Stalo se vám již někdy, například při cestě domů z práce, že jste »byli nuceni« poslouchat hovor mladších generací a přiznejme si to, ne vždy jste z jejich konverzace a hlášek byli moudří? I my jsme takoví byli, když jsme na leckteré situace nasazovali hlášky z filmů, komedií i pohádek, které jsou dnes již časem prověřenou klasikou, leč dnešní nezletilá generace je nezná. Tedy ovšem pokud jim rodiče film z rozmanitých důvodů doma nepustí. V některých případech pak pro rodiče bývá satisfakcí, když se zprvu rozmrzelé dětské obličeje, které někdo nutí se dívat na předpotopní filmy, náhle rozjasní a začnou se bavit a smát. Pak se generační propast zhroutí a hezké chvilky spojí nejen rodiče s dětmi, ale i prarodiče s vnoučaty.
Ve »starších« nejen českých, ale i československých filmech se to vtipnými, zábavnými, více smyslnými i jadrnými hláškami přímo hemží.
Český humor je proto velmi jedinečný a cizinci, neznalí poměrů napříč časem, jej nedokážou často pochopit. Některé hlášky již dávno zlidověly a kultovní české filmy se proto hodí nejen k připomenutí doby, ale hlavně k rozveselení nálady.
Pojďme si tedy některé z nich připomenout formou nezapomenutelných a leckdy i zlidovělých hlášek, jež v nich zaznívají, a možná zjistíte, že jste některé filmy ještě neviděli.
Pelíšky
– Kde udělali soudruzi z NDR chybu?
– Dávám bolševikovi rok. Maximálně dva.
– Kdo sem pověsil tu máničku? – Myslíš Gagarinova bratra?
– Tak jsem asi dělala knedlíky a vyšly mi z toho noky… Ona ani neví, co mi cpe do huby!
– On se chtěl otrávit v naší elektrické troubě?
– Dobrý den, půjde Jindra ven? – Nikdy, nebo navždy!
– Proletáři všech zemí světa, vyližte si prdel.
– Jo tak! Když něco není z USA, tak se to pánům nelíbí!
– Hoří hovno?
Ecce homo Homolka
– …jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi i mě mrtvej muž.
– Až budeme nahoře, to teprv budou panoramata!
– Tak ho vidíš, dědka. Ono mu nestačí, že mně zničil život, ještě mě bude ničit povlečení. Dědek jeden, mizernej.
– Ta shodit takovejch padesát kilo? Tě řeknu, baletka, úplná labuť.
Jáchyme, hoď ho do stroje!
– Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš.
– Náš ústav se Vám mými ústy omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně jedenkrát za 10 let.
– Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje pivo?
Slavnosti sněženek
– To zas bude v álejích nablito.
– To je dost dědku, žes nás taky jednou vyvezl…
– Se šípkovou! – Se zelím!
Na samotě u lesa
– To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.
– A chčije a chčije…
– On teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatý…
– Dědo, kde se to splachuje? – To nech ležet.
– Tati, předjel tě trabant.
– Týýý… vypadají!
– Kanálie jedna! Vona je mlsná potvora.
Vesničko má středisková
– To neděláš dobře, Jaromíre.
– Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?
– Jeď do Pelhřimova a prohlédni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.
– Nevadí ti, že do toho pacienti močej?
– Chlapi, nelijte to pivo z vokna…
– Nohy sis myl? To já poznám. Hned se s tebou jinak jede!
– (Pávek) Po žních jdeš k Turkovi! (Turek) Ke mně? Až pokvetou hrábě! (Pávek) Tak si je doma pořádně prohlídni. Možná už mají pupeny.
– Jmenuje se Karl von Bahnhof.
Obecná škola
– Rodiče, kteří chtějí vidět Idiota, nechť se dostaví do ředitelny.
– Nebij ho do hlavy, bude hloupej.
– Jmenuji se Igor Hnízdo.
Účastníci zájezdu
– …ležel tam jak vyvrženej vorvaň.
– Ještě jednou mi řekneš čumáčku a rozmlátím ti palubní mikrofon!
– Proč z nás dvou chrápe právě ta hluchá…?! A pak, že Pán Bůh nemá smysl pro humor.
– Všechny nemoci jsou stejně jenom zanedbaný pití.
– Když si mám vybrat mezi sebeúctou a vstáváním v sedm, tak to se radši vyspim…
-Já znám široko daleko všechny krávy, ale vás jsem tady ještě neviděl.
– Uvědomujete si, mladý muži, že budete mít tři tchýně? A učitelky?
Sněženky a machři
– Vydrž, prďka, vydrž!!
– Jedeme zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cesta.
– Dřepkins!
– Pane učitel, vy jste študovanej člověk, dyk vy víte, že to uhlí nemá nožičky.
Vrchní, prchni
– Stěrače stírají, ostřikovače ostřikují…
– Ale jenom ten jeden čuník si mohl opravdu říct, byl jsem v žitě!
Marečku, podejte mi pero!
– Hliník se odstěhoval do Humpolce!
– Tady jsem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky…
– Hujer – metelescum bleskum!
– Pane učiteli, už je čas…
– Kam až sahají Hujerovi?
– Nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším.
– Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc.
– Sejdeme se na hřbitově.
– Kroupo, půjč mi kružítko. – Vidíš, že ho potřebuju. Tumáš, vobtáhni si pětikorunu.
– Maminko, pročpak stále leštíš ta zrcadla? – To, aby ses dobře viděl, jakej seš mladík!
S tebou mě baví svět
– Pane, buďte tak laskav a dovezte mou tchýni na nádraží včas. – Buďte bez starostí, pane. Povezu vaší tchýni, jako by to byla moje vlastní.
– Tatí! A prdí taky hadi?
– Pepíno! Už toho máme dost! – My taky! Matýsek se posral! Durch?
– Kačenka jde celou dobu v bačkůrkách. To má smůlu a v čem bude lyžovat?
– No vidíš, že to dokážeme i bez maminky. – Ale maminka mi ještě před koupáním sundává bačkůrky.
– Tady orel, orel volá poštolku. – Má někdo za kamaráda takovýho ptáka? Má, a zrovna já.
– Bertíku, maminka je doma? – Ne, to nadává papoušek! – Večeři máš v kuchařce na straně třicet čtyři.
– A koho jsem si vzala, s tím se taky rozejdu! – No ještě aby ses rozešla s někým jiným, to bys mě opravdu naštvala!
Postřižiny
– Když na komín, tak na komín!
– Nudíte se? Kupte si medvídka mývala.
– Vaše podlomené zdraví, pivo upevní a spraví.
Tajemství hradu v Karpatech
– Bitvu jsem presrál, ale dobro sa vyspál!
– Ha sme v pérdéli, pane chrábě!
– Mléko není voda, a tak jsme zůstali až do dneška důvěrnými soukojenci!
– Je to šílenec. Naprostý šílenec, nicméně génius.
Slunce, seno, jahody
– Nezastavujeme, máme zpoždění!
– Furt králíka, každej den máme králika, ani Pinďa to už nežere. Viď, Pinďo, že už taky nechceš králika?
– Tati, a bila tě taky tvoje maminka? – Ne, jenom ta tvoje.
– Bože, brigádník! Tak mladej, a už tak vodvážnej!
– Já nejsem strašidlo, maminko, já jsem vaše dcera!
– Prdlajs straší. Já tu bydlím tři sta let, a ještě jsem žádný strašidlo neviděl.
– Ježiš, sundej si ty ponožky, prosím tě! To je smrad, že by jeden pad!
Slunce, seno a pár facek
– Já ho nevožrala, von chlastal sám.
– Když vy kachličky, tak my břízolit.
– Prosíim tě, řekni mi, co na tom chlastu máš… – Já ti to řeknu, a ty začneš chlastat taky…
– Máš v hlavně místo mozku z piva kostku.
– Kelišová, nepokradeš! – I prd, velebnosti. Má to sebrat někdo jinej?
– Tak si řeknu alespoň vyjmenovaný slova po m. Myslivec myslí, že mlynář mydlí myš mejdlem. Hlemýžď se smýká po mýtině, odemykati zamykati, máš tam někde samici?!
Marcela Špičková