Celá naše rodina má blízký vztah k železnici. Využíváme ji na cesty do práce, já prakticky celý produktivní život, a vlakem jezdíme rádi i na společné výlety. Proto jsem na sklonku týdne nedočkavě vyhlížel informace ze Správní rady Správy železnic, která projednávala opatření, jež by měla zamezit častému zpožďování vlaků.
Výsledek jednání sdělil Martin Kupka (ODS), nyní ministr dopravy, který by ovšem podle svých předchozích různorodých postů mohl být ministrem čehokoliv, protože se o čemkoliv naučil docela plynule hovořit.
Správní rada změnila kritéria pro odměňování generálního ředitele, jeho náměstků a dalších vedoucích pracovníků Správy železnic. Největší váhu v odměnách (40 procent) bude mít soubor kritérií hodnotících spolehlivost a propustnost železniční sítě, tedy míru zpoždění osobních i nákladních vlaků. Ta dosud v kritériích zcela chyběla.
S tím samozřejmě lze jen souhlasit. Ale… Kdyby tu nebylo zase to pověstné ALE!
Chybí totiž pojmenování příčiny častého zpožďování vlaků. Tou je především zanedbaná a dál zanedbávaná železniční cesta. Nedostatečná kapacita, v řadě případů zrušené výhybné koleje, trakce, která neodolá prvním mrazům, koleje, jež se někde stále ještě ve velkých vedrech kroutí, poruchová bezpečnostní zařízení, pádem hrozící okolní porosty a v neposlední řadě zastaralý vozový park a nedostatečné kapacity na jeho údržbu.
A to vše je důsledkem špatné dopravní politiky státu v posledních třech desetiletích, kdy se preferovala silniční doprava (rozuměj stavba dálnic a rychlostních silnic, a to ještě diletantská, nikoliv zlepšování silniční dostupnosti odlehlejších míst mimo hlavní tahy), a ekologičtější železniční doprava se stále více ocitala obrazně řečeno »na odstavné koleji«. Jako by bylo na obtíž, že jsme měli a dosud zřejmě ještě máme nejhustší železniční síť v Evropě.
Měl jsem z titulu své tehdejší funkce předsedy dopravního výboru Středočeského kraje možnost mluvit se současným generálním ředitelem Správy železnic Jiřím Svobodou téměř bezprostředně po jeho nástupu do funkce v roce 2018 (tehdy se organizace ještě jmenovala Správa železniční dopravní cesty – SŽDC). Potěšil mě svými plány. Zdůraznil, že chce vybojovat každoročně tři miliardy korun na údržbu stávající dopravní cesty. Nevím, zda se mu to cele podařilo, ale faktem je, že od té doby se do železnice přece jen podstatně více investovalo, viditelně především do velkých staveb, z nichž některé nyní finišují, a i to je důvodem řady výluk a s nimi spojených zpoždění.
Tyto posledně zmíněné důvody jsou ale dočasnou záležitostí a možná, že v budoucnu úplně pominou, protože současná vláda »pětikolky« železnici vůbec nefandí. Ostatně prokázala to už při přípravě státního rozpočtu na letošní rok, tedy hned po svém nástupu. Investice do železnice byly, pokud si vzpomínám, těmi prvními, které se začaly škrtat. A obdobná »pětikolka« vládnoucí ve Středočeském kraji už za dobu svého působení stačila zrušit několik regionálních tratí a dalším tento osud chystá…
A tak se teď vracím k tomu ALE. Podmínit odměny vedoucích manažerů Správy železnic spolehlivostí a propustností železniční sítě je určitě krok správným směrem. Ale rozhodně nestačí! Stejně by měly být podmíněné i odměny v prvé řadě ministrů dopravy a financí, a také premiéra a celé vlády, která navrhuje státní rozpočet. A nejlépe i odměny poslanců, kteří pro něj zvedají ruce, tedy alespoň těch, kteří hlasují pro škrty na železnici. A rozšířil bych to i na kraje, které by měly objednávat potřebám odpovídající regionální dopravu. Třeba bychom se pak dočkali i plynulejšího provozu.
Ivan Cinka