Žraloci tygří jsou pověstní svou divokostí. Tito obrovští živočichové, kteří mohou dorůstat délky až pěti metrů, jsou nelítostní predátoři a nezaleknou se ničeho. V poslední době ale získali novou roli, která by jim mohla vylepšit jejich pověst: stali se mořskými vědci, napsal britský list The Guardian.
Výzkumníci ve snaze změřit rozlohu mořských luk na Bahamách připevnili na hřbetní ploutve žraloků tygřích kamery a sledovací zařízení, aby měli přístup k hodinám záznamů ze dna oceánu. Získaná data podle nich odhalila největší známý ekosystém mořských luk na světě, který se rozkládá na 92 000 kilometrech čtverečních karibského dna.
Mořské louky u Baham
»Toto zjištění ukazuje, jak daleko jsme od prozkoumání oceánů, a to nejen v hlubinách, ale i v mělkých oblastech,« uvedl spoluautor studie Carlos Duarte z Technické a přírodovědecké univerzity krále Abdalláha v Saudské Arábii.
Podle studie zveřejněné 1. listopadu v časopise Nature Communications tento objev rozšiřuje celkovou známou globální rozlohu mořské trávy o více než 40 procent.
Mořské louky jsou dlouhodobě nedostatečně prozkoumané. Odhady jejich celkové rozlohy na celém světě se pohybují od 160 000 po 1,6 milionu kilometrů čtverečních. Jejich mapování je nesmírně náročné. Travnaté porosty v hlubokých nebo zakalených vodách nelze vždy zpozorovat z letadel nebo satelitů. Menší louky pak mohou být řídké nebo propletené s jinými mořskými rostlinami, takže bývá obtížné je identifikovat.
To znamená, že louky s mořskou trávou je nutné »ověřovat na místě«. Vysílání potápěčů na fotografování rozsáhlých oblastí oceánského dna je však nákladné, logisticky náročné a velmi pomalé.
Jiným případem jsou žraloci tygří. Tito vysoce pohybliví živočichové jsou schopni doplavat do značných hloubek, mají velký záběr a tráví na mořských loukách hodně času. Nezatěžují je přízemní lidská omezení, jako je potřeba lodi, nutnost častého vynořování a závislost na klidných podmínkách oceánu. Mimo to nedávný výzkum zjistil, že zatímco jiné druhy žraloků při silných bouřích prchají z pobřežních vod, žraloci tygří »se ani nezachvějí«.
V letech 2016-2020 výzkumníci připevnili na hřbetní ploutve sedmi žraloků kamerové balíčky vybavené satelitními a rádiovými značkami. Zvířata chytali pomocí bubnových šňůr s kruhovým hákem, které se žralokům zaháknou do čelistí. Je to »nejbezpečnější způsob lovu žraloků«, který nezpůsobuje dlouhodobé škody, ujistil Oliver Shipley, vedoucí vědecký pracovník neziskové organizace Beneath the Waves zabývající se mořskými vědami a spoluautor zprávy.
Přivázání každé jasně oranžové kamery trvalo asi 10 minut pomocí biologicky odbouratelných kabelových stahovacích pásků a časově rozpustného otočného kloubu. Asi po šesti hodinách otočný kloub v mořské vodě zkorodoval a celý balík vyplaval na hladinu, kde ho vědci mohli vyzvednout.
Využití vodních živočichů tímto způsobem otevírá »vrátka do mořského světa« a může pomoci odpovědět na otázky ohledně krize klimatu a biologické rozmanitosti, uvedl Richard Unsworth z univerzity ve Swansea, který se na studii nepodílel. Mapování mořských trav ale považuje za životně důležité. »Pokud nevíme, kde se nacházejí, nemůžeme je chránit,« uvedl.
Mořské trávy jsou důležitými líhněmi živočichů a zdroji potravy pro mnoho mořských druhů. Podporují komerční rybolov a poskytují nárazník proti pobřežní erozi. Jsou také významným zdrojem »organického uhlíku«, protože zachycují a ukládají obrovské množství uhlíku na mořském dně, což z nich činí důležitý nástroj pro zmírnění klimatické krize.
Přesto je ohrožuje řada faktorů, včetně lodní dopravy, rozvoje pobřeží a stále extrémnějšího počasí. Odhaduje se, že každý rok na celém světě zanikne přibližně sedm procent mořských luk.
Vědci doufají, že jejich objev bude znamenat lepší ochranu mořských trav na Bahamách, kde jsou ohroženy bagrováním kvůli rozvoji pobřeží a snahou těžit aragonit, ale i na celém světě. Mořské porosty a další pobřežní ekosystémy jsou »pravděpodobně jedním z nejlepších spojenců a výhod, které máme, pokud jde o přirozenou snahu zmírnit dopady změn klimatu,« řekl Oliver Shipley.
Projektů, které budou spolupracovat s mořskými živočichy na mapování oceánských biotopů, bude mnohem více, předpověděl Shipley. »Zavedou nás na nová místa, o jejichž existenci jsme neměli ani tušení,« dodal.
(mac, čtk)
FOTO – ČTK/theguardian.com/Beneath the Waves/Diego Camejo, timesnownews.com, Nature Communications/Cristina Mittermeier a Austin Gallagher