Daniela Ostrá: Pořád se hledá zlo, ale to je černobílé vidění světa!

Je to rok, co se nejstarší strana v této zemi nedostala do Poslanecké sněmovny. Nyní mluví o restartu, ale nabízí se otázka, jak moc se tento restart shoduje s realitou a současným rozložením politických sil v České republice. Odpovědi jsme hledali u místopředsedkyně strany Daniely Ostré. Jako politoložka především apeluje na to, aby se strany přestaly vymezovat jako »dobro« a »zlo« a v tíživé situaci pro chudnoucí domácnosti dokázaly najít cestu k dialogu i ke kompromisům…

ČSSD se aktivně zúčastnila víkendové odborářské demonstrace na Václavském náměstí. Paní místopředsedkyně, jak byste akci zhodnotila?

Co se týká atmosféry, ta byla dobrá. Jsem ráda, že nedošlo na žádné potyčky, a myslím si, že sdělení bylo jasné. Společné prohlášení odborů bylo poměrně konkrétní, co se týče apelů na vládu, takže za mě dobrý! Jen jsem, upřímně, čekala účast více lidí.

Až o statisícové účasti se mluví v souvislosti s demonstracemi pod názvem Česká republika na 1. místě. Proč se jich ČSSD neúčastní?

Když se podíváte na ty, kteří tam vystupují na pódiu, dojdete k závěru, že to není něco, s čím by se sociální demokracie měla ztotožnit. To už byly prvky nacionalismu i proruských tendencí, a to my jako sociální demokraté nepodporujeme. My nejsme nacionalistická strana!

Ale co se týká účastníků jako takových, mnohé znám a chápu je. Šli tam, protože mají obavy z obrovského nárůstu cen energií. A pokud se dočkají nálepkování – myslím ti účastníci, ne ti vystupující – v podobě »proruských švábů«, je evidentní, že jde o nepřečtení situace ve společnosti.

Druhá věc jsou ale lidé, kteří se snaží ty nálady ve společnosti a ten strach vířit a využívat ve svůj prospěch. To jsou organizátoři té první demonstrace a k nim cítím velký despekt. Je to jenom snaha vyvolávat další rozhořčení, další negativní emoce ve společnosti. My potřebujeme uklidnění!

Důvod, proč lidé chodí na demonstrace, je v současné době ten, že chtějí, aby vláda konečně přišla s tím, že jim řekne: »Ano, bude to těžké, ale nenecháme vás padnout«. »Uděláme ABCD, konkrétně, k tomu, abyste neskončili na ulici. Abyste byli schopni, když chodíte do práce, zaplatit inkaso a nájem.«

A to jsou základní věci, které ta vláda zkrátka postihnout nedokázala. Když se podíváte na sociální sítě, hodně to probublává! A já mám strach z toho, že lidé nabyli pocitu, že současná politická reprezentace řešení nejen nenajde, ale že už se ho ani hledat nesnaží!

Jsem politolog, ale když si zapnu v televizi politickou diskuzi, vydržím u toho taky jen pět minut, protože slyším samé obviňování. Vy jste nedělali to a to. Vaše vláda dělala vše špatně a my musíme napravovat vaše chyby. Vy jste větší zloději!

Vlastně se hádají jen o to, co bylo v minulosti. Začnou po sobě štěkat a já tam neslyším nic konkrétního, co bych si z debaty měla vzít jako občan. A potom i já začínám mít logicky obavy, jestli ti, co nám v současné době vládnou, jsou vůbec schopni nějaké řešení nalézt. Nám s manželem v týdnu přišel výhled záloh, a platíme trojnásobek toho, co jsme platili doposud. Manžel chodí na dvanáctky a já mám de facto dvě práce. Takže podle vlády dělám to, co bych měla…

Dva svetry máte také…?

To mám, ale problém je, že dům musíte na nějakou teplotu vytopit a byt máme na hypotéku. A my teď řešíme, co bude, protože manžel si nemůže vzít další směny navíc. Už teď jedeme na doraz, a to patříme k té nižší střední třídě – ale co dělají třeba lidé, kteří jsou sami na dítě nebo senioři?! To si vůbec nedokážu představit a obávám se, že pro tyhle lidi vláda Petra Fialy neznamená žádné záruky.

Předseda ČMKOS Josef Středula prohlásil, že vláda zaspala už před únorem 2022, kdy docházelo k obrovskému růstu inflace bez ohledu na válku na Ukrajině. Souhlasíte?

Vláda jela pořád v kampaňovém módu ze sněmovních voleb. Dlouhou dobu se nevymanila z toho, že už má politickou zodpovědnost, že řídí zemi. Pořád jsme slyšeli, že to je Babišova drahota. Ale v momentě, kdy už bylo jasné, že inflace roste dramatickým tempem, najednou už neslyšíme, že jde o Babišovu drahotu. A v té době před řešením zvítězilo pokračování ve volební kampani. Akorát, že se promíchaly strany. Ti, kteří byli v opozici, jsou nyní ve vládě, a naopak. Je to stejná rétorika, stejné vyhrocování ve jménu toho, aby můj tábor byl víc nabuzený. A už si neuvědomují, že jakmile budou situaci stále více hrotit, příkop bude čím dál hlubší. Nejen pětikoalice, ale i Andrej Babiš a SPD přiživují černobílé vidění světa a snaží se vytřískat politické body na tom, že lidé mají strach, že jsou tu sociální problémy. Chybí vůle sejít se někde uprostřed a říct »dobře, je krize, ale my si musíme sednout a hledat řešení ve prospěch občanů«.

Pokud má někdo extrémistické tendence, samozřejmě s ním nebudeme jednat u jednoho stolu, to je jasné. Ale pokud máte konstruktivní návrhy, tak se buď domluvíme, nebo se aspoň budeme snažit vzájemně si naslouchat. A to jsme neviděli! My jako sociální demokraté jsme přišli někdy na přelomu února a března s poměrně konkrétním balíčkem opatření. A v červnu jsme mu dali název »Záchranný kruh«. Uspořádali jsme k tomu tiskovku, ale opravdu už od toho února jsme vytrvale upozorňovali, že se na nás řítí sociální armagedon. Jenže nejsme ve Sněmovně, tak nás vláda v té své nejvyšší aroganci nevnímala. Vždyť přehlíží i sněmovní opozici! Ale pozor, my stále reprezentujeme významné skupiny obyvatel!

K vašemu »Záchrannému kruhu« se ještě dostaneme, ovšem když dovolíte, ještě bych se rád dotknul letošních voleb. Pokud byly »referendem o vládě«, jak vyhlašoval Andrej Babiš, nedopadlo to s pětikoaličním kabinetem zrovna mizerně, co myslíte…?

Podle mého názoru byla politická chyba rámovat volby jako referendum o vládě. Jde o neznalost toho, jak komunální volby fungují. To je jedna věc. A druhou je, že se Andrej Babiš nesmyslně domníval, že zmobilizuje do senátních voleb, které mají obecně nízkou účast a u nichž víme, že někteří k nim chodí na rozdíl od jiných pravidelně – to jsou hlavně voliči lidovců, ale i ODS, v zásadě ti liberální. A jestli si Andrej Babiš myslel, že přiměje k účasti ty voliče, kteří v Senátu nevidí něco potřebného něco zásadního, tak se zmýlil.

Můžete na základě výsledků říci, že se vláda drží, ale pokud se podíváte na volební účast, třeba v tom Senátu, pak zjistíte, že je to úplný zlomek populace! A pokud si to vláda bude brát jako jasné sdělení, že je všechno super, že situaci zvládla a nemusí nic dělat, pak se řítí do pekel. Ten zlomek, co šel k volbám, podpořil hlavně vládní strany, mnoho nespokojených zůstalo doma.

Mluvila jste o tom, že Senát vyburcuje hlavně liberální voliče, ale i ČSSD si uměla v minulosti ve volbách do horní komory parlamentu poradit. Vzpomínám třeba na volby v roce 2012, kdy hned 23 kandidátů ČSSD postoupilo do druhého kola, z toho 13 jich získalo mandát…

Tehdy byla trošičku jiná nálada ve společnosti. Navíc jste měli hegemona na pravici, to byla ODS, a pak na levici, a tím byla ČSSD. Bylo to jasné – měli jste jakoby dva tábory. Teď tu je SPOLU, ale i Piráti, kteří jsou s nimi v koalici, ale neberme to tak, že z toho voliči Pirátů zrovna jásají. A pak vyvstává druhý blok – myšleno v uvozovkách – kde je Andrej Babiš, ale nesmíme zapomínat ani na SPD. A to nejsou lídři v rámci levice a pravice. No a tohle od počátku rámovat jako referendum o vládě? Chápu to, ale myslím si, že to bylo hodně zoufalé.

Na povolební tiskové konferenci ČSSD padlo slovo »restart«. Mluvil o něm předseda strany Michal Šmarda i statutární místopředseda Igor Bruzl. Prezident Miloš Zeman naopak hovořil o letošních volbách v souvislosti s ČSSD jako o propadáku a kritizoval »neschopné vedení«, do strany se obul i expremiér a její bývalý předseda Jiří Paroubek. Takže – jak to vlastně je? Byly volby restartem, nebo debaklem sociální demokracie?

Především bych ráda řekla, že úplně nechápu, proč pan prezident a pan Paroubek mají pořád potřebu vyjadřovat se k dění v sociální demokracii. Pokud se nepletu, tak si poté, co přestali být členy ČSSD, což je důležitá věc, založili vlastní projekty – LEV 21 v případě pana Paroubka a Strana práv občanů Zemanovci v případě pana Zemana. Domnívám se, že by se měli v první řadě zajímat o to, jak si vedou oba tyto projekty. Pokud se nepletu, tak v podstatě už ani neexistují.

Ten první ne, druhý stále ano…

Dobrá, ale pořád je to s ním poměrně mizivé. To je jedna věc. A druhou je fakt, že když máte několik let sestupnou tendenci, navíc vypadnete ze Sněmovny, tak vám schází mediální pozornost, a to vnímám u ČSSD jako zásadní. Komunální volby jsou trošku specifické, ale když od toho odhlédneme, pak myslet si, že otočíte kormidlem během jednoho, dvou nebo tří let, je trochu naivní. Pokud to někdo dokáže, má moji velkou úctu. Ale reálně si myslím, že to v rámci tak krátkého časového úseku není možné. Navíc my máme dva senátory, nebo i senátory, kteří měli naši podporu, což je v porovnání s tím, že před dvěma lety jsme nezískali ani jeden post v Senátu, také změna. Nic není černobílé. Zadali jsme si nějaké analýzy, všechno si vyhodnotíme. Nemám ráda »dojmologii«, takže jakmile budeme mít relevantní data, řekneme co a jak dál, a vše bude součástí naší dlouhodobější strategie.

Vy jste delší dobu, ještě před loňským parlamentním neúspěchem, kritizovala směřování ČSSD. Co podle vás bylo příčinou toho, že nejstarší tuzemská strana vypadla ze sněmovních lavic?

Příčin bylo více, určitě nebyla jedna hlavní. Politika není jednoduchá a mysl voliče je ještě složitější, takže neexistuje jednoduchý návod. My jsme například dlouhodobě viděli, že dochází k něčemu, co jsem třeba já osobně nečekala – že se dokáže Andrej Babiš upevňovat a rozšiřovat volební jádro. To jsou vyloženě ti, kteří půjdou volit za každou cenu. Byla to poměrně nová strana a už se ukazovalo, že měla silnější jádro než my, čili už tam byly signály, že něco je špatně, a u nás to bylo dlouhodobě špatně.

Nehodlám tu zmiňovat osobnosti, protože to nikdy není chyba jednoho člověka. Strana je kolektivní orgán, má několik tisíc členů a myslím si, že někteří členové minulého vedení a ministři i ministryně, jako například Jana Maláčová nebo Lubomír Zaorálek, odvedli velký kus práce a jsou to lidé, kterých si velmi vážím. Ale co je náš problém dlouhodobý, a to se ukazuje mimochodem i tou vaší otázkou, je, že bývalí vrcholoví členové zase musí do té strany kopat. Problém se jmenuje nejednotnost.

Když jsem volič, tak přece nebudu volit stranu, která nemá vnitřně vyjasněno, kdo je a co chce prosazovat, to je jedna věc. A do toho máte Andreje Babiše, který za sebou má hnutí ANO, profiluje se jako manažer, to znamená: »Co řeknu, to i udělám a prostě takhle to bude«. A vedle toho stojí sociální demokraté, kteří měli nějaké vnitřní války, jež lidi nechápali. Vlastně je to ani nezajímalo.

Druhá věc je, že my jsme v některých momentech i v rámci vládní koalice nedokázali stát za svým, viz třeba bankovní daň. To byla jedna z těch promarněných příležitostí, protože jednou z mála možností, jak z toho vyjít ještě dobře, bylo donutit Andreje Babiše přistoupit na pravolevý konflikt. Aby se dokázal v zásadních tématech vymezit, jestli je spíš levicový nebo pravicový. Všimněte si, že to od něj nikde neuslyšíte. On ví, že má levicové voliče, ale jinak je stále pravicový. Byl to volič ODS, je to oligarcha, má velké podniky a jako první se chtěl před pěti lety spojit právě s »ódeeskou«. A ještě něco, na co jste se neptal…

To jsem zvědav…

Jde o věc, kterou jsem teď řešila nezávisle s několika lidmi. Oni už si to nepamatovali, ale je třeba se podívat na to, jak jsou KDU-ČSL pod vedením Mariana Jurečky velkými bijci Andreje Babiše. A uvědomit si, že právě Jurečka byl ministrem zemědělství ve vládě, v níž dělal Babiš vicepremiéra. To znamená, že věci jako dotace pro Agrofert částečně řešil i on, a teď se jeho strana chová jako spolek morálních hrdinů.

Prosím ale zpět k mé otázce.

Ano, jak již jsem řekla, chyb bylo víc. Ale v jedné z nich nesmíme za žádnou cenu pokračovat, a to je ta nejednota, vnitřní rozhádanost. Je rozdíl mezi vnitrostranickou diskuzí, která je pro demokratickou stranu typu sociální demokracie v podstatě nutná, a tím, když všechny ty věci vytahujete navenek a když veřejně okopáváte kotníky těm, kteří se snaží. Proto mě upřímně nezajímá názor Miloše Zemana na sociální demokracii, ačkoli jej respektuji jako prezidenta republiky. A nezajímají mě ani názory Jiřího Paroubka směrem k ČSSD, protože to nejsou členové naší strany, založili si konkurenční projekty, takže šli proti sociální demokracii. Mě zajímá názor těch sociální demokratů, kteří zůstali i v této době, jež je pro ČSSD setsakramentsky těžká. Přesto chtějí pomáhat, věnují tomu svůj čas, a to je největší hodnota. Mimochodem, my jsme doteď museli řešit dluhy, které zůstaly ještě z ér pana Paroubka a jemu podobných. To taky dokážu – zapálit barák, odkráčet pět metrů a na ty, kteří se to snaží uhasit, řvát: »Vy to hasíte úplně blbě!« Chápu, že někdo má obří ego a uvnitř sebe i určitou pomstychtivost, ale to je jejich vnitřní boj.

Sociální demokracie letos připravila program »Záchranný kruh proti chudobě«. Je to viditelná narážka na vládní »deštník«?

Jednoznačně. V momentě, kdy se topíte, tak vám deštník nepomůže. A my už jsme na jaře věděli, jaký se na nás řítí problém. A to vidíte podle dat ukazujících počet lidí, kteří se propadají pod úroveň příjmové chudoby, nebo že nám reálně nejvíc za posledních 20 let klesl příjem domácností. To všechno jsou tvrdá data, to neokecáte sebelepšími frázemi o tom, že »nenecháme nikoho padnout«. Mezitím vám naskakují čísla, za kterými jsou ale příběhy konkrétních lidí, což je nejhorší.

Takže my jsme si řekli, že v momentě, kdy se lidé už topí, je jim hozený deštník k ničemu. Proto vzniklo parodické video, kde byla snaha udělat si legraci i z nás, což myslím bylo poznat. Dostalo se to i do médií, což se počítá.

Dobrá, ale jak byste »záchranný kruh« představila?

Hlavní věc je, že tam máme dvě základní části. Tou první jsou reálné kroky pomoci. Už tehdy jsme říkali, že je potřeba zastropovat ceny energií. Zároveň neustále zdůrazňujeme, a na to se zapomíná, že je nutné snížit DPH u základních potravin na 5 procent. Máme nejvyšší DPH z okolních zemí.

Například my s manželem jezdíme na velké nákupy jenom do Polska, máme rodinu u hranic a svážíme potraviny do Olomouce kamarádům. Oni mi řeknou, co by potřebovali, a já dovážím auto plné věcí. Pokaždé, když vyjdu z toho polského obchodu a mám plný košík, tak si připadám hrozně zneužitá, myslím tady v Česku. Proč to tam jde, a tady ne!? Samozřejmě hraje roli trochu jiná dotační zemědělská politika a další fakta, ale abych zase neodbíhala, pojďme po těch krocích konkrétně. V první řadě tedy prosazujeme snížení DPH u základních potravin a pak tam řešíme otázku minimální mzdy. Odbory tady požadují nějakých 18 200 Kč, pokud se nepletu, ale my jsme říkali, že je potřeba 20 tisíc, aby byl automatický valorizační mechanismus. Do toho mluvíme o minimálním důchodu 13 tisíc korun. Tam je to vypočítáno i podle mediánu příjmů, a to jsou ty výdajové a rychlé nástroje pomoci.

Ale, a to nám jako chybělo i v té diskuzi, pokud se vláda, a zejména pravice, ráda honosí titulem řádný hospodář, pak musí řešit i příjmy veřejných rozpočtů. Proto navrhujeme progresivní zdanění právnických osob, progresivní bankovní daň, což vláda nikdy nedořešila a zůstala jen u energetických firem. Ale my tam máme natrvalo progresivní zdanění bank tak, aby malé banky, podle množství aktiv, platily menší daně. Aby to bylo trošku spravedlivé. A další a další věci, které řeší příjmovou stránku.

Třeba u těch bank mě zaráží jedna věc. Když stát řekne, že daňová sazba bude taková a maková, tak prostě bude! A ne to, co tehdy předváděl Andrej Babiš, když jsme my přišli s tou bankovní daní, ani co teď předvádí Fialova vláda – že se budeme snažit s bankami domluvit. Co nám na to asi banky řeknou!? Stát k tomu ale takhle nemůže přistupovat. Zaměstnanci prostě platí daně. Podniky platí daně, a nikdo se s nimi o tom nedohaduje. Stylem »tak co byste chtěli« a chozením za bankami s prosbou, jestli nám něco přispějí, nic nedosáhnou. Četla jsem, že by měl být vytvořen fond, z něhož by se financovaly investice a další věci. Já nechci dobrovolný fond, já chci jenom to, aby banky platily férové daně – tak jako každý jiný, a aby stát o tom rozhodl suverénně a sebevědomě, a ne na základě dohadování.

Neškodí vám trochu i to, že když máte tiskovou konferenci, vysvětlujete detailně, korunu po koruně, kam dát peníze a kde na to vzít. Přitom jiní si vystačí s tím, když řeknou, že někdo krade a jiný by měl podat demisi. Není pro lidi srozumitelnější a jednodušší řešení? Bylo to vidět i na oněch demonstracích Česká republika na 1. místě. Kdykoli někdo dalece rozebíral ekonomická čísla, lidí se vesměs nechytali. Ale jakmile došlo na výkřiky typu »Fiala je srab«, byl dav najednou ve varu…

To je o typu voliče. Ale nám třeba paradoxně Babiš přebral téměř 90 procent voličů. S SPD je to 95 procent. Část z nich k němu přešla, protože jakožto podnikatel údajně umí lépe zacházet s penězi. A on už tu rétoriku zvolil jako ministr financí. Sobotka by nejradši rozhazoval, ale já na to musím najít peníze. On a Alena Schillerová ty peníze jakoby vždycky našli. My jsme v hospodářských otázkách dlouhodobě trpěli. Byli jsme slabí. Ale ono to bylo od devadesátých let těžké. Pravice po nás šla jako slepice po flusu a snažila se nás vykreslovat jako hospodářsky nezodpovědné. A my jsme v tomhle byli v nevýhodě proti té efektivní lokomotivě, jako byl Andrej Babiš a jeho ANO.

Tohle nám paradoxně uškodilo a my si nyní dáváme velký pozor. Říkáme, ano, jsou tady nějaké výdaje, ale na ně musíme vzít prostředky. Ty se jednoznačně budou muset najít a vláda je taky musí hledat! A my už dopředu varujeme před tím, aby zkoušela zase odírat střední a nižší střední třídu a ty úplně nízkopříjmové. Aby konečně zvítězila odvaha. Piráti mají slogan »Odvaha dělat správné věci« – no a vidíte, tohle chce odvahu. Jít a postavit se velkým. Doposud to u této vlády nebylo patrné. My jsme v minulém funkčním období tyto tendence měli, ale jakmile Andrej Babiš udělal »bububu«, tak jsme se zkrátka stáhli. A nebo když se zrušila superhrubá mzda. Varovali jsme, že řádný hospodář si neudělá takovou díru do rozpočtu.

O to víc je úsměvné, když slyším ministra Stanjuru, jak tvrdí, že nás minulá vláda hrozně zadlužila. Sto miliard z toho každoročního dluhu je i díky jeho hlasování. A jeho strany…

Víte, to, co si tady povídáme, jsou hrozně složité příběhy. Máme zkrátka dva typy narativů. Ten jednoduchý, na který jsme zvyklí, protože nám vyprávěli odmalička pohádky, kde bylo dobro a zlo, kde byl hrdina a antihrdina. A v momentě, kdy i v politice vyprávíte tyhle příběhy, což dělá Okamura, Babiš a dělá to i to SPOLU, lidé vás chápou mnohem jednodušeji, rychleji, protože vy po nich de facto ani nechcete, aby o tom uvažovali a domýšleli.

No a pak jsme tady my, kteří máme ten příběh přece jen složitější. Snažíme se vysvětlovat, proč něco děláme, proč je důležité, aby společnost fungovala tak a tak. My nemáme nějakého nepřítele. My neříkáme, že »tohle je největší zlo«. Nikdy jsme to nedělali, protože vnímáme fakt, když se snažíte moralizovat veškerý konflikt, jako ohrožení liberální demokracie. Jenže tomu Babišovi, ale i koalici SPOLU, to pořád funguje. Zlo, které musíme porazit – to byla celá jejich volební kampaň. Moralizování a černobílé vidění světa.

To je vše prima, co říkáte, ale stačí se podívat, v kolika městech se po volbách spojily ANO a ODS, resp. SPOLU, a to černobílé vidění najednou pokulhává. Zlo přestává být zlem. Jak si to vysvětlit?

To je právě problém, že se jedná o komunální volby. Lidé mají tendenci uvěřit politikům v tom směru, že přijde starosta a řekne, že ti nahoře sice po sobě šli, hádali se, ale tady je jedno, jestli je chodník modrý nebo rudý. Prostě jde o to, se dohodnout, takže mnozí lidé to vstřebají. Myslím si, že to hůř vstřebají právě voliči vládní koalice, kterým je celou dobu omíláno, že jsou na straně pravdy a lásky, a pak se jejich strany s tím zlem v některých městech spojí. U voličů ANO to vidím jako menší problém. On jim to Andrej dokáže vysvětlit! Že to jinak nešlo. A myslím, že by to dokázal i v Praze, kde vládne polistopadový kartel, jak říká. Určitě by uměl zdůvodnit, že onen kartel ještě není tak hrozný jako ten Fiala.

Jaký bude postoj ČSSD k blížícím se prezidentským volbám? Kterého kandidáta podpoříte?

Už jsme veřejně vyhlásili, že Josefa Středulu. Dokonce se sociální demokraté po celé republice zapojují do sbírání podpisů. Ještě než začala horká fáze kontaktní kampaně pro komunální volby v Olomouci, postavili jsme si tam stánek a sbírali podpisy pro Středulu. Tam není jiný kandidát, který by nám, jako sociálním demokratům, na Hrad pasoval. Líbilo se mi, jak říkal Michal Šmarda, že nejsme v Latinské Americe, abychom měli za prezidenta bývalého generála. Nebo třeba paní Nerudová? Té si vážím jako odborníka, jako akademičky, ale mnohdy to hrála tak, aby nikoho nenaštvala. Spousta kandidátů je nemastných neslaných, ale v tenhle moment, kdy tu máme obrovskou krizi, potřebuje naše země člověka, který dokáže zvednout hlas a třeba i dohnat znesvářené strany té exekutivy k jednacímu stolu. A ony se jsou schopné dohodnout! Klidně i ODS a SPD, vzpomeňme na tu superhrubou mzdu! Nemyslím si, že kompromisy jsou něco špatného. V politice být musejí!

Byla bych ráda, kdyby se tady přestaly za každou cenu ždímat emoce lidí jen proto, aby se vytřískaly politické body. Mně už to připadá nechutné! To už nemá s klasickou politikou nic společného. Senátorka Němcová tady začne šířit na Twitteru pomluvy, jako například o Středulovi a jeho platu, a pak se ani neomluví. A nejenže politické elity jsou od sebe hodně odtažené, ono to platí i pro jejich voličské skupiny.

A když se pak snažíte napsat něco lehce levicového a poměrně třeba rozumného na Twitter, tak vás ta bublina voličů SPOLU a podporovatelů současné vlády totálně semele. To už není věcná argumentace, ale osobní útoky. Typu »no jo, Ostrá, spíš Tupá«.

A pak, když se podíváte na jakoukoliv diskuzi podporovatelů SPD na Facebooku, tak je to v bleděmodrém totéž. Jakmile napíšete něco proti SPD, sesypou se na vás jako vosy. Tyhle dvě skupiny si paradoxně nemají vůbec co vyčítat, ačkoli si jedna myslí, že je lepší než druhá. Ty bubliny jednou musejí splasknout, jinak se už jako společnost nikdy nedomluvíme na ničem.

Petr Kojzar