Nejen předvolební strašák

Výzva amerického ministerstva zahraničí k občanům USA nacházejícím se právě na území Ruska či chystajícím se do této země, aby odjeli anebo tam vůbec nejeli, se ztratila v záplavě zpráv o bojích na Ukrajině, problémech spojených s odstraňováním škod po ničivém zemětřesení v Turecku a o výsledcích návštěvy generála Petra Pavla v Lánech u dosluhujícího prezidenta Zemana. Jako by nebyla důležitá a neměla žádný smysl. Jenže měla, vlastně má, jako každá podobná výzva.

Proč vymizela z českých médií, má jistě svou příčinu a pochybuji o tom, že by šlo jen o její druhořadost. Je sice možné, že obava z šíření poplašné zprávy, jak ona výzva může být interpretována, už v tak napjaté domácí atmosféře, mohla sehrát svou roli, ale protože jde o druhou podobnou výzvu, kterou pustila do éteru americká strana, může jít i o její podcenění. A tak mě napadlo se nad ní zamyslet.

Především dát si otázku: Proč vůbec tato výzva byla vydána? Bylo to proto, že vedení Spojených států má obavy o své občany v dobách zvýšeného napětí, a to proto, že by se v případě další ofenzívy Rusů na Ukrajině mohli stát možnými rukojmími současného kremelského režimu? Tak to alespoň zaznělo jako vysvětlení. Jenže k možnosti, že jejich občané budou podobně zneužiti, přece mohlo dojít už dřív. Kdykoli od února minulého roku, zvláště pak, když dodávky zbraní z USA začaly směřovat k ruskému soupeři. Naplnily se americké obavy? Nenalhávejme si, že všechno byli turisté nebo obchodníci. Také špiony bychom jistě mezi nimi našli. Bylo by mylné se domnívat, že zvláštní služby nevyužijí i tohoto kanálu. Ostatně byly by to špatné služby, kdyby ho nevyužily.

Obavy z možného ruského honu na Američany se tedy nenaplnily. Proto američtí občané mající zde své zájmy dál žijí v klidu anebo přilétají na svá jednání. Kšeft je totiž kšeft a ten musí probíhat i mezi šrapnely. Připomínám například úzkou spolupráci firmy General Motors a německého Kruppa za 2. světové války.

Proč tedy ona výzva? Jsou dvě možnosti. Jedno vysvětlení je poněkud znejistit veřejné mínění, jež tak může očekávat, že něco může přijít, co by ohrozilo jejich životy, a začne mít z Ruska strach, nebo, pokud obavy opadly, dát jim »nový náboj«. Další hledejme v jistém zastřeném varování určeném Kremlu. Neřeklo se před čím, není to totiž nutné. Pokud jde o válku, není hlavním cílem její ukončení. Americké zbrojařské firmy z ní mají pohádkové zisky a… zároveň se oslabuje protivník. Svůj účel tedy má. O těch »pohádkových ziscích« štěbetají snad všichni vrabci na světě. Není to tedy můj výmysl.

Ten poslední mne napadající důvod mě ovšem znepokojuje. Takové výzvy se objevují při blížící se vojenské akci, nebo dokonce před vypuknutím války. Tentokrát skutečné, ne jen určené pro propagandu. Poté následuje čin. Jen většinou nebývá zvykem, že by byla výzva k odchodu svým občanům adresována přes tiskové agentury. I když před »akcí Irák« (Válka v Zálivu) to tak bylo, při napadení Grenady či v Íránu při svržení Mosaddeka však nikoli.

Této varianty se ovšem obávám, přestože v ní nevěřím. Rozpoutat Třetí světovou válku by znamenalo ohrožení života na Zemi vůbec. V to, že by to chtěl nad hrobem se klátící prezident Biden riskovat a doufal, že jeho vnuci a pravnuci přežijí, nevěřím. To, že prezidentská show v USA může do čela státu přivést i blázna, je jistě možné, ale aby byl sebevrah a vzal si na sebe takovou odpovědnost? Ne, tomu se uvěřit nedá. Horší je to s jeho satelity. V nich může vyrůst generál nebo Vůdce, jenž se »utrhne ze řetězu a vsadí vše na jednu kartu«. Pak vtáhne »do hry« všechny. Do hry, která se jmenuje »smrt«. Možná ne pro něj, ale pro miliony jiných, kteří nechtějí ani vítězit, ani prohrávat, prostě ani válčit.

Přesto, že v tuto variantu nevěřím, bojím se jí, protože ona není jen předvolebním strašákem.

Jaroslav Kojzar