Ten minulý víkend byl opravdu poučný. Dvě demonstrace, každá s jiným obsahem a při tom obě s desetitisíci účastníky naladěnými vůči protistraně dosti radikálně. Lze je vůbec srovnat?
Ta první, páteční, zastupovala nesourodou skupinu obyvatel, přesto hesla, skandování i projevy řečníků byly jednotné. Spojovala všechny, kteří volali po radikálnějších opatřeních proti inflaci, kritizovali neúčinné kroky vlády a naše zapojení do vojenského konfliktu na východě Evropy na úkor našich občanů, a vlastně volali po míru.
Ta druhá s nepřehlédnutelným množstvím mladých lidí měla za cíl ukázat naše odhodlání bojovat se strachem a nenávistí a tedy propagovat naše další odhodlání pomáhat Ukrajině v boji proti Rusku. Účastníci tedy vlastně volali po pokračování války, jejíž oharky mohou zasáhnout i nás. Ti první chtěli, aby se jednalo a konflikt skončil, ti druzí se vlastně postavili za jeho pokračování, a to až do vítězného konce. V tomto případě za vítězství Ukrajiny, jíž na demonstraci zastupovala její »první dáma«. Přítomní však zapomněli na to, že tolik síly Ukrajina, byť podporovaná finančně a vojensky i na náš úkor, nemá, aby mohla opravdu zvítězit. Dílčí vítězství ještě neznamená definitivní porážku protivníka, i kdyby sem NATO dodávalo ještě více stále modernějších zbraní a munice. Ani protistrana ještě nenasadila to, co je nejmodernější.
Komu tedy fandit? Řekněte? Čeho se bát více? Našeho vlastního strachu a nenávisti nebo dalšího utahování opasků, jež nás může velmi rychle dovést až k chudobě a na pokraj nebo už za okraj skutečné války? Nebo chtít konec války?
V neděli večer Andrej Babiš ohlásil svou kandidaturu na prezidenta. Vyslovil i variantu, že počítá s tím, že nevyhraje. Byl to už předem vyslovený defétismus? Zpočátku jsem pokýval hlavou, nepochopil jsem. Pak jsem si řekl, že nemusí jít o předem ztracený boj. Čím více ho protistrana a protivníci samotní budou znevažovat, tím větší může získat věhlas a podporu těch, kteří raději volí známou tvář. A pokud se proti Babišovi postaví profláknutý generál, který, bude-li to pro jeho kariéru dobré, bude přísahat třeba i »marťanům«, či málo známá bývalá rektorka, jejíž jedinou devizou je to, že je žena, pak může uspět.
Babiš si uvědomil, že je ovšem třeba mobilizovat onu »šedou zónu« (termín Jiřiny Šiklové), která není rozhodnuta, většinou mlčí a drží se vzadu. Ono nebezpečí pro sebe pochopil gen. v. v. Pavel, když prohlásil, že jeho (Babišovu) kandidaturu »vnímá jako hrozbu pro Českou republiku, a to kvůli populismu, který zosobňuje…« A Vít Rakušan dokonce zaútočil ještě těžším kalibrem. Prý formální kritéria potřebná k volbě Babiš splní, ale co prý splnit nemůže, »jsou morální kritéria spjatá s nejvyšší ústavní funkcí«. Premiér k tomu dodal, že Andrej Babiš tak chce utéci od vynesení rozsudku v jeho kauze Čapí hnízdo. Zapomněl ovšem dodat, že pokud by nebyl rozsudek zmanipulovaný, měl by být osvobozen, tedy nejen »měl by«, ale »bude«. Politický proces vyvolaný záměrně nemůže vést nikam. Možná právě toho se Fiala bojí. Byla by to pro jeho vládu blamáž, protože každý ví, že tato kauza je dílem předchozí opozice, tedy konkrétně těch, co jsou dnes u moci a za její pomoci vlastně loňské volby vyhráli.
Je tu i Pavlova námitka: populismus. Je populismem, když Babiš upozorňuje na kroky své vlády, která v lecčems napravila chyby nebo zákonnou zlovůli kdysi vládnoucí pravice? Vlády, která svými kroky pomohla mnoha lidem, aby mohli slušněji žít? Která důchodcům a samoživitelům napomohla zvednout hlavy? Kdyby byl zvolen generál v. v., postavil by se za ta opatření současné vlády, která berou lidem chuť do života a za další eskalaci války? Zřejmě ano, když to říká.
A pan Vít Rakušan reprezentující stranu, která na samém počátku podvedla své nejbližší spojence, která je spojena s řadou kauz, jež daleko překračují škody a obohacování se v případu Čapí hnízdo, nám píše o morálce. On sám byl součástí jisté kauzy v Kolíně. Kdo ví, jak by dopadla, kdyby nebyl tak významným politikem.
Pan Babiš je podnikatelem, riskuje, stejně jako jiní a ne vždy se nám jeho způsoby mohou líbit. Je tu však »vysněný kapitalismus« zabalený do hávu svobody, jenž ovšem zároveň nikdy nejedná a nemůže jednat v rukavičkách. Kdyby tak jednal, prohrál by na celé čáře. Stejně jako Babiš se chovají další kapitalisté, jinak by neměli takové majetky. Jen mají v kapse jiné stranické legitimace. Ideály, jde-li o majetek, jsou k ničemu. To pan Rakušan ví. Protože však nic neví o dalších prohřešcích Andreje Babiše, píše o morálce. Dobře totiž ví, že tím nic nezkazí, že nic nemusí dokazovat. Osobně myslím, že nad morálkou by se měl spíše zamyslet generál v. v. Petr Pavel, který se už cítí být prezidentem. Že by se však někdo z vládního pětilístku nad jeho skutečnou morálkou zamyslel, jsem však ještě neslyšel.
A propos: Když se do druhého kola nedostane jiný »populistický« kandidát a Andrej Babiš ano, je nadějí nás dole jen a jen on.
Jaroslav Kojzar
Vždy se mi otvírá nůž v kapse, když ruští kolaboranti začnou mluvit o míru a vypouštějí bílé holubice. Vše má totiž v rukách ten kuní ksicht z východu. Stačí, když odtáhne z okupované Ukrajiny a mír bude do týdne. Okupace cizího území, zabíjení žen a dětí, ničení kritické infrastruktury nikdy k míru nepovede nikdy. To by se Kojzar, který se tak rád pasuje na sečtělého historika, už snad mohl naučit.