Chápu současnou kavárenskou pravici, že se cítí značně frustrována. Od prezidentské volby v roce 1998 – dnes je tomu 25 let – se jí nepodařilo dosáhnout na prezidentské křeslo, protože ani Klaus, ani Zeman, nepatřili mezi pravdoláskaře. Ostatně ani ten rok 1998 nemusel vyjít, kdyby se nevymyslel podraz. Proto v současných volbách očekávám, že nějaký také ještě vymyslí. Patří to k její přirozenosti, chovala se tak vždycky a vždycky měla v rukávě připravenu nějakou tu novou »kartu«. Vzpomeňte na mrtvého studenta Šmída v historických listopadových dnech, na Kubiceho zprávu, jež rázem přesunula hlasy voličů od Paroubka k Topolánkovi, na zmíněnou volbu prezidenta z roku 1998.
Předpokládám, že v následujících několika dnech nějaké překvapení, které má na poslední chvíli ovlivnit volební náladu voličů, opravdu »vysype z rukávu«. Ovládnout totiž celou republiku, všechna rozhodující místa, je totiž její sen. Zvolení svého prezidenta by následně znamenalo i postupnou změnu v obsazení Ústavního soudu a vzpomeňte si, co takový soud může napáchat. Jen jako příklad uvádím »ústavní« sesazení prezidentů, kteří se znelíbili americkým ambasádám svého času v Brazílii, Peru, Bolívii aj., anebo u nás třeba prolomení tzv. Benešových dekretů či třeba odmítnutí zákona omezujícího prodej půdy zahraničním zájemcům, atd.
I jiná práva, byť velmi omezená, má český prezident, jimiž může ovlivňovat dění v republice. Stačí si připomenout jmenování premiéra – Havel např. jmenoval předsedou vlády Josefa Luxe namísto Klause, šéfa vítězné strany, tedy jako první obešel vítěze voleb, či vrchní velení Armádě ČR, jež se podle jeho rozhodnutí může zaplést do válečného konfliktu a to bez vědomí OSN, jak se stalo při všelijakých těch amerických válkách posledních desetiletí. Nelze se odvolávat na to, že by tak učinil jen po dohodě a se souhlasem parlamentu. Ten dnešní není ani náhodou zárukou míru. Právě nyní je tento bod nesmírně důležitý, protože současná vláda na místo, aby prosazovala jednání obou válčících stran ve střetu na východě Evropy, nás stále více zapojuje do války, která není v zájmu našich občanů.
Podle kalendáře je dnes 20. leden, kdy před pětadvaceti lety proběhla další volba prezidenta republiky. Kandidáti byli tři – Václav Havel, Stanislav Fischer a Miroslav Sládek. Požadavek komunistů, aby jejich kandidát, astrofyzik Fischer, dostal možnost vystoupit před poslanci a senátory, který přednesl poslanec Vojtěch Filip, byl zamítnut. Stejně jako návrh poslance Vika, aby předsedovi jejich strany, Sládkovi, byla umožněna účast na volbě, v níž sám kandidoval.
Ke zvolení Václava Havla, nebo kohokoli, bylo potřeba 99 poslanců ze 197 přítomných. První kolo znamenalo, že do druhého postoupil jediný kandidát – Václav Havel, pro něhož hlasoval potřebný počet zákonodárců, nikoli však zákonem stanovená většina. Jenže ani ve druhém kole, přes masírování Klausových stoupenců, s nímž Havel měl značné rozpory, by se 99 poslanců nesehnalo. Jeden z opozice musel chybět. A opravdu chyběl. Miroslav Sládek, kterého za výroky proti tzv. českoněmecké deklaraci totiž vazebně stíhali, a ač se jeho republikánská strana obrátila na Ústavní soud, nebyla mu nejen umožněna účast na volbě, ale ani možnost volit ve vazební věznici. Tato instituce byla stále pod vlivem soudců blízkých Václavu Havlovi.
Teprve druhé kolo tehdejších prezidentských voleb tedy dopadlo podle přání pravdoláskových představitelů. Pravice ve společnosti se mohla radovat. Jeden jediný zadržený poslanec bez možnosti hlasování tak stačil, aby se Václav Havel stal opět prezidentem.
V těchto dnech opět volíme prezidenta republiky, i když nikoli prostřednictvím poslanců a senátorů, ale ve všeobecném hlasování. Na rozdíl od minulosti se propagandy chopil mainstreamový tisk. Nejen tedy týmy kandidátů. Kavárenská pravice v něm už nyní vypouští do světa své lži. Podle ní vítězství protikandidáta, tedy v tomto případě Andreje Babiše, by nás posunulo zpět na východ a odtrhlo od našich současných přátel. »Svoboda a demokracie« by prý opět byly nahrazeny totalitou.
Opak je pravdou. Bezhlavě se podřizujeme zájmům Spojených státům, informovanost je dnes oklešťována. A to je vlastně začátek útoku na občany. Nevím, co všechno si tým vládního kandidáta (nebojme se slova »vládní«) ještě vymyslí. »Mrtvý student« Šmíd, Kubiceho zpráva, lži o cílech Pavlova oponenta, tvrzení, že jsme ve válce, že nejde zajistit, aby se elektřina, kterou levně vyrábíme, nedostávala k nám zpět jako jedna z nejdražších v Evropě, atd., či manipulace s prezidentskou volbou v roce 1998, však varují.
Jaroslav Kojzar
Proč je tento stav tak nebezpečný ? Kopíruje nacistické Německo ve všech ohledech. Pavel je karikaturou ,která podtrhuje současnou destrukci ,tak jak si přejí Kolář a spol.(USA).
Američtí ignoranti neznají historii a na druhé světové válce navíc zbohatli. Ale že jsou ochotni se na těchto špinavostech podílet i někteří Evropané…
Vždy mě zahřeje na duši, když vidím, jak to zdejší hejno postbolševických a otevřeně proruských redaktorů iportálu není schopno vygenerovat jakoukoliv argumentačně alespoň trochu silnější osobnost a musí spoléhat na téměř devadesátiletého bývalého aktivistického novináře minulého režimu. Ten už ale zjevně není v odpovídající duševní kondici. Jinak by nemohl tvrdit, že Havel byl zvolen prezidentem v roce 1998 pouze podrazem. Možná tím tvrzením omráčí své věkové vrstevníky, nás ostatní těžko. Pokud by totiž Havel nebyl zvolen ve 2. kole, byl by určitě zvolen v tom třetím, kde už mu stačila ke zvolení prostá nadpoloviční většina součtu hlasů obou komor parlamentu, což by bylo vzhledem k převaze Havlových přívrženců v Senátu dostačující.
S jedním lze s Kojzarem souhlasit. Frustrace narůstá. Není to ale frustrace demokratického bloku, ale frustrace proruských rohožek, kterým se nedaří plnit zadání jejich východních loutkovodičů.
Autorovo tvrzení o „podrazu“ při volbě Havla nijak nesouvisí s jeho duševní kondicí. Této téze se antihavlisté drží již čtvrt století a naplňují tak heslo o stokrát opakované lži, která se pro určitý okruh lidí stane pravdou,, kdo je otcem myšlenky netřeba dodávat. Připomenutí nevystoupení kandidáta KSČM pana Stanislava Fischera, připomene jinou volbu prezidenta ČR, kde dostala prostor k vystoupení prof. RNDr. Marie Stiborová, DrSc., to byla ovšem (pro některé) „zrádkyně“ strany, neboť kandidovala za Levý blok. Co se týče flustrace odpůrců generála Pavla, lze obrazně konstatovat, že do stádia absolutního orgazmu se dostala při jeho návštěvách v Ústí nad Labem a Ostravě…
Faktem je, že režim, zaklínající se demokracií, přistoupil k zatýkání opozičních poslanců.
Ohledně tzv. strany Levý blok také režim předvedl nefér jednání, když fakticky okradl komunisty o peníze i o čas v médiích.
A co se týče současných voleb, ani tentokrát havloidi a pravdoláskaři neuspěli. I když se jimi ovládané instituce pro vytváření veřejného mínění snažily, leč mohly.
Režim po volbách v roce 1992 komunisty o nic neokradl, nově vniklé poslanecké kluby Levý blok, ale také klub KSČM , která samostatně nekandidovala obdržely alikvótní finanční částky za počet mandátů a volebních hlasů
To jsou právě ty polopravdy podle zvyku Seznamu, ČT a dalších dezinformačních kanálů. Ve skutečnosti kandidovala koalice Levý blok, jejíž součástí byla hlavně KSČM. O straně Levý blok naproti tomu před volbami nikdo neslyšel. Režim se snažil rozbíjet opozici, podporovat přeběhlictví a ty rozbíječe a přeběhlíky odměňoval jak penězi, tak i mediální podporou.