V krásném prostředí zahrady Zámku Troja v Praze proběhne v sobotu 21. května první ročník Festivalu zvířecích piv. Festival bude propagovat kraftové pivovary a jejich piva se zvířecími názvy a má charitativní přesah. Veškerý výtěžek je určen pro ďábly medvědovité na Tasmánii. Na návštěvníky čeká kromě degustace piv a občerstvení, také zábavný program se soutěžemi, zajímavými rozhovory a hudbou.
V roce 2021 vyprodukovala Zoo Praha společně s Pivovarem Raven Ďáblovo pivo a tento počin byl přímou inspirací k zorganizování prvního ročníku Festivalu zvířecích piv. Výtěžek z jeho prodeje poputuje na veřejnou sbírku Pomáháme jim přežít se zacílením na pomoc pro ďábly medvědovité na Tasmánii, konkrétně na program Save the Tasmanian Devil Program, koordinovaný univerzitou the University of Tasmania.
Akce se odehraje v krásném prostředí zahrady Zámku Troja v sobotu 21. května od 10 hodin do 22 hodin.
Návštěvníci festivalu zaplatí vstupné 200 Kč, v ceně je třetinková sklenice na ochutnávku piv s emblémem festivalu a logem Zoo Praha. Z každé vstupenky jde 100 Kč na záchranu ďáblů medvědovitých – tasmánských čertů.
Festival by měl být příjemným happeningem, návštěvníci mohou ochutnávat zvířecí piva, budou zde stánky s občerstvením, dobrá hudba v provedení Děda Mládek Illegal Band a Laura a její tygři. Akcí bude provázet moderátor Jan Kovařík. Proběhnou také soutěže o zajímavé ceny a mimo jiné uslyšíte i zajímavá povídání se zástupci pivovarů i pražské zoo.
V době konání Festivalu můžete své ratolesti přihlásit na speciální zážitkovou prohlídku Zoo Praha a užít si tak Festival zvířecích piv bez starostí. Tak budete moci ochutnávat a vychutnávat dění na Festivalu zvířecích piv. Speciální prohlídky Zoo Praha jsou určené pro děti od pěti do patnácti let. První bude probíhat od 11 hodin a následující od 14 hodin. Více informacím k dětským prohlídkám Zoo Praha spojených s Festivalem zvířecích piv v 11 hodin naleznete zde a ve 14 hodin zde.
Ďábel medvědovitý známý také jako »tasmánský čert«
Je největším žijícím masožravým vačnatcem světa a je též opředený mnoha mýty a pověrami. Toto endemitní zvíře Tasmánie se tak stalo právem zdejším národním zvířetem.
Ďáblové medvědovití jsou nesmírně přizpůsobiví a na Tasmánii obývají takřka všechny typy prostředí s výjimkou nejvyšších hor a měst. Plní významnou funkci zdravotní policie, protože odklízejí mršiny. Za noc při tom klidně nachodí až 16 kilometrů.
Ďáblové dovedou rozevřít tlamu do těžko uvěřitelných 80° a jediným kousnutím drtit kosti. V poměru ke své velikosti mají zřejmě nejsilnější stisk ze všech obratlovců, srovnatelný s mnohonásobně větším krokodýlem mořským. Zvládnou tak odkousnout velké kusy masa a odnést si je do ústraní, kde se v klidu nažerou, nerušeni ostatními.
Potravou ďáblů je maso. Zavděk vezmou uhynulými zvířaty i jakoukoliv kořistí, kterou dovedou chytit a přemoct (včetně jiných ďáblů, pokud jsou zranění či jinak oslabení). Díky svému vynikajícímu čichu ucítí mršinu na kilometrovou vzdálenost a sežerou ji beze zbytku i s kostmi. Jejich apetit je mimořádný: při jediném krmení dovedou během půl hodiny zkonzumovat více než třetinu toho, co sami váží.
Ďáblové jsou sice veskrze samotářští tvorové, u větší mršiny se jich však někdy sejde i dvacítka. Taková setkání doprovází hrozivé mručení a skučení, přetahování o nejlepší sousta i četné šermování s široce otevřenými tlamami. Zdánlivě divoké rvačky jsou však ve skutečnosti vysoce ritualizovaným chováním s mnoha pravidly a jen málokdy vedou ke zranění. Krvavé šarvátky jsou četnější spíše v období rozmnožování.
Ďáblové si nebrání vyhraněné území, ale jakmile se někde usadí, zůstanou zde celý život. Během dne odpočívají v norách. V nich také probíhá páření, přičemž samec svou partnerku hlídá a brání jí noru opustit (někdy i řadu dní, během kterých se nedostane k potravě ani vodě). Matky pak v norách nejen rodí, ale také zde ukrývají odrostlejší mláďata. Každý ďábel má tři nebo čtyři nory, přičemž ty oblíbené mohou být využívány po mnoho generací – někdy celá staletí.
Před zhruba čtvrt stoletím začala ďábly na Tasmánii decimovat infekční rakovina obličeje, která se od roku 1996 jako lavina šíří ostrovem. Rakovinné buňky se na zdravého ďábla od nakaženého jedince přenesou kousnutím. Většinu zvířat nádor do půl roku zahubí. Na některých místech Tasmánie poklesla početnost ďáblů během 20 let o 95 %!
Proti infekční rakovině obličeje zatím neexistuje lék a pro ďábly je smrtelná. Hrozba vyhynutí je natolik závažná, že se boj za záchranu ďáblů odehrává přímo na vládní úrovni. V roce 2003 vznikl z popudu australské a tasmánské vlády záchranný program (Save the Tasmanian Devil Program), jehož cílem je zachovat v tasmánské přírodě trvalou a ekologicky funkční populaci ďáblů.
Aby se předešlo nejhoršímu, bylo rozhodnuto odvést část zdravých ďáblů na místo, kde jim nákaza rakovinou nehrozí. Stal se jím Mariin ostrov u východního pobřeží Tasmánie, známý svými »malovanými« pískovcovými útesy. Celý ostrov je chráněný coby národní park a ďáblové zde původně nežili, takže sem nemoc nepronikla. Z původních 34 jedinců, vypuštěných mezi lety 2012 a 2017, se jejich počet do roku 2018 rozrostl na více než 100.
Marcela Špičková