Sváteční projev prezidenta Zemana mě zklamal. Kromě informace o tom, že nepodepsal přehnaně záporný rozpočet, byl zaměřen vlastně jen do minulosti, a to dokonce své vlastní. Až jsem se v jeden okamžik bál, že to vezme až k vlastnímu narození a vyrůstání z dětských botiček do chlapských kalhot.
Přecenil i svou úlohu v událostech 17. listopadu. Jeho článek v Technickém týdeníku sice vyvolal rozruch, ale ještě před Listopadem se ukázalo, že údaje, které uváděl, a srovnání s Nepálem silně pokulhávalo. Osobně bych se jím nechlubil. V oné době však každá podobná »kritika« toho, kdo ji napsal nebo vyřkl, dělala slavným. Proto se Miloš Zeman v červnových volbách 1990 na kandidátce Občanského fóra dostal dokonce do Parlamentu.
Beze sporu pak ukázal svůj řídící talent a dostal se do čela sociální demokracie a nahradil méně schopné často ze zahraničí přišedší lídry.
Úspěch ve volbách mu dopomohl k vyšším funkcím, dokonce i k premiérství. A právě tady bych raději mlčel, než vychvaloval. Bomby na Jugoslávii padaly i naší zásluhou. Byli jsme totiž členy NATO a to se rozhodlo zlikvidovat i to poslední, co zbylo z Jugoslávie. Pozdní pokus o omluvu Srbsku provedený prezidentem nedávno, mu Poslanecká sněmovna smetla ze stolu. U toho zůstalo.
Nebo oddlužení bank. To byla jistě zásluha po hrůzných devadesátkách, kdy si kdekdo mohl vzít, co chtěl. I v bankách. Jenže ty oddlužené banky byly mávnutím ruky prodány do zahraničí za pakatel. Náklady na oddlužení jsme přitom nesli my všichni.
Prezident popsal i problémy letošního roku, události, které ovlivnily náš život. Začal válkou na východě. Prý musíme plnou pomoc věnovat Ukrajině. Prostě dát jí, co potřebuje. Namísto míru i prodlužování války? Namísto jednání tanky a rakety? Vyberte si. O míru a jednání však řeč nebyla.
Ani pokud jde o energii, neřekl, co dál, stejně jako o inflaci. Tady bychom všichni, zvláště vláda, potřebovali jeho rady, rady odborníka na rozpočet, na ekonomická rozhodnutí, která mu dopomohla k úspěšnému vládnutí na rozhraní desátých let.
Také svou srdeční záležitost, stát Izrael, neopomněl připomenout. Sdílím část jeho obdivu, ale jsem si vědom, že v Palestině žijí dva národy a ten druhý, ten, který území Judey přes patnáct set let pokládal za svou vlast, není Izraelci respektován tak, jak ukládají rezoluce Rady bezpečnosti a OSN.
Jen informaci o změně myšlení v Bankovní radě jmenováním jiných bankéřů, těch, kteří zastávají jiné názory, než předchozí rada, jsem uvítal, i když nevím, zda si do nich nevkládám příliš velké naděje.
Škoda, že prezident nevyužil svého vlivu a svých možností a nevyslovil svůj názor a svá případná doporučení pro náš další vývoj, nedoporučil, co dělat, když už víme, co nás asi čeká. Je toho totiž dost, co mohl svým vystoupením ovlivnit.
Jaroslav Kojzar
Ne, prezident nepřekvapil. Dovedně se vyhnul slovu válka, nezmínil se ani o změně pravdy o Vrběticích, potvrdil, že manipulaci se slovy ovládá. Přiznávám, že jsem ho volil, dokonce i v roce 2003, kdy ho podrazili jeho spolustraníci (nic nového u ČSSD). Odporný postup Senátu a novinářů (také nic nového) v době jeho hospitalizace jsem odsoudil. Takže, prezident mne nepřekvapil, ale zklamal.
Pravdivé shrnutí o dalším marném prezidentu. Bohužel ohlédnutím za 30ceti lety buržoasní republiky se jeví presidenti jako šílená katastrofa nejen pro Československo. Proto Klause a Zemana považuji za špatné účetní a žádné ekonomy.Stačí jeden a to veledůležitý bod suverenity ČR ,vlastnit základní obslužné firmy pro občany tj.elektrárny,vodárny,těžba apod