Přírodní rezervace Žofínský prales je společně s pralesem Hojná voda nejstarší rezervací v pevninské Evropě (starší je rezervace na ostrově Vilm v Baltském moři). Založil ji roku 1838 hrabě Jiří František August Buquoy »mezi pasekami č. 10 a 20, mezi potokem Almbach a dělicí čárou« (hranicí). Rozkládala se na ploše 300 jiter (172 ha), ale na mapě z roku 1847 měla zhruba 38 ha. Ovšem po převzetí panství jeho syn dal na názory lesního inženýra a taxátora Williama Rowlanda na zmenšení plochy rezervace na tři jitra (1,7 ha). Až v roce 1882 byl vydán absolutní zákaz těžby (do té doby byly odtud odváženy souše) a zhruba od roku 1888 (59 ha) se plocha rezervace opět zvyšovala (roku 1898 měla 56,47 ha) až na současnou rozlohu. V roce 1933 vyhlásilo tehdejší ministerstvo školství a národní osvěty Žofínský prales úplnou státní rezervací pod názvem Prales v polesí Obora (Sofienschloß) s výměrou 97,72 ha.
Dnešní rozloha této rezervace je od roku 1992 102 ha. Nejstarší stromy jsou až 400 let staré. Od poloviny 18. století se na většině tohoto území vyvíjí prales bez jakéhokoliv zásahu člověka. Mezi stromy zde dominuje buk, v menším počtu se zde vyskytuje smrk a jedle. Od roku 1991 je prales oplocen a nepřístupný veřejnosti. Skutečně nepřístupný byl pro veřejnost od roku 1950, neboť se nacházel v hraničním pásmu. Vstup do něj byl možný pro vojáky, kteří střežili hranici, lesní správu a pro pracovníky ochrany přírody, kteří však byli důkladně prověřovaní. Já osobně jsem rezervaci navštívil v roce 1988 za účelem výzkumu. Doprovázeli mě dva samopalníci a neměli se mnou lehký život. Do roku 1975 zde rostla Žofínská královna jedlí, která dosáhla věku 425 let, obvodu kmene 553 cm při celkové výšce 51 m, ale padla za prudkého nárazového větru 6. ledna 1975.
Národní přírodní rezervace Žofínský prales spolu s nedalekým pralesem Hojná Voda jsou nejstaršími rezervacemi u nás i ve střední Evropě. Ochrana obou pralesů byla prohlášena majitelem panství Nové Hrady, hrabětem Jiřím Františkem Augustem Buquoyem, jeho nařízením ze dne 28. srpna 1838 »…rozhodl jsem se zachovat zmíněnou lesní část jako památník dávno minulých dob názornému požitku přátel přírody a vzdáti se v ní veškerého hospodářského těžení…«
Chráněné území leží na mírných severních svazích Stříbrného vrchu, jihovýchodně od osady Žofín v nadmořské výšce 735 – 825 m. Povrch rezervace je členěn roklinami několika drobných potůčků, které sbírají vodu v četných plošných prameništích.
Na větší části plochy pralesa je doložen nepřetržitý přirozený vývoj pralesa od přelomu 18. a 19. století až do dnešní doby bez lesnických zásahů. Je ale jisté, že se člověk svými zásahy na budoucím pralese přece jen podepsal – především těžbou, zpracováním souší a vývratů. V době obou světových válek se tu těžily takzvané loďařské výřezy. Konečně i likvidace kůrovce v padesátých letech tu zanechala svůj podíl. Ve stromovém patru dnes převažuje buk (81 %), přimíšen je smrk (14 %) a jedle (4 %). Nejstaršími dřevinami jsou mohutné dožívající jedle a smrky, 300 – 400 let staré a 40 – 50 m vysoké, které většinou značně přečnívají nad úroveň převládajícího bukového porostu. Žofínský prales je významným biotopem pro ohroženou ptačí faunu. V letech 1989-90 zde bylo zjištěno celkem 44 druhů ptáků. K nejvýznamnějším patří čáp černý, datlík tříprstý, holub doupňák, lejsek malý, kulíšek nejmenší a datel černý. V roce 1997 byl proveden rovněž podrobný výzkum brouků. Celkem bylo zjištěno 163 druhů, z nichž značná část indikuje svou přítomností reliktnost a ralativní nedotčenost přírodního prostředí pralesa.
Prales je od roku 1991 oplocen proti nežádoucímu vlivu jelení zvěře. Z důvodu zajištění nerušeného vývoje pralesního ekosystému je nepřístupný pro veřejnost. Prohlédnout si jej však můžete, ať už pěšky nebo na kole, aspoň z kolem něj vedoucí cyklostezky č. 34 z Žofína k Huťskému rybníku příp. na Stříbrné Hutě.
Spolu s okolními lesy, které jsou chráněny jako PR Pivonické skály, tvoří Žofínský prales evropsky významnou lokalitu Žofínský prales – Pivonické skály, které mají za cíl chránit hodnotná společenstva bučin a smrčin s výskytem mechu, dvouhrotce zeleného (Dicranum viride). Společně pak také leží uvnitř Ptačí oblasti Novohradské hory, která je vyhlášena pro ochranu populací datlíka tříprstého a jeřábka lesního.
Geologické podloží rezervace tvoří porfyrická biotitická žula, která je součástí moldanubického plutonu. Zvětráváním z ní vzniká dobře propustné hlinitopísčité až písčitojílovitohlinité půdy s velkým obsahem skeletu. Několik nevýrazných terénních vrcholů je pokryto nesouvislou kamennou sutí. Západní a východní svahy jsou členěny mělkými údolíčky, ve kterých pramení několik drobných potoků. Tisový potok tvoří severní a východní hranici rezervace a všechny drobné vodoteče stékající z vrchu rezervace se do něj postupně vlévají. Velmi významná a druhově nesmírně bohatá je mykoflóra rezervace, z níž se uvádí více než 600 druhů vyšších hub. Rezervace se vyznačuje velkým počtem hub vázaných odumírající dřevo. Neméně významná je lokalita z pohledu výskytu mechorostů a lišejníků.
Význam Národní přírodní rezervace Žofínský prales není pouze v zachovalém lesním prostředí, jde také o významnou výzkumnou plochu. Dlouholetý nerušený vývoj společenstva zde představuje ukázkový pralesní ekosystém, který je důležitou složkou pro výzkum vývoje lesní vegetace, přirozených procesů a obecně pralesů ve střední Evropě. Rezervace je přístupná pouze výjimečně pro odborné exkurze, tak aby se minimalizovaly nežádoucí vlivy na pralesní ekosystém a zároveň je oplocená, aby bylo zamezeno pronikání lesní zvěře do rezervace, a tím byl omezen okus zmlazujících dřevin (jedle, buk).
Václav Ziegler
FOTO – autor a Zdeněk Mačát