Jak jsme se koncem týdne dozvěděli, švédská komise vojenských odborníků konstatovala, že má důkazy o tom, že obě větve Nord Streamu byly poškozeny úmyslně. Při tom nemuseli zmínění odborníci vůbec nic zjišťovat, stačilo se zeptat posledního námořníka na Baltickém moři, či sedláka z polského městečka Niechorze kousek od Koszalinu a on by odpověděl minutu poté, co tlaková mořská vlna dorazila k pobřeží.
Němci tak dostali mafiánské varování ve stylu »psích deček« ze známého filmu Někdo to rád horké a vzali to hrdinně. Ni slovem se nezmínili o tom, že vědí, kdo za tím vším stojí. O to intenzívněji Scholzova vláda hledá náhrady pro obyvatelstvo a průmysl. Těžko by se ovšem za této situace s námi Němci dělili o plyn. V tom nadšení ministra Síkely nesdílím, i když ho vlastně podporuje kandidátka Nerudová nejen svými ekonomickými názory, ale i svým zapojením do Pochodu za demokracii…, jenž organizovali posthavlovci. Dokonce se postavila do jeho čela, aby na ni bylo co nejvíce vidět. Tím také dokázala, že není kandidátkou na prezidentku pro všechny, ale – vždyť to znáte – řeči se vedou a voda teče.
Kdo ony výbušniny uložil na dno moře, se ovšem nikde neobjevilo. Proč také? Bylo to přece jasné. Ten, kdo neměl zájem na případných levných dodávkách ruského plynu do Evropy. Jen se nevědělo, nebo oficiálně neví, zda to byla jedna konkrétní země anebo jiná, kterou ta jedna úkolem pověřila. Sice jde o podružnou informaci, ale zajímavou a ukazující, kam až lze dojít v boji za ziskem a jak přitom tento boj zabalit do politického balíčku.
Pak se v jednom západním médiu objevila zajímavá zpráva. Působila v řadě kruhů jako bomba z nebes. Prý minutu poté, co Gazprom zjistil, že se něco na »trati« Rusko-Německo stalo, zvedla telefon, i když s chráněnou linkou, tehdejší britská premiérka Trussová a sdělila do nekulaté pracovny jistého vyhlášeného domu, že »úkol byl splněn«. Prý se to zvěděli samotní Moskali. Je to pravda, není? Ví Bůh! Pravdou ovšem je, že Trussová během krátké chvíle rychle zmizela ze scény a premiérské křeslo dostal jiný, vhodnější a asi méně mluvný kandidát. Ten také první velkou cestu – podotýkám neplánovanou – uskutečnil do Kyjeva. Tady mu poděkovali a dostali slib dalších vojenských dodávek.
Je-li to vše pravda či nikoli, je těžké si ověřit. Jisté je, že britskou ministerskou předsedkyní není už paní Liz Trussová, ale dvaačtyřicetiletý Rishi Sunak.
A ta naše »prezidentská hvězda«? Kvůli její účasti v čele pražského průvodu »za demokracii«, a tedy vlastně i její kampani v boji o prezidentský úřad, se střetla s moderátorkou Světlanou Witowskou, dámou, jež ani neskrývá svou nenávist, když má někdo jiný názor než ona. A vůbec nešlo o Nord Stream. Obě dámy mají dost peněz, aby si zaplatily drahý plyn a několikanásobně dražší potraviny. Tady šlo jen o naše »české« podpásovky. Měla nebo neměla Nerudová jít v čele průvodu podporovatelů současné vlády? Šlo o kampaň, nebo jen o přátelské vyjádření sounáležitosti s ostatními pochodujícími hlavním městem?
Podle Witowské šlo o součást kampaně. Podle zlých jazyků moderátorka žijící momentálně s bývalým diplomatem Kolářem, jenž je poradcem generála Petra Pavla, »o narušení míru mezi dvěma stejně myslícími kandidáty«, tedy pravicovými, dodejme. Jde tedy o hodně. Chápu. Jde o střet dvou blondýnek, které se domnívají, že právě jejich kandidát by sjednotil zemi. Zatím se ovšem zdá, že pokud uspěje jeden z nich, bude tomu naopak. Jen na západ od nás budou moci být spokojeni.
A my ostatní? Nebude Nord Stream, nebude teplo v našich domovech, nebude práce, protože nebude plyn – a jsme vlastně v kruhu. Jen, pokud by ve volbách zvítězila Nerudová nebo Petr Pavel, Hrad bude konečně úzce propojen se Senátem, Sněmovnou a vládou a tím vlastně i s Bruselem a Washingtonem. Běda pak dalším plynovodům či ropovodům vedoucím byť třeba oklikou z ne Západu!
Jaroslav Kojzar