Předkové moderních lidí žijící před 780 000 lety jedli dobře tepelně zpracované ryby. Uvádí to tým archeologů z Izraele, podle kterých se jedná o nejstarší důkaz použití ohně k vaření potravy. Hlavně zubů druhů (Luciobarbus longiceps a Carasobarbus canis), které patřily do čeledi kaprovitých, ale dnes již vyhynuly.
O stravovacích návycích prvních lidí se toho příliš neví, odborníci ale předpokládají, že tepelná úprava, díky které je jídlo stravitelnější a lépe se žvýká, výrazně přispěla k rozmachu lidského druhu. Podle studie zveřejněné v odborném časopise Nature Ecology and Evolution byly doposud nejstarší jasné důkazy o tepelně zpracovaném jídle z doby před 170 000 lety.
Nová studie, která tuto hranici posunula o více než 600 000 let, je výsledkem 16 let dlouhé práce archeoložky Irit Zoharové ze Steinhardtova přírodovědného muzea při Telavivské univerzitě. Ta za tu dobu katalogizovala tisíce rybích pozůstatků z archeologického naleziště Gesher Benot Ya’aqov na severu Izraele nedaleko břehů dnešní řeky Jordán. Na tomto místě byl kdysi okraj starověkého jezera Hulana. Právě zde byly nalezeny bohaté objevy rybích fosilií, které pomohly vědcům odkrýt i důkazy o kulinárních schopnostech našich předků.
Na místě nebyly sice nalezeny žádné lidské ostatky, ale kamenné nástroje se shodovaly s těmi, které byly nalezeny na nalezištích Homo erectus po celé Africe, sdělila Zoharová. Podle ní bylo jezero mělké a mohlo být snadné chytat velké ryby, jako je vyhynulý Luciobarbus longicepus který mohl dorůstat 2 metry, rukama.
»Bylo to jako stát před skládačkou, ve které přibývaly další a další informace, až jsme z nich dokázali složit příběh evoluce člověka,« řekla k výsledkům dlouholetého bádání Zoharová.
První vodítko archeologové našli na místě, kde nebyly téměř žádné rybí kosti, ale jenom jejich zuby. To poukazuje na vaření ryb, protože jejich kosti se na rozdíl od zubů při teplotách nižších než 500 stupňů Celsia rozpadnou. Další práce spoluautorky studie Niry Alperson-Afilové, profesorky na katedře izraelských studií a archeologie na Bar-Ilanově univerzitě, zde identifikovala stopy po ohništích, jedněch z nejstarších mimo Afriku. Většina zubů podle studie patřila hlavně dvěma obzvláště velkým, dnes již vyhynulým druhům kaprů (Luciobarbus longiceps a Carasobarbus canis), z nichž někteří měli i přes dva metry.
Aby vědci zjistili, zda pravěcí obyvatelé lokality v nich skutečně ryby vařili a neodhazovali pouze zbytky ryb do ohně, zkoumali zubní sklovinu rybích zubů. Identifikovali změny ve velikosti krystalů zubní skloviny, které reagují na změny teploty odlišně.
Výsledky naznačují, že nalezené rybí zuby byly vystaveny teplotě mezi 200 až 500 stupni Celsia. Právě v tomto rozmezí se rybí maso nejlépe propeče, upozornili vědci.
Fosilní nálezy neukázaly, jakým způsobem si naši předkové kapry tepelně upravovali. Ale protože chybí důkazy o vystavení vysokým teplotám, je zřejmé, že nebyly vařeny přímo v ohni a nebyly vhozeny do ohně jako odpad nebo jako materiál určený ke spálení, sdělil Jens Najorka, vedoucí rentgenové laboratoře v Přírodovědeckém muzeu v Londýně, který se na výzkumu podílel. Podle studie byl pravděpodobně využit nějaký typ zemní pece.
Týmu se také podařilo zjistit, že ryby byly pravidelnou součástí jídelníčku a nebyly jen sezónní pochoutkou nebo poslední možností, když byl nedostatek jiných zdrojů potravy. Na základě geochemického složení izotopů kyslíku a uhlíku ve sklovině zubů zjistili, v jakém ročním období ryby umíraly. Výsledky naznačily, že byly vařeny a konzumovány po celý rok.
Předpokládá se, že oheň si poprvé osvojili zástupci druhu Homo erectus před zhruba 1,7 milionem let. »Umět ovládat oheň, abyste se zahřáli, ale není to samé jako ho používat k vaření,« řekla Zoharová a dodala, že předkové lidí mohli také jíst ryby u ohniště a do plamenů pak zahazovat zbytky.
(mac)
FOTO – Univerzita v Tel Avivu/Gabi Laronová, nature.com/Univerzita v Tel Avivu, Gabi Laronová