Hrabanovská černava – toť unikátní biotop slatinného ložiska s výskytem vzácných rostlin a živočichů. Chráněné území bylo vyhlášeno již roku 1933, a to na rozloze 27,6 ha. Navátím písků koncem svrchního pleistocénu se v okolí pod Hrabanovem údolí říčky Mlynařice přehradilo a vzniklo jezero, v němž se začaly nejdříve ukládat jílovité písky a písčité jíly. Na ně se začala ukládat jezerní křída. Postupné zaplňování jezera pokračovalo i v holocénu a vedlo ke změlčení a tím i zásadní změně v sedimentaci – změnilo se ve slatiniště. To vznikalo i díky napájení podzemní vodou, akumulující se na dně údolí. Slatiny Hrabanovské černavy představovaly závěrečné stádium zazemňování jezera (od subboreálu). V té době bylo okolí porostlé převážně borovicí.
Dnes je Hrabanovská černava je 54,96 ha velká národní přírodní památka, která se rozprostírá ve Středočeském kraji v katastrálním území Lysá nad Labem. Jde o komplex mokřadů a slatinných luk na prameništi levostranného přítoku Mlynařice (severně od Lysé nad Labem). Pro svůj význam byla zařazena do soustavy evropsky významných lokalit Natura 2000.
Hrabanovská černava je pozůstatkem v minulosti v Polabí rozsáhlých slatin s ostřicovomechovými společenstvy. Dnes je to nejrozsáhlejší komplex tohoto typu v Česku. Vyskytuje se zde široké spektrum ohrožených a chráněných druhů rostlin. Černava má mimořádný význam pro botaniku, paleoekologii, entomologii a malakozoologii.
V 18. století byla na Hrabanově prokázána po krátkou dobu existence rybníka. Z minulosti víme, že v této oblasti docházelo k ruční těžbě slatiny a mnohé známky o této činnosti se dochovaly jako tůně v západní části území. Luční vegetace se pravděpodobně využívala pro kosení pouze v sušších letech. V době druhé světové války bylo v této oblasti vojenské cvičiště. Poté se zde zemědělská činnost už neobnovila, což vedlo k poškození vzácných mokřadních a lučních společenstev rákosem a vrbovými křovinami.
Národní přírodní památka Hrabanovská černava byla založena 31. prosince 1933 Ministerstvem školství a státní osvěty, tehdy s názvem »Hrabanovské černavy u Lysé n. Labem« o původní rozloze 27,6 ha. Předmětem ochrany byly podle zřizovacího předpisu především poslední zbytky slatinných formací v Polabí s šášinovými porosty.
Díky tomuto významu se také v budoucnu dostala na seznam evropsky významných lokalit Natura 2000. Zvláštní územní ochranu tak získala velmi vzácná společenstva bezkolencových luk, xerotermních trávníků a písčin, která se do té doby nacházela mimo stávající území národní přírodní památky. Dne 11. června 1992 byla Hrabanovská černava převedena Ministerstvem životního prostředí ČR do kategorie národní přírodní rezervace, později byla přehlášena jako národní přírodní památka.
Hrabanovská černava se nachází na jižním okraji Jizerské tabule v blízkosti severozápadního okraje města Lysá nad Labem na mírně zvlněném reliéfu deprese mezi nejvíce vystupujícími křídovými »hůrami« v nadmořské výšce 186 m n. m. Geologické stáří se datuje do období druhohor a tvoří ji převážně křídové sedimenty, které překrývají usazeniny z pleistocenního nebo holocenního období. Jsou to například písky, náslatě, vápnité slatiny a sladkovodní křída. Najdeme zde také pískovce, hlíny, slíny a slínovce. Nacházejí se tu jílové sladkovodní křídy, v kterých se vyskytují rostlinné a živočišné zbytky zejména měkkýšů a ostrakodů. Na části území můžeme najít také návěj vátých písků, které místy překrývají starší organozemě.
Za vznikem místních slatinných nalezišť stojí vývěry artézských pramenů, jejichž vydatnost se v čase mění. Tyto vody mají vysoký obsah vápníku. Tato voda také stojí za různorodostí společenstev černavy, neboť je jedním z nejdůležitějších ekologických faktorů utvářející tuto oblast. Proto je jedním z hlavních problémů ohrožení této oblasti narušení vodního režimu, jako se tomu stalo například v letech 1882–1904 kde došlo k odvodnění lokality. Celkové klima v této oblasti je teplé, mírně suché s mírnou zimou.
Největší plochu zde zastupují vrbové křoviny a společenstva ostřice vyvýšené, ale porosty jsou postupně ničeny rozrůstajícím se rákosem obecným. Společenstva se nacházejí ve střední a v západní části lokality, do kterých po několik desetiletí nikterak nezasáhl člověk. Dále zde leží tůně, pozůstatky z minulosti po těžbě slatiny, v kterých můžeme najít vzácné druhy. Za velkou vzácnost můžeme považovat bublinatku obecnou, jelikož na Hrabanově je jedna z málo lokalit v České republice kde na ni můžeme narazit. Nejvzácnější vodní rostlinou je zde ovšem rdest zbarvený, který se zde vyskytuje na jediné původní lokalitě v ČR. Výskyt rdestu zde zanikl změnou hydrologických podmínek na konci 70. let 20. století, populace se však v roce 2009 samovolně obnovila ze semenné banky po zásahu, kdy bylo vykopáno několik nových tůní. Rozmanitost druhů vodních makrofyt se velmi mění podle času a aktuálně je nejhojnější parožnatka.
Litorální porosty největší tůně jsou tvořeny také mařicí pilovitou. Ta tu má jedno ze tří současných stanovišť v České republice. Také pro třtinu přehlíženou je Hrabanovská černava jednou ze dvou lokalit v ČR kde se vyskytuje. Ve východní části, která je také nejsušší, můžeme narazit na bujné porosty šášiny rezavé a jejích kříženců s šášinou načernalou .
Velmi významnou roli hrají střídavě vlhké bezkolencové louky, které mají velký vliv na početnost ohrožených druhů v této oblasti. Po znovunavrácení zemědělského hospodaření, tím myslíme kosení, se postupně vracejí vstavače a další ohrožené druhy. Příkladem můžeme uvést prstnatec pleťový, ale i vstavač bahenní. Z další druhů rostlin stojí za pozornost vstavač vojenský, pěchava slatinná, huseník hajní a další vzácné a ohrožené druhy rostlin.
V okolí černavy je také spousta vzácných druhů z říše živočichů. Z entomologického hlediska je tato lokalita významná díky několika nově objeveným druhům motýlů pro Čechy nebo Českou republiku: vakonoš šedavý, páskokřídlec, otakárek fenyklový, pernatuška konopáčová a pouzdrovníček. V rezervaci bylo zjištěno 40 druhů měkkýšů: 14 druhů vodních plžů, 23 druhů suchozemských plžů a 3 druhy mlžů
V tůních můžeme nalézt ohrožené druhy obojživelníků jako je čolek velký, blatnice skvrnitá a kuňka ohnivá. Dále také ropucha obecná, skokan štíhlý a čolek obecný. Kdysi se všechny tyto druhy obojživelníků vyskytovaly v Polabí zcela běžně, na zatopených loukách, loužích a dalších vodních nádržích. Ze zástupců plazů: ještěrka obecná a užovka obojková.
Z ptáků zde mají hnízdiště bekasina otavní, moták pochop, rákosník velký, křepelka polní, cvrčilka slavíková, slavík obecný a sýkořice vousatá a také další drobní zpěvní ptáci.
Na chráněné území se lze jít podívat z Lysé nad Labem, kam se dojede pohodlně vlakem hned z několika směrů. Lysá nad Labem je město v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Žije v něm přibližně 9700 obyvatel. Leží v úrodné nížině při řece Labi, 14 km západně od Nymburka. Má bohatou historii a historické jádro města bylo v roce 2003 prohlášeno městskou památkovou zónou. Ale to už je jiná kapitola. Však přijeďte se podívat, Lysá nad Labem a okolí stojí za to!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora