Začala fotbalová liga. Týmy, které mají dostatek financí (a těch je čím dál tím méně), nakupují zahraniční hráče, většinou rychlonohé Afričany. Ovšem potom se ztrácí to, čím oplýval náš fotbal, to jest československý fotbal v minulosti. Kluby si vychovaly své vlastní hvězdy. A tak se mohlo stát, že v roce 1962 bylo Československo vicemistrem světa. A brankář Viliam Schrojf byl vyhlášen jedním z nejlepších hráčů turnaje. My starší si pamatujeme jména Josef Masopust, Ladislav Novák z Dukly, Ján Popluhár ze Slovanu Bratislava a dalších vynikajících odchovanců domácí fotbalové líhně.
(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});To, že v současnosti kluby přestávají mít peníze na nákup cizích hráčů, je ale v podstatě dobrá věc. Pokud se jedná o fotbalové kluby, je to jejich výsostné právo, když na to mají, nakupovat hráče v cizině. A když jim peníze dojdou, tak to bude dobrá zpráva pro český fotbal. Budou se zase muset obrátit směrem k nám domů, a nacházet domácí talenty a těm dávat prostor a věnovat jim čas. Bude to běh na dlouhou trať, ale bude to znamenat obrat k lepšímu. Je potřeba nalézat ve všech oborech talenty doma a připravovat jim možnosti pro dobrý start. I v hudbě. Říkám, kdyby se dnes objevila švadlenka Hanička Zaňáková z Otvovic, bez zázemí bohatých rodičů, tak z ní žádná Lucie Bílá nebude. Rádia nemají zájem hrát domácí interprety. Reklamu dostanou od agentur spíše za hraní těch zahraničních. I když jsou mezi rádii výjimky.
Zpátky k fotbalu: »Já už nepoznám, která země hraje« psala mi jedna známá. »Všechny týmy jsou jeden velký mišmaš. Copak Švýcarsko mělo kolonie, že je v jejich týmu tolik Afričanů?«
Zajímavý poznatek. Globalizace a moc peněz pronikly do národních týmů. Naskýtá se pak otázka, jsou pak ony týmy skutečně národní? Který stát má víc peněz, tak si pořídí víc rychlonohých Afričanů.
Jsem proti globalizaci, protože ta ničí ekosystémy (neustálým nárůstem kamionové, letecké a lodní dopravy, která převáží věci, jež by se mohly vyrábět v místě spotřeby, z jednoho státu do druhého. Tu dělají jedny součástky, tu zas jiné. Brambory, jablka, jogurty atd. se vozí z ciziny, ačkoliv jsou to naše typické komodity.
Jsem proti globalizaci, která ničí kulturu jednotlivých států. Jsem samozřejmě také proti nadmírné migraci.
A ještě něco. V mém článku se nejedná o barvu pleti. Brazílie, její famózní Pelé a jeho dnešní následovníci. Ti jsou skutečně rodilí občané Brazílie. Jde mi o nakupování do národních manšaftů států, které s koloniemi či původním obyvatelstvem nemají nic společného. Ať jsou národní týmy skutečně národní.
Ale samozřejmě svět se, k jeho škodě, ubírá jiným směrem.
A co se týká našeho týmu. Měli by v našem nároďáku také bojovat za svou zem a nešetřit se pro zápasy v zahraničních klubech.
Zdá se mi, že naši lidé už fandí více zápasům anglické Premier League než naší lize. Je to tak trochu jako v muzice. Teenageři mají své idoly na západě, což je vlastně sebevražedné. I sebelepší a výraznější náš talent nemá možnost se prosadit, protože nezajímá ty, které by zajímat měl. A tak si pod sebou řežeme větve už od útlého mládí.
A jedná se o všechny obory lidské činnosti. Měli jsme vynikající výrobky, naši lidé jsou nesmírně inovativní. Dokáží v horších podmínkách vymyslet skvělé věci. Jenže pak na to nejsou u nás peníze a plody jejich práce využívají ti, kdo jim jejich nápady za pomocí velkých peněz realizovali. Takový je dnešní svět. Myslíte si, že někdy bude líp?
Petr Hannig, kandidát do Senátu v obvodě Praha 6, 17, předseda Rozumných v koalici PRAHA NÁŠ DOMOV