»Minské dohody z roku 2014 byly podepsány proto, aby Ukrajina dostala čas na posílení země. Byly pokusem dát Ukrajině čas. A Ukrajina také tento čas využila k tomu, aby se stala silnější, jak je vidět dnes. Ukrajina z let 2014 – 2015 není současnou Ukrajinou. Pochybuji, že v té době, tedy kolem roku 2015, by členské státy NATO byly schopny podpořit Kyjev v takové míře jako nyní,« uvedla bývalá německá kancléřka Angela Merkelová (v úřadu v letech 2005 – 2021) v rozhovoru pro týdeník Zeit (7. 12. 2022).
(Ne)tušila, jaký poprask tím vyvolá a jakou neuvěřitelnou zbraň poskytne do rukou Kremlu?
Byť Merkelová jen potvrdila, co se všeobecně ví, i tak je zarážející, že tuto informaci oficiálně vypustila ven. Proč tak učinila – o tom můžeme jen spekulovat. Na každý pád však stvrdila další z řady podvodů, jenž Západ vůči Rusku spáchal. Princip je naprosto totožný s postojem téhož Západu z počátku 90. let minulého století, když Gorbačova a Ševarnadzeho tehdejší političtí lídři západní Evropy a Spojených států ujišťovali, že NATO nebude expandovat na Východ, že nepřijme za své nové členy bývalé satelity SSSR.
Ale zpět k Minským dohodám… Aeronet.news komentuje citovaný výrok Merkelové takto: »Když Angela Merkel pro Die Zeit přiznala, že Minské protokoly byly myšleny jako způsob, jak dát Ukrajině čas na vyzbrojení s cílem vojenského řešení občanské války na Ukrajině, tak je to přiznání podvodu spáchaného na protější straně, či stranách. Zástupci DLR a LLR společně s ruskými diplomaty byli podvedeni na nejvyšší politické úrovni, přímo na úrovni německé diplomacie, německé vlády a německé kancléřky, nemluvě o ukrajinské vládě a o ukrajinském prezidentu Petro Porošenkovi v té době.«
Její výrok je totiž podle i mezinárodních pozorovatelů natolik závažný, že teoreticky může ospravedlňovat i ruskou invazi na Ukrajinu z hlediska mezinárodního práva. Až dosud se jednalo pouze o ruské tvrzení, že Ukrajina nechtěla plnit Minské protokoly, a proto bylo nutné situaci řešit vojensky. Až doteď neexistovalo nic než toto ruské tvrzení. Přiznání Angely Merkelové to ale všechno obrací o 180 stupňů a je z toho rázem oprávněné casus belli (=latinský výraz z mezinárodního práva, který označuje incident, událost nebo skutečnost postačující jako důvod k vyhlášení války) pro Ruskou federaci.
»V mezinárodním právu totiž existuje obecné právní pravidlo bonna fide, tedy smlouva je uzavřena v dobré víře,« objasňuje aeronet.news. Pokud ale některá ze stran podepisuje smlouvu s vědomím jiných či vedlejších úmyslů, potom taková smlouva ztrácí platnost, protože smlouva je v tom případě uzavřena ve zlém úmyslu jedné ze stran. V mezinárodním právu jde o podraz a podvod spáchaný mezi dvěma státy, mezi vůdci států, mezi vrcholnými politiky, kteří takovou smlouvu podepíší.
Nedávno bylo Rusko podvedeno znovu. Týkalo se to dohody o vývozu obilí do světa. Ukázalo se totiž, že obilí neputuje do chudých zemí, jak zněla ona dohoda, ale že končí v Evropě a v USA. Navíc v těch samých lodích se při zpáteční cestě na Ukrajinu vozili ze Západu zbraně pro ukrajinskou armádu. Rusové by se to ani nedozvěděli, kdyby to při namátkové kontrole v Bosporském průlivu neodhalily turecké orgány.
Toto jsou, vážení a milí, fakta. Prokázaná fakta. Na rozdíl od lží a dezinformací, kterými nás čtyřiadvacet hodin denně krmí vládní politici a domácí média, doslova posedlí nenávistí vůči Rusku. Manipulace s vědomím obyvatelstva dosahuje monstrózních rozměrů. A ještě jedno je třeba mít na zřeteli – kdokoli kdykoli v historii vztáhl svůj nenechavý pařát na ruskou zemi, se zlou se potázal. Potážeme se i my a veselo nám z toho nebude.
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.