Obránci demokracie, Rambové či životní ztroskotanci. To jsou zahraniční dobrovolníci na Ukrajině

Několik měsíců před vyhrocením situace na Ukrajině stál třicetiletý bývalý britský vojenský kapitán na osobní křižovatce, když uvažoval o kancelářské práci v bezpečnostní firmě a o budoucnosti strávené diskusemi o maličkostech se sestrami a matkou v jejich rodném městě v jihovýchodní Anglii. Stále se potýkal s rutinou civilního života, když se mu naskytla možnost přihlásit se jako dobrovolník na obranu Ukrajiny. Nyní, poté, co málem zahynul při dělostřeleckém útoku v Bachmutu, bývalý důstojník, jehož jméno z bezpečnostních důvodů neuvádíme, říká, že je »šťastnější než kdykoli předtím«, napsal ve svém článku list The Washington Post.

Boj na Ukrajině mu dal smysl a nebezpečí ho vzrušuje. »Tato válka byla pro Ukrajinu strašná, strašná věc,« řekl minulý měsíc v telefonickém rozhovoru. »Ale posledních devět měsíců bylo nejlepších a nejpříjemnějších v mém životě. Nemůžu jít sedět do kanceláře a dalších 50 let dělat v PowerPointu. Jedna moje část to dělá ze správných důvodů a druhá kvůli násilí. Je to tak trochu obojí,« dodal britský veterán.

Složité motivace, které ho táhly do krví nasáklých ukrajinských zákopů, odrážejí zkušenosti tisíců lidí, kteří v únoru odpověděli na výzvu prezidenta Volodymyra Zelenského k dobrovolným bojovníkům. Někteří šli bránit demokracii, jiní utíkat před vlastními démony.

Podle analytiků a akademiků, kteří je monitorují, se odhaduje, že aktivních zhruba 3000 takových zahraničních bojovníků, přičemž zdůrazňují, že jde o přibližná čísla. Některé odhady totiž hovoří i o desítkách tisíc a Ukrajinská armáda neodpovídá na žádosti o podrobnosti o dobrovolnících ani na odhady jejich počtu.

Ve srovnání s příspěvkem stovek tisíců pravidelných ukrajinských vojáků na bojišti je vliv dobrovolníků relativně malý. Zahraniční bojovníci však na Západě podle The Washington Post přitahují mimořádnou pozornost, zejména pokud jsou zabiti nebo zajati, a pro Ukrajinu a domovské vlády přidělávají dobrovolníci nepříjemné právní, morální a politické otázky.

Někteří dobrovolní bojovníci totiž porušují zákony svých domovských zemí, aby mohli bojovat na Ukrajině, a odborníci upozorňují na riziko, že američtí dobrovolníci by mohli porušovat zákon o neutralitě přijatý v roce 1794, jehož cílem bylo zakázat občanům USA potenciálně zapojit zemi do cizích válek.

I kdyby to bylo legální, přítomnost západních bojovníků na Ukrajině je v rozporu s koordinovanou snahou Bidenovy administrativy a jejích spojenců v NATO vyhnout se přímému zapojení do války. Podle listu není také jasné, kdo je za tyto dobrovolné vojáky odpovědný během jejich nebezpečné bojové služby i po ní.

Rozhodnutí mnoha problémových veteránů dobrovolně se přihlásit na Ukrajině také naznačuje selhání jejich vlastních vlád při řešení traumat z minulosti a při jejich opětovném začlenění do civilního života, uvedli odborníci. Ti, kteří nejsou profesionálními vojáky, představují výzvu pro ukrajinskou armádu, pro kterou jsou někteří bojovníci spíše obtížní než užiteční.

Loni na jaře ukrajinští představitelé uvedli, že se dobrovolně přihlásilo 20 000 lidí z více než 50 různých zemí. Podle akademiků studujících jejich zapojení a rozhovorů s více než desítkou zahraničních bojovníků se však zdá, že se drtivá většina z nich vrátila domů ještě před létem.

Zdálo se, že mnozí z nich mají větší zájem pózovat pro Instagram, než se věnovat dřině v zákopové válce. Jiní se zdáli být příliš dychtiví prožívat fantazie z videohry Call of Duty. A někteří čelili závažnějším obviněním z krádeží či sexuálního napadení nebo se zjistilo, že doma prchají před kriminálními případy.

Realita války mnohé původní dobrovolníky znervózňovala. Intenzita bojů a vysoká pravděpodobnost smrti ohromila i mnohé zkušené západní vojáky, kteří se ocitli v dělostřelecké válce bez letecké podpory, na kterou se spoléhali v Iráku a Afghánistánu.

Pro mnoho bojovníků, zejména veteránů, kteří se snažili začlenit zpět do civilního života, se však hrůzy krveprolití v zahraničí na Ukrajině stále ukázaly být přitažlivější než neduh míru doma.

Stovky těchto lépe vycvičených dobrovolníků jsou také začleněny do menších jednotek, které působí nezávisle na Mezinárodní legii. Patří mezi ně skupiny vedené dlouholetými regionálními odpůrci Moskvy, jako jsou Gruzínská legie a čečenské prapory, stejně jako další jednotky vedené lidmi ze Západu s názvy jako Alfa, Falanga a Normanova brigáda.

Velitel dobrovolnické brigády Norman, který se narodil v Quebecu a používá volací znak Hrulf, uvedl, že v jeho jednotce jsou kromě bojovníků ze Spojených států, Kanady a Velké Británie také bojovníci ze Švédska, Dánska, Německa, Španělska, Portugalska, Itálie, Jordánska, Egypta a Norska.

Před válkou si Hrulf, kterého The Washington Post z bezpečnostních důvodů identifikuje pouze volacím znakem, myslel, že »Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ, jako bratři a sestry,« řekl. Nyní má ukrajinskou manželku a dceru a je plně oddán kyjevské věci. »Není cesty zpět,« řekl.

Třiatřicetiletý Joseph Hildebrand obdělával rodinnou farmu na polích v Saskatchewanu, sklízel čočku a tvrdou pšenici a staral se o krávy, když ujistil svou ženu, že se smířil s tím, že se vzdal kariéry v kanadské armádě, která zahrnovala dva turnusy v Afghánistánu. Ve skutečnosti se tak nestalo. »Doslova to nezvládl,« řekla vdova Carissa Hildebrandová. »Začal mluvit se svými přáteli, kteří tam odešli, a prostě cítil, že to musí udělat. Prostě ho to trápilo na duši,« dodala

Ať už jsou jejich motivace jakékoli, služba a oběť zahraničních bojovníků je skutečná: Podle Kacpera Rekaweka, výzkumníka z Centra pro výzkum extremismu na univerzitě v Oslu, jich zhruba 100 zemřelo a více než 1000 bylo zraněno.

Hildebrand byl zabit v boji v Bachmutu a jeho rodině trvalo více než pět týdnů, než získala jeho tělo zpět. Bývalý kanadský výsadkář a Hildebrandův blízký přítel uvedl, že byl vyslán na »sebevražednou misi«. Výsadkář, který hovořil pod podmínkou zachování anonymity z obavy před odplatou ze strany ukrajinské vlády, vyjádřil zklamání nad tím, že ukrajinské síly nebyly lépe připraveny.

»Jsou tu opravdu velké problémy, protože mnoho z těch chlapů nejsou vycvičení vojáci,« řekl výsadkář minulý měsíc, když opouštěl Ukrajinu po čtyřech měsících bojů. »Je pro mě opravdu těžké se na to dívat. Je tam spousta paniky. Je tam strašný nedostatek výcviku.«

Jiní dobrovolníci uvedli, že kritika Ukrajinců je nespravedlivá. »Nejvíce mě frustrují zahraniční bojovníci, kteří si stěžují: ‚Posílají nás na sebevražedné mise‘. Jo, brácho: Co si myslíš, že je válka?« řekl sedmatřicetiletý Jason Mann, Američan sloužící ve skupině nazvané Phalanx. Mann sloužil v Afghánistánu, vystudoval informatiku na Kolumbijské univerzitě a před příchodem na Ukrajinu pracoval jako softwarový inženýr ve společnosti Google.

Další britský dobrovolník na Ukrajině, který měl přestávku v bojích severně od Kramatorska ve východní Doněcké oblasti a vystupuje pod volacím znakem Swampy, řekl, že po odchodu z britské armády kvůli zranění kolena prožil »dost těžké období«. Válka na Ukrajině mu však podle jeho slov dala směr. »Člověk přesně ví, proč ráno vstává,« řekl Swampy, kterému je 38 let a z bezpečnostních důvodů je identifikován pouze volacím znakem. Osmadvacetiletý Američan, který na Ukrajině bojoval zhruba šest měsíců, uvedl, že jde o běžný pocit.

»U mnoha chlapů skutečně existovalo ‚Valhalské myšlení‘ – chtěli zemřít vojáckou smrtí a přitom zlikvidovat co nejvíce Rusů,« řekl Američan, který kvůli své bezpečnosti hovořil pod podmínkou anonymity. »Nechci nikoho shazovat, ale cítili odcizení od toho, co se děje ve světě, a mimo to pro ně nebylo místo ani systém. Ten typ lidí, kteří se tam objevili – každý tam byl nějakým způsobem romantik a spousta z nich měla zlomené srdce. Ale všichni byli také idealisté, kteří chtěli být součástí něčeho většího, než jsou oni sami,« dodal.

Vzhledem k tomu, že válka trvá již jedenáctý měsíc, bývají dobrovolníci, kteří jsou stále na Ukrajině, velmi odhodlaní, ochotní vydržet zimní podmínky a překonat jazykové bariéry a kulturní napětí, které se občas rozhoří. Pro některé z nich představuje válka na Ukrajině vzácnou příležitost, jak zúročit svůj výcvik.

Třiadvacetiletý bývalý příslušník britského armádního sboru královských ženistů se pět let učil o odminování a budování zákopů a mostů, ale nikdy tyto znalosti nevyužil tak, aby se cítil užitečný, řekl. Nějaký čas strávil ve východní Evropě výcvikem zahraničních jednotek, ale připadalo mu to nudné a zbytečné.

»Abych byl zcela upřímný, mou hlavní motivací, proč jsem sem jel, bylo opravdu střílet do lidí a nechat se postřílet,« řekl britský voják, který rovněž hovořil pod podmínkou anonymity. »Nechtěl jsem dostat důchod s tím, že jsem nikdy nic užitečného neudělal,« dodal. Nyní však říká, že je oddán ukrajinské věci.

Ne všem dobrovolníkům chyběly doma možnosti. Když Rusko válka vypukla, osmadvacetiletý Zachary Jaynes, čerstvý absolvent Dartmouth College a bývalý ranger americké armády, se chystal na meditační pobyt v himálajských horách. Zemřela mu matka a stejně jako mnoho západních veteránů na Ukrajině byl rozčarovaný z pobytu v Afghánistánu. Uvažoval o práci v poradenství, ale nezdálo se mu to lákavé.

»Byla v tom určitá míra prázdnoty a existenciálního strachu, snaha přenést se přes svou vojenskou minulost – a přesto jsem zjistil, že se přes tyto zkušenosti také nedokážu přenést,« řekl Jaynes v rozhovoru v Kyjevě, kde měl přestávku od bojů na jihu země…

(cik)