Požár v Národním parku České Švýcarsko po sobě zanechal spáleniště. Podle ředitele destinační agentury České Švýcarsko o. p. s. Jana Šmída si však příroda poradí, naopak jí to může paradoxně prospět. Horší jsou ale následky v cestovním ruchu, kde se hoteliéři a restauratéři potýkají až s padesátiprocentním úbytkem klientely oproti normálu. Jak podpořit návrat národního parku a celé destinace do normálu? Kdy se otevře legendární Pravčická brána? A jak nahlížet na čin neznámého pachatele, který ohnivé peklo rozpoutal? O tom se Jan Šmíd rozpovídal v aktuálním interview pro iportaL24.cz.
Pane řediteli, vy jste nastoupil do funkce v roce 2020, což je tedy velmi zajímavé číslo, protože hned na úvod jste se musel vypořádávat s problémy souvisejícími s covidem, a to vlastně celé dva roky, a když veškerá pandemická omezení padla, přišel letos ničivý požár. Co má pro oblast větší následky, covid nebo oheň?
Těžko hodnotit, protože nevíme, jak se popereme s následky požáru a jak se bude všechno vyvíjet v následujících týdnech a měsících. Asi bych našel rozdíl především v tom, že covid byl celoplošný a vypořádávali se s ním lidé pracující v turistickém ruchu po celé zemi, a vlastně všude na světě. Kdežto požár se týká jen našeho regionu. Paralelu bych spíše viděl s povodněmi před dvaceti lety, kdy bylo zasaženo malé území Českého Švýcarska, pro které to byla katastrofa, zbytek však fungoval zcela v normálu. Obávám se, abychom na vypořádávání následků požáru nezůstali jako region sami.
Je to zhruba týden, kdy jste uváděli, že v místech zasažených požárem klesly rezervace v hotelech a penzionech až na nulu, navíc ve vzdálenějších lokalitách jste zaznamenali až šedesátiprocentní nárůst stornovaných pobytů. Jak jsou na tom čísla nyní, kdy je požár uhašen?
Tím, jak je to časově dále od požáru, je vývoj jen o malinko lepší. Objevuje se pár nových rezervací. Ale pořád je kapacita nějakých 40 až 50 procent návštěvníků ve srovnání s dobou předchozí. A to je málo. Navíc není k odlivu turistů důvod! Uzavřená je jen malá destinace České Švýcarsko – asi dvě procenta, včetně známých soutěsek a Pravčické brány. Ostatní se, včetně aktivit, rovná situaci před požárem.
Už víte, zda se můžete v regionu dočkat nějakých státních kompenzací? Alespoň předběžně?
Podle posledního jednání s ministerstvem pro místní rozvoj – i když zatím nemáme žádný konkrétní model – mohou očekávat kompenzace tam, kde byla omezení natvrdo. To znamená Hřensko, Mezná, Mezní Louka a částečně Vysoká Lípa. Bohužel není právní rámec pro odškodnění ze strany státu pro ty, co měli otevřeno, ale mají méně než polovinu hostů, kteří by k nim jinak, nebýt požáru, zavítali.
Stojím si ale za tím, že než čekat na zdlouhavé státní kompenzace, existují jiné, jednoduché nástroje. A to je hlavně motivace návštěvníků k příjezdu. Aby ti lidé zkrátka přijeli a užili si to u nás. Turisté jsou energií regionu.
Je potřeba zmínit, že škody jdou do stamiliónů. Ať už na turistické infrastruktuře, nebo samotném zásahu hasičů. Ušlý zisk poskytovatelů v cestovním ruchu jenom během požáru, tedy oněch 20 dnů, je zhruba 300 milionů. To zahrnuje poskytovatele ubytování, restaurace, dopravu, půjčovny, tour operátory apod. Každý další den po požáru při současném obsazení 40-60 procent oproti normálu to dělá kolem 10 milionů korun. A to bude v regionu chybět.
Zmínil jste motivaci lidí k příjezdu do Českého Švýcarska. Máte na mysli především marketingovou pomoc ve smyslu reklamy? Nebo jsou i jiné nástroje?
Ano, marketingová podpora je jednou s cest. I když my už jsme si té negativní reklamy užili v poslední době dost. Jde o to, nalákat pozitivně, a tak spolupracujeme s influencery, novináři. Reklamou je i to, když se tady objeví někdo z ministrů nebo osobností a ukáže na ta místa. Stejně ale svádíme boj o přízeň se všemi destinacemi, a těch je nějakých čtyřicet v celé republice. V tomto směru vidím jako reálné a finančně únosné dva modely: jedním z nich jsou vouchery, které fungovaly i během covidu v segmentu lázeňství. Ministerstvo pro místní rozvoj nebo kraje lákaly na lázeňské pobyty s příspěvkem na vícedenní pobyty, kdy návštěvník dostane určitou slevu za noc. A zvažuje se, ve spolupráci s Ústeckým krajem, veřejná doprava v regionu zdarma. To je další motivační nástroj, který funguje skvěle například za hranicemi v Sasku, a my bychom si od nich vzali příklad.
Napadá mě jedna paralela s dnešní dobou, kdy provozovatele služeb po celé republice trápí inflace. Na nárůst zdrojových cen reagují zdražováním pro konečného zákazníka. Bude to tak u restauratérů a hoteliérů v Českém Švýcarsku, že na úbytek hostů vinou přírodní katastrofy zareagují zvýšením cen, aby se jim ztráty kompenzovaly, nebo naopak zlevní, aby nalákali turisty?
Na to asi každý provozovatel nahlíží jinak a každý zvolí jinou strategii. Ale domnívám se, že zlevňování jen proto, aby člověk nalákal turistu, je cesta do pekel. Přece jen by měly zůstat nějaké marže, aby se vyplatilo hotel otevřít a provozovat dlouhodobě. Neříkám, že krátkodobě nezlevnit – třeba po dobu dvou tří týdnů, když mám hotel prázdný, tak aby měli lidé motivaci přijet. Ale dlouhodobě to v mých očích není cesta. V regionu potřebujeme budovat kvalitu a udržitelnost. A to něco stojí.
Dá se odhadnout, za jak dlouho budou zpřístupněné uzavřené oblasti, tedy především Pravčická brána a soutěsky?
To je těžké zhodnotit. Pokud budu velký optimista, řekl bych, že k otevření dojde v řádu týdnů. Soutěsky by mohly být zpřístupněné na konci září nebo v říjnu, záleží, jak na tom budou geologové a Správa národního parku České Švýcarsko s revizí skal nad soutěskami. Nevíme, jak rychle se jim to podaří provést, a pak bude navíc trvat ještě dva nebo tři týdny, než dojde k zprovoznění ze strany obce. Naštěstí srubové stavby v soutěsce ani stavba Sokolího hnízda na Pravčické bráně nebyly významně poškozeny. Je potřeba zpřístupnit cesty, někde je úplně nově vybudovat, odstranit ohořelé stromy, odvozit je pryč ze soutěsky. I starosta Hřenska Zdeněk Pánek odhadl, že zprovoznění bude trvat ty dva až tři týdny. Ale nejdřív je důležité, aby to tam detailně zmapovali geologové, včetně skalní čety. S obcemi tlačíme na Správu NP, aby to bylo rychle. To je pro záchranu sezóny klíčové.
Budete se nyní, po nabytých zkušenostech, zaměřovat více na prevenci požáru?
To, co se stalo, je rána pro region. Ovšem prevencí je už samotný ten požár. Lidé vidí, co může způsobit. V naší obecně prospěšné společnosti máme programy vzdělávání veřejnosti, ať pro různé skupiny nebo pro školy, kde si připomínáme zásady bezpečného chování v lese, a už je jedno, jestli v Českém Švýcarsku nebo třeba v Krkonoších. Nekouříme, nerozděláváme ohně, chováme se tak, aby po nás v přírodě nic nezůstalo. Maximálně stopy v písku na cestě. Prevence je na místě – pořád dokola vysvětlovat, napomínat, ukazovat následky, vychovávat k pokoře k přírodě a krajině.
Jiná věc je, že vždy se najde někdo, koho napadne nějaká blbost. Já jsem v nějakém rozhovoru použil slovo »vůl«. Ano, je dost expresivní, ale napadlo by mě i horší, a zasloužené. Bohužel, tomuhle se nikdy úplně nevyhneme. Je to daň za to, že někam pouštíme lidi. To bychom museli zakázat vstup do celého regionu, abychom úplně zamezili riziku vzniku požáru. Přirovnal bych to k tomu, jako kdybychom na dálnici povolili řidičům jezdit jen čtyřicetikilometrovou rychlostí.
Poslední verzí tedy je, že někdo uprostřed národního parku rozdělal oheň?
Vypadá to tak, všechny indicie tomu nasvědčují. Podle termoposudků začalo hořet nad ránem, kdy začínající požár zbystřili strážci ze Saska a uvědomili českou stranu. Jenže plameny bohužel postupovaly příliš rychle.
Aktuálně v národním parku létají drony, které mapují místa se zvýšenou teplotou…
To je jeden z okruhů, kdy část peněz musí směřovat na výbavu strážců, zlepšení techniky a vybavení hasičů, na čtyřkolky, chodící stroje i drony, včetně nových vodních zdrojů nebo nádrží. Například ministerstvo životného prostředí přislíbilo 100 miliónů na obnovu infrastruktury pro obce a národní park přes Státní fond životního prostředí. To je dobrá zpráva. Čekáme ale i na další pomoc formou kompenzací pro podnikatele.
Z vaší předešlé odpovědi nepřímo vyplývá, že výbava požárníků v době vypuknutí požáru nebyla dostatečná. Je to tak?
Tohle nedokážu posoudit, nejsem v tomhle ohledu povolaný. Vždycky lze všechno zlepšit. Ale rozhodně nebudu kritizovat hasiče. Ti chlapi odvedli v terénu obrovský kus práce, a to nesmí zapadnout. I kvůli nim je potřeba zkvalitnit a dokoupit techniku na obdobné požáry v nepřístupném terénu. Kam ale budou peníze směřovat, to je i o politické vůli.
Hodně se skloňuje rovněž fakt, že cestou k minimalizaci rizika požáru je zbavit se smrkové většiny v lesích. Plánuje se tedy výsadba jiných druhů stromů?
To je otázka spíše na kolegy z ochrany přírody. Co víme, tak národní park z větší části nechá přírodu, ať si poradí sama. Obnova nebude plošná. Co se týče smrků, ty nebyly původní a dlouhodobě se přemýšlelo, tedy ještě před požárem, nahradit je původními druhy. Bude to podobný příběh, jako nastal po požáru v roce 2006 na Havraní skále u Jetřichovic – bříza, olše, javor, dub. Za pár let to všechno zaroste. Jen to už nebude tolik pro běžné lidi a místní obyvatelstvo. Krajina bude mnohem méně propustná.
Myslím, že měla být řešena prevence požáru mnohem komplexněji, protože již nějakou dobu část starostů a místních upozorňovala na problém odumřelých smrků podél sídel a turistických cest, které zvyšují riziko požáru.
Mluvíte o tom, že si příroda pomůže, ale vybavuji si, že jste v některém z rozhovorů dokonce volil radikálnější výraz – že to přírodě prospěje…
Tohle vám potvrdí především odborníci na ochranu přírody. Může to být určitý restart. Kůrovec, sucho nebo smrkové monokultury změnili les v měsíční krajinu se suchými smrky již před požárem, a tím, že vzplály, vznikne v zemině spousta živin potřebných pro nový život. Při té hrůze, která nastala, to může být pro přírodu pozitivní.
Již byla řeč o tom, že až na nepatrný zlomek Českého Švýcarska je národní park zcela otevřen a bez omezení. Která místa byste tedy návštěvníkům doporučil ke zhlédnutí, když nemohou do soutěsek a na Pravčickou bránu?
Ten seznam by byl pochopitelně dlouhý. Začnu od západu destinace – Tisá, Ostrov a místní skalní město, v čele s jednou z nejkrásnějších rozhleden u nás, na Děčínském Sněžníku. To je nádherná lokalita, kam se vydává dost lidí na jedno nebo dvoudenní výlety. Pak je tu město Děčín se skvělými gastro službami a spoustou možností pro milovníky adrenalinové zábavy. Ať už je to plavba po Labi na kanoi a na raftu, Labská stezka pro milovníky kol nebo venkovní lezecká tělocvična Ferrata. Pak nemůžu opomenout horolezectví. To je krásný sport, Labák nebo Tisá jsou mezi lezci skutečným pojmem. Nádherné stezky najdete v okolí Růžové a Janova s výhledy na Sasko a Růžovský vrch.
Nádhernou lokalitou je i Českokamenicko s vyhlídkami, bratrskými oltáři nebo rozhlednou Studenec a geologickou zajímavostí Zlatý vrch. Také Krásnolipsko láká na řadu rozhleden v čele s Vlčí Horou, Dmyníkem nebo Tanečnicí. Dále pak Úzké schody, skalní průrva nedaleko chat Na Tokání u Jetřichovic, což je skvělý tip, protože tam návštěvníci najdou obdobné krásy jako na Pravčické bráně. A zmínit bych chtěl i Šluknovský výběžek, který bývá neprávem opomíjený a dosud neobjevený. Je tu řada křížových cest, Šluknov se zámkem, Rumburk s loretou, Varnsdorf se slavnými vilami, rozhledny Hrádek a Špičák, A samozřejmě pomezí Lužických hor Chřibská, Jiřetín, Tolštejn a Jedlová hora.
To, že byl národní park postižen na dvou procentech území, opravdu neznamená, že by zbytek nefungoval. Další části jsou bez problémů a omezení přístupné. A pokud chtějí lidé pomoci Českému Švýcarsku, nejlépe bude, když na podzim nebo příští rok na jaře přijedou, zarezervují si pobyty na některý z termínů dle vlastního výběru. Klidně i na příští léto! A mimochodem, podzim bude v Českém Švýcarsku krásný!
Petr Kojzar
Zajímavý rozhovor. Lepší, než když ma člověk koukat na toho dredare, jak exhibuje v Českém Švýcarsku