Co je to vojenská přísaha, nic nebo závazek na celý život? Pro každého, kdo takto přísahal, to druhé, protože po odchodu z armády je stále vojákem v záloze. Navíc ona přísaha se vztahuje i na věrnost vlasti každého přísahajícího. Tak tomu bývávalo. S vědomím této přísahy šli na smrt generálové Eliáš, Bílý, Krejčí, Homola a další.
Dnes je výročí narozenin generála Jana Šejny, který tuto přísahu porušil, ač patřil mezi »elitní důstojníky«. Bylo by mu devadesát pět let. Ve svém životě to z obyčejného zemědělského dělníka dotáhl až na generála a poslance Národního shromáždění. Nepopírám, že zřejmě byl schopný – později se ukázalo, že všeho.
Říkalo se mu »semínkový generál«, protože aféra se semínky, které skupina kolem něho prodávala, byla vlastně jeho záležitostí. Šlo o semínka trav, které nelegálně on a jeho lidé nabízeli dál. Při tom byl předsedou celozávodního výboru KSČ na ministerstvu obrany a přítel mnohých představitelů předlistopadového režimu včetně syna šéfa KSČ a prezidenta Antonína Novotného.
Proč se ovšem musel tak významný funkcionář strany s více než »slušným platem« uchýlit k podvodu a krádežím? Protože mu generálská mzda nestačila nejen na »uživení rodinu«, ale ani na milenky, údajné večírky a další »vytržení z nudy««. Mnohé pokryla funkce, jiné známost s prezidentem, další »přátelé«, kteří se »jeho akcí« zúčastnili. Policie Šejnu už dávno měla v hledáčku, ale zatím, přece měl nejen vysokou ochranu, ale i poslaneckou imunitu, nemohla zasáhnout. Až teprve, když na lednovém plénu ÚV KSČ byl odvolán Antonín Novotný a nezvratné důkazy odhalily rozsáhlost Šejnovy nezákonné činnosti, to šlo.
Než však mohl být vydán ke stíhání, tajně přes Maďarsko a další země přešel společně s milenkou a se synem hranice »východu« a dal se k dispozici americké straně. Měl o čem vyprávět, proto žádost vlády o jeho vydání Spojené státy nevyslyšely. Věděl toho totiž dost a to nejen o ČSLA, ale i o Varšavské dohodě, i když mnohé zřejmě bylo, jak zjistil dokonce ÚSTR, z »říše snů«. I tak se hodil. Brzy dostal nejen americké občanství, ale i »práci«. V hodnosti amerického colonela (plukovníka) totiž do roku 1976 pracoval pro CIA.
A přísaha? S tou si »semínkový generál« nedělal moc starostí. Tedy s tou starou, přísahal totiž na novou, tentokrát americkou.
Slovo »přísaha« mně připomněla kariéru i jiného generála. Ten také přísahal věrnost ČSSR. Vystudoval všechny naše vojenské akademie, podle vzoru svého otce zpravodajského důstojníka se také on z výsadkáře údajně stal v předvečer Listopadu zpravodajcem. Napomáhalo mu hodnocení, které se dodnes zachovalo. Podle něj byl »třídně uvědomělý a politicky vyspělý. Jako člen strany při výkonu své funkce napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými. Snaží se získat pro tuto politiku ostatní. Politicko-ideová připravenost jmenovaného je na dobré úrovni.«
Po Listopadu se leccos změnilo. On ovšem dostal další příležitosti. Starou přísahu »pověsil na hřebík« – nehodila se. Přísahal totiž věrnost novému zřízení. Nakonec za to dostal i odměnu. Stal se, jako první představitel bývalých socialistických zemí, předsedou vojenského výboru NATO. Zřejmě to, že nová přísaha byla pro něho zajímavější než ta bývalá, mu otevřela cestu k naději na stále vyšší mety.
Vzpomněl jsem si v té souvislosti, že v obci Skalité u Čadce je snad ještě dodnes čitelný nápis: Zde odpočívá, Kriste pane, Rudolf Šmatlava – doplněno je datem narození a datem úmrtí. Příběh onoho 20. prosince 1952, kdy ztratil život, je už dnes málo znám. Tehdy se členové k demokracii a svobodě hlásící skupiny Othello se v Praze u Židovských hřbitovů pokusili sebrat zbraně skupině vojáků, která se vracela z hlídky. Při tom narazili na odpor. Desátník Šmatlava při tom řekl: »Prisahal som len raz«. Stálo ho to život. Stejně jako v letech nepříliš vzdálených od tohoto střetu výše zmíněné generály.
A pak, že »vojenská přísaha« je jen »cárem papíru«…
Jaroslav Kojzar