2 na Ukrajinu koncem ledna až poté, co se Spojené státy rozhodly vyslat tanky M1 Abrams.
»Existují pro to historické důvody, protože my Němci se domníváme, že je zapotřebí vlivu USA v Evropě jako určité vnější rovnováhy, aby naši přátelé a sousedé zůstali klidní,« řekl Peters.
Německo je největší ekonomikou EU, ale Peters poznamenal, že ne vždy bylo hlavním hráčem v otázkách souvisejících s mezinárodními vztahy a bezpečností, částečně kvůli dědictví obou světových válek ve 20. století. To se však začalo proměňovat v průběhu roku od začátku konfliktu na Ukrajině, uvedl Peters.
»V posledních měsících se strategická autonomie Evropy střetla s realitou,« uvedla Ulrike Frankeová, vedoucí politická pracovnice Evropské rady pro zahraniční vztahy.
»Evropa se musí stát silnější a jednotnější, méně bezprostředně závislá na Spojených státech, které mají stále menší zájem zaměřit své úsilí, pozornost a finanční prostředky směrem k Evropě,« řekla Frankeová.
(Xinhua)