ROZUMNÉ PONDĚLÍ PETRA HANNIGA: Prezidentští kandidáti trochu jinak

Zdá se mi, že bych se jako bývalý prezidentský kandidát, měl také vyjádřit k jednotlivým prezidentským kandidátům.

Abych nenásledoval oficiální průzkumy, tak se budu vyjadřovat k jednotlivým kandidátům podle abecedního pořadí. Nebudu zakrývat, že s ohledem na to, že pětikoalice ovládá Poslaneckou sněmovnu i Senát, patří mé sympatie kandidátům, kteří jsou v opozici k vládnoucím stranám.

Čili abecední pořadí těch, které bych mohl z tohoto úhlu pohledu volit.

Andrej Babiš. Jeho klady z mého pohledu:

1. Dává všechny své peníze za plat poslance (a dříve i za plat premiéra a poslance a ještě dříve za plat ministra a poslance) na dobročinné účely a tudíž se dá předpokládat, že i ten vládou na příští rok zvýšený měsíční plat prezidenta přes 340 000 Kč, bude dávat na dobročinné účely, takže se z něj bude moci těšit mnoho samoživitelek s dětmi či ovdovělých seniorů.
2. Myslí na řadové občany. Vláda, jejímž byl premiérem, zvýšila důchody nad zákonem stanovenou valorizaci, zvýšila platy učitelům, zdravotním sestrám, hasičům, policistům…
3. Velice dobře vládne světovými jazyky: Francouzština na 1 s hvězdičkou, angličtina na 1 (slyšel jsem jej osobně mluvit anglicky bez čtení z papíru na zahradní slavnosti polského velvyslanectví k jakémusi výročí polské historie), německy také mluví obstojně, nevím, jak mluví rusky, ale vzhledem k jeho věku lze předpokládat, že asi tak jako my všichni dříve narození.
4. Umí se nenuceně (vzhledem k jazykové vybavenosti) chovat v jednáních s osobnostmi světové politiky.
5. A to je asi to hlavní, má šanci uspět, protože neúnavně jezdí mezi své voliče po celé republice.

Jeho zápory z mého pohledu: Postoj ke kauze Vrbětice. Jako premiér neměl k několik let staré záležitosti vůbec vystupovat. Měl to nechat na ministru vnitra a na jeho rozhodnutí, zda vystoupit, či nikoliv. Možná i to připravilo ANO o určitý počet hlasů, právě tak, jako nyní mnoho jeho voličů nemusí souhlasit s podporou ANO vládní koalici v záležitosti výcviku ukrajinských vojáků na naše území.

Jaroslav Bašta. Jeho klady z mého pohledu:

1. Budou jej volit ti občané, kteří nesouhlasili se zdravotnickou politikou vlády Andreje Babiše, (i když musím zdůraznit, že já jsem se zdravotnickou politikou vlády souhlasil, protože jsem byl toho názoru, že očkování zachraňuje životy seniorů a lidí se závažnými chorobami).
2. Jeho postoj k situaci na Ukrajině je jasný. Je proti pokračování války a je zastáncem jednání s Ruskou federací vedoucí k zastavení války a za cenu územních ústupků. Zná psychologii jak Rusů, tak Ukrajinců, protože byl v těchto zemích velvyslancem.
3. Je velice vzdělaný v oblasti historie, geopolitiky, mezinárodních vztahů.
4. Bude snad mít podporu voličů SPD (12 %).

Jeho zápory z mého pohledu: Velice těžkopádné slovní vyjadřování, které odrazuje povrchní voliče. Lidé dnes nejsou ochotni naslouchat významu slov, ale spíše rozhodnosti hlasového projevu. Myslím si, že to, že hlasoval pro vstup Švédska a Finska do NATO, nebude tak důležitý moment v rozhodování lidí, i když si musel být vědom, že v případě Finska to je porušení poválečných dohod. Finsko bylo spojencem Německa a jako takové mělo být neutrální (finlandizace). Pro mě je negativem jeho neseriózní chování, kdy jako předseda malé strany BOS odešel ze dne na den k SPD, aniž by hleděl na katastrofický dopad na onu stranu, která si jej zvolila za předsedu. Ale to volič neví, zato však ví, že oficiální preference jej staví do role outsidera a volič nebude chtít, aby jeho hlas propadl.

Josef Středula. Jako klady z mého pohledu:

1. Je jasně profilovaným levicovým kandidátem, čili by měl být kandidát pracujících vrstev.
2. Je pohledný, atraktivní pro voličky.

Jeho zápory z mého pohledu: Nepovedená demonstrace na Václavském náměstí, která srazila jeho preference i vzhledem k všeobecným předpokladům, že by mohl ve volbách uspět. Jeho vyjadřování na adresu Ruska a Číny, které se mnohdy neshoduje s míněním těch, kteří by jej mohli volit. V současnosti nízké volební preference a obava, že by voličský hlas propadl a proto raději padne volba na Andreje Babiše, který je také kandidátem pro chudší vrstvy obyvatelstva.

Denisa Rohanová. Její klady z mého pohledu:

1. Zastupuje zájmy občanů postižených exekucí. Otázkou je ovšem, jestli právě tyto občanské vrstvy vůbec chodí k volbám.
2. Je žena a je zde určitá společenská zakázka mít na Hradě prezidentku (a vzhledem k problematickým věcem na Mendelově univerzitě, kde byla jiná prezidentská kandidátka, Nerudová, rektorkou a manžel Nerudové měl problematické obchody týkající se exekucí, ale z té protilehlé strany, než je ochrana těch, které postihly exekuce), pokud jí dají média prostor a ona si velmi dobře uvědomí, co mluvit a hlavně co neříkat, tak by za optimálních podmínek mohla zabodovat, neboť těch lidí, co mají exekuce je 700 tisíc.
3. Dle mého názoru její volební zisk může velmi překvapit.

Její zápory: Měla by si uvědomit, kdo by ji mohl volit, a odstranit ze své webové stránky všechno, co by její voliče mohlo iritovat. Musí si uvědomit, že je kandidátkou těch nejchudších, a tito voliči nenávidí současnou vládu a její zahraniční politiku.

U Tomáše Zimy si nejsem jistý, kam jej zařadit. U něj budou nakonec pozitivně fungovat jeho akademické tituly a to, že byl rektorem Karlovy univerzity. Protože už teď je článek dlouhý, tak o kandidátech toho spektra, kterému jsou velká média nakloněna, napíšu až příště. Dle mého názoru k nim ještě přibude Karel Diviš, který podle statistického výpočtu mého syna Jana, předního statistika, má 26% šanci se svou stížností uspět a znovu se tak zařadit do pelotonu kandidátů. Otazník visí nad Karlem Janečkem, který má sice dle výpočtů mého syna mizivou šanci statisticky u Nejvyššího správního soudu uspět, avšak vzhledem k možnosti ústavní stížnosti snad bude také připuštěn. Nakonec otazník visí též nad účastí Denisy Rohanové, na jejíž nominace podal stížnost senátní klub STAN, podporující Marka Hilšera (což není příliš předvídavé, protože pokud bude Rohanová kandidovat, tak rozhodně nebude brát hlasy Hilšerovi, ale naopak těm druhým, a pro Hilšera je kandidatura Rohanové naopak přínosem). Navíc, pokud Nejvyšší správní soud kandidaturu Denisy Rohanové zamítne, tak existuje nebezpečí, že její právníci budou moci podat ústavní stížnost a konání voleb se možná bude muset odsunout, protože se bude čekat na rozhodnutí ústavního soudu, znovurozhodování Nejvyššího správního soudu atd.

Omlouvám se za poněkud dlouhý článek, ale nebylo jej možné zkrátit.

Petr Hannig, předseda politické strany Rozumní a bývalý prezidentský kandidát