Demokracie? Začínám mít obavy

Když v minulém období měla ODS nějaký mítink, nerušil ho nikdo. Proč také? Je přece demokracie a kraválisté či fašisté nepatřili k babišovskému klanu. Když se tehdy sešli Piráti, lidovci, »starostové« či »postkalouskovci«, nepamatuji, že by si někdo přišel na jejich shromáždiště vykřičet plíce, nebo dokonce poslat nezletilce, aby ukradl mikrofon.

Od stoupenců či podporovatelů minulé vlády se něco podobného nenechalo předpokládat. A okamurovci? Ti »nedemokraté«, alespoň podle všech ostatních, také nevysílali nikoho, aby rušil shromáždění druhých. Takže vlastně měli blíž k demokracii, než ti, co se demokraty sami nazývali. Ze strany »demokratů« se však vždy našel někdo, kdo se pokusil ukázat »zač je toho loket« a šel si to vypořádat s vládou ANO a jejími podporovateli. Pak se to zdůvodnilo »bojem za skutečnou demokracii proti těm, kteří jí chtějí likvidovat«. Zdálo se tedy, že vítězství »demokratického tábora« v loňských podzimních volbách přineslo konečně tu opravdovou svobodu a že už nikdo nemusí svou pravdou narušovat setkávání druhých. Byla to mýlka.

V minulých dnech stoupenci »demotábora« nejen několikrát narušili mítinky babišovců, ale neváhali k tomu ani využít nezletilého mladíka, protože ten přece, alespoň podle jejich myšlení, nemůže být potrestán jako narušitel demokracie a svobody slova. I když s tou »svobodou slova« bych si za současného státního vedení zase nebyl tak jist. Zásah policie, možná hodný kritiky, se začal probírat ze všech stran. Nikdo však nevyslovil alespoň pochybnosti o »demokratičnosti« takového narušování práva druhých.

Je ovšem třeba si připomenout, že vyslanci této skupiny politických stran tak postupovali i dříve, tedy před loňskými volbami, když vysílali mladé lidi na akce levice, zvláště pak na ty, jež se konaly na pražském Výstavišti nebo jinde. Těch deset, patnáct křiklounů narušujících projevy poslanců a dalších politiků si pak po skončení »akce« v první hospodě koupilo pivo za peníze, které si zřejmě takto vydělali a jež dostali asi předem.

Ač jsem nevolič Babišovy strany a mohlo by mně být jedno, jakými metodami stoupenci »pětikoalice« postupují, nechci se s tím smířit. Prý se mě to netýká, řekl mi jeden občan, když jsem vyjádřil svůj odsudek. Měl bych tedy mlčet a ať si to mezi sebou vypořádají ti, jichž se to týká. Stejně stojí »jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou«, dodal. Jenže mě se to také týká. Nás se to týká.

Ve třicátých letech čeští fašisté rozbíjeli akce a shromáždění stran, které nepatřily k nim. Bylo mnoho zraněných a mrtvý student Emanuel Zahradníček. Šlo o předzvěst fašismu, později již skutečná fašistická skupina poctivě sloužila Němcům. Až sem to pravice chce nechat dojít?

Nedivím se Babišovi, že tvrdými slovy odsoudil praktiky tzv. demokratů. Mám proto obavy z toho, aby se neobjevili noví »stříbrňáci«, aby se znovu nezrodily bojůvky pana Röhma či aby se i u nás neusídlili »demokraté« z Azova, protože, co se nyní začíná dít, se tomu až příliš podobá.

Jaroslav Kojzar