Opatření vlády ohledně inflace? Nejdřív žádná, pak váhavá, kritizuje Anna Šabatová

Anna Šabatová, někdejší signatářka Charty 77 a její mluvčí, se velkou část svého života zabývá ochranou lidských práv. V letech 2014 až 2020 byla ombudsmankou a nyní vede do voleb do zastupitelstva hlavního města Prahy kandidátku pod názvem Solidarita, jež zahrnuje kromě ČSSD a Zelených také uskupení Budoucnost a Idealisty. Brněnská rodačka nepostrádá levicové cítění, stejně jako její zesnulý manžel Petr Uhl, ačkoli tvrdí, že člověk by neměl myslet levicově kvůli sobě, ale kvůli těm druhým. Překvapila však i v tom, že předešlé vedení hlavního města Prahy v některých jeho krocích pochválila…

Pražské koalici v čele s primátorem Zdeňkem Hřibem (Piráti) právě končí funkční období. Jakou známku byste za ony čtyři roky vedení našeho hlavního města udělila?

Přiznám se, že nerada známkuju. Nemile mě překvapily události související s působením hnutí STAN na radnici, respektive pana Hlubučka. V této souvislosti se domnívám, že se nelze vzdát odpovědnosti a říci, že se to týká jen koaličního partnera a my jsme v pohodě. Nějaká společná obecná zodpovědnost by měla v politice existovat. Také se mi nelíbilo, že primátor rozhodl o zrušení KACPU (Krajské centrum pomoci uprchlíkům). To se snaží teď napravit a znovu ho otevřou. Takže to jsou věci, které se mi vůbec nelíbí, na druhou stranu současné vedení vykročilo v některých oblastech zajímavým směrem. Na mysli mám například založení Pražské developerské společnosti, protože Praha si po mnoha a mnoha letech chaosu dělá pořádek v tom, co má, a připravuje si vlastní představy o tom, jak by se mělo město rozvíjet. Zatím se ještě nepodařilo mnoho zrealizovat, ale je to krok správným směrem, na který bychom v případě zvolení určitě navázali.

Dále se podařilo nepatrně snížit bezdomovectví, což je něco, co trápí naši metropoli, a hlavně ty lidi bez domova. V tom by se mělo pokračovat. A bylo by zapotřebí, kdyby město dokázalo do svého portfolia, spolu s jednotlivými městskými částmi, získat větší část bytů. V tomto směru je potřeba vyvíjet aktivnější činnost.

Takže abych to shrnula, dala bych končícímu vedení Prahy takovou dvě minus.

Dotkla jste se kauzy Dozimetr. Jak se dá něčemu takovému předcházet? Zlepšením kontrolních mechanismů?

Je třeba se co nejrychleji na podobné věci zaměřit systémově. Protože to se objektivně může stát každé straně – že se tam dostanou nepoctiví lidé. Je třeba zachovávat velkou obezřetnost a hledat, jak jste řekl, více kontrolních mechanismů, aby k takovým kauzám nemohlo docházet.

Zmínila jste, že politickou odpovědnost by měli převzít i pražští koaliční partneři hnutí STAN. Zeptám se vás ještě ale úplně jinak. Neměl by podle vás vyvodit z kauzy důsledky i předseda Vít Rakušan?

Nedávno jsem si přečetla velmi zajímavý článek od člena hnutí STAN Davida Duška v Lidových novinách. Ten poukazoval na to, že v hnutí nefungovaly dobře vnitřní struktury. A potud si myslím, že je odpovědnost pana Rakušana. Nepodezírám ho, že by byl zapleten do korupčních záležitostí, ale určitě by se měl v určitém smyslu kát. Když vám nefungují dobře demokratické struktury hnutí a například pan Hlubuček zamezuje vzniku dalších místních organizací, je to špatně. Hlubuček si tak vlastně udržoval nepřiměřený vliv na celý ten pražský systém STANu. A to je problém.

Tohle vše bylo v onom textu docela zajímavě popsáno, a jsou to věci, na které se dá dohlédnout i z centra a měly by pro nás všechny být mementem, že právě i vnitřní demokracie ve stranách je něco, co snižuje riziko korupce. Čili pan Rakušan by měl přiznat určitý díl vlastní odpovědnosti. To ale neznamená, že musí rezignovat.

Jste v čele levicové, nebo řekněme středolevé, kandidátky s názvem Solidarita. Musím se vás v této souvislosti zeptat, co si myslíte o krizi levice, jak bývá často zmiňována. A o tom, že levicová uskupení chybí nejen na pražské radnici, ale i v parlamentu? Je to tím, že levicové voliče přetáhlo pod svá křídla hnutí ANO?

Svou roli určitě hraje více faktorů. Samozřejmě ty hlasy vysálo hnutí pana Babiše, které ale rozhodně není levicové. Všichni si dobře pamatujeme, jak nejdřív sbíralo pravicové voliče na tu svoji antikorupční rétoriku, která zejména tehdy ještě mohla rezonovat, ale dnes ji vnímáme jako velmi pokryteckou. To, že při rušení superhrubé mzdy spolu s ODS a SPD podseklo státní rozpočet o nejméně 90 miliard, rozhodně není levicové, navíc z toho mnohem víc profitovali lidé s vyššími příjmy.

A potom ANO utvořilo společnou vládu se sociální demokracií a de facto se mu podařilo přivlastnit si všechno to pozitivní, co do toho vládnutí přinesla sociální demokracie. Mám na mysli zejména zvyšování minimální mzdy a zrušení karenční doby v nemoci. Byl to velice zvláštní proces, který nastal, ministryně Maláčová s něčím pro lidi pozitivním přišla, Babiš to nejdřív odmítal, pak se to prosadilo a on si to de facto přivlastnil. Výsledkem je anomálie, že česká politická scéna nemá od středu doleva žádné zastoupení v parlamentu. Prostě žádné.

Musíme se shodnout na obsahu pojmů levice a pravice. To, že část levicových voličů obhospodařuje ANO a SPD, neznamená, že jsou to levicové strany. Levicovost je historicky emancipační proces, který dbá na ekonomické zájmy a také důstojnost slabší části společnosti. Nemusí to samozřejmě znamenat, že by jiné faktory než ekonomické při volbách nerozhodovaly, ale přibližně takové to dělení ve většině zemí světa je.

Já osobně jsem nikdy nebyla v takové nouzi, abych volila levici kvůli sobě, ale vždycky jsem k ní tíhla a volila ji, jelikož jsem byla a jsem přesvědčená, že společnost má být uspořádána s jakousi vyšší mírou spravedlnosti a solidarity. Není to o tom, že já se mám špatně, a z toho důvodu vnímám, že musíme být solidární, nýbrž o tom, že je potřeba dívat se kolem sebe, jak se daří jiným, nikoli jen nám osobně. Nedělá to každý, ale poměrně dost lidí ano. A akcent na tu solidaritu může zlepšit atmosféru v celé společnosti. A v naší koalici je velmi silný!

Na co tedy Solidarita, když se přesuneme přímo do hlavního města, klade hlavní důraz?

Klademe velký důraz – a zatím jsem si nevšimla, že by jakákoli koalice tohle akcentovala – na všechny veřejné služby, včetně sociálních služeb, a to bych chtěla podtrhnout. Hodláme významně posílit jednak množství a jednak kvalitu sociálních služeb. A tady udělám odbočku, dovolíte-li…

Povídejte…

Mám s tím velmi konkrétní zkušenost ze své péče o manžela a vím, že je téměř nemožné sehnat službu na večery a na víkendy, když potřebujete nějakou dopomoc. Ano, pečovala jsem o něj převážně já sama, ale bez těch sociálních služeb by to byl mnohem a mnohem tvrdší chleba. Otázka, jestli vůbec únosný.

Jedna věc je, že těch služeb by mělo být víc, ale pak jsou tu i další faktory, které můžete ovlivnit z úrovně města. Například to, že by služby měly být lépe zaplacené. Protože je to práce velice důležitá! Celospolečensky. A myslím, že to málokdo popře.

Přispívají k lepší atmosféře ve společnosti vůbec, proto by si zasloužily i lepší platy. Je to možné zařídit tam, kde to spravuje město. No a tam, kde nespravuje? Řešením je navýšení grantových částek. Byla bych ráda, kdyby se podařilo už konečně prosadit to, o čem se mluví mnoho let, že by granty neměly být roční, ale tříleté. A aby v těch oblastech byla větší sociální jistota pracovníků a došlo k navýšení služeb. Především mám na mysli péči o seniory, ale také lidi s handicapem. Ale jsou i jiné skupiny.

Takže to je jedna velká oblast, o které přemýšlíme. A tou další je školství, s nímž je v Praze velký problém.

Silnější ročníky…?

Přesně tak. Teď se to projevilo úplně drasticky, protože se spousta dětí nedostala na střední školy. To je věc, se kterou je třeba velmi rychle něco udělat. Přišly silnější ročníky, to ano, ale to se dalo předem odhadnout. S tím se mělo počítat! To není blesk z čistého nebe, to nepřijde neočekávaně jako covid nebo válka na Ukrajině. Mělo se plánovat – a neplánovalo. To je zásadní úkol pro nové pražské vedení. A i pro nás. Musíme se na tenhle problém aktivně zaměřit, i v součinnosti s ministerstvem. K vytvoření střední školy, kterou zřizuje město, totiž dává souhlas ministerstvo školství.

No a potom je tu věc, která je taky dost opomíjená. Když už jsem před chvílí kritizovala, musím na druhou stranu říci, že oceňuji, že za minulého období vznikl klimatický plán. To je dobře. Teď je ale třeba dělat všechno pro to, aby se pořádně naplňoval. S tím souvisí desítky věcí, jež musíte promýšlet a připravovat při plánování města. A v tom směru jsme velmi připraveni a máme i kvalitní lidi, kteří budou rozvíjet otázky související s klimatem.

Je nutné myslet na to, že města jsou kvůli zástavbě tepelnými ostrovy. To znamená, že když jsou velká vedra, je v nich o dost vyšší teplota než jinde a bývá tam opravdu moc těžké přebývat. Před několika lety byla ve Francii veliká dlouhotrvající vedra a následná bilance uvedla, že v zemi umřelo o 10 tisíc seniorů více, než kdyby ta vedra nebyla. Jakákoliv zeleň navíc to samozřejmě nepatrně zlepšuje, stejně jako jsou důležité i vodní prvky, které ochlazují. To je při plánování města nesmírně důležité. A já mám zkušenost z Prahy 2, jaký boj se musel před deseti lety svést s ODS, aby vůbec dala nějaké peníze na výsadbu stromů. Přesvědčit je k tomuto logickému kroku, to byl skoro nadlidský úkol, jakkoli to zní absurdně. Od té doby se ale už vysazují i na Praze 2 nové stromy.

Jako velký otazník k řešení pro příští pražskou koalici vnímám bydlení, jak už jste koneckonců naznačila ve své první odpovědi. Jak se k těžké dostupnosti bytů staví Solidarita?

Ano, to je jedna z věcí, kterou cítíme nesmírně silně. Mám to štěstí, že se mohu pohybovat mezi mladými lidmi, a to nejen na naší kandidátce, ale i přes generaci mých dětí se dostávám k těm mnohem mladším. A to nejen k jednomu, dvěma nebo třem, ale k desítkám. A velmi zřetelně vidím, že kdo neměl štěstí přes rodiče, nebo přišel dokonce do Prahy odjinud, má smůlu. Pro generaci mezi dvacítkou a třicítkou je bydlení de facto nedostupné, což vychází z velmi problematických politik minulosti, a bohužel to není něco, co můžete velmi rychle odstranit.

Celá Praha má dnes ve svém vlastnictví, nebo ve vlastnictví městských částí, jen osm procent bytů. A například Vídeň nebo Berlím jich mají desítky procent. To se potom odpovědná bytová politika dělá úplně jinak. A přesto víme, že třeba v Německu jsou obrovská hnutí, která se zabývají bydlením. Určitě je třeba stavět byty, ale samo o sobě to nestačí. Naopak je podstatné, aby stavělo město, protože zatím se výstavbě věnovali v podstatě jen developeři. Jednak je to dražší a jednak bývá těžší na nich vymoci, aby zároveň nezapomínali na občanskou vybavenost, to znamená parky, školky, jesle nebo dostupné obchody – a tím nemyslím ty luxusní, ale takové, kde se dají nakoupit běžné životní potřeby.

A je hanebné, že spousta těch bytů zůstává prázdných. To jsou prostě investiční byty. A pro nás něco, s čím se také musíme v budoucnu poprat, i když vím, že to nejde řešit jen z úrovně města. Koneckonců, naši koalici bychom rádi viděli trošku perspektivněji než jenom na úrovni Prahy. Ale to teď nebudu rozvíjet. Vrátím se k bytové problematice. Je třeba stopnout privatizaci dalších bytů, hledat vhodné objekty, které se dají vykoupit a použít pro nájemní bydlení. Musíme se na to zaměřit velmi systematicky! Už v minulém období vznikla dobrá myšlenka Městské nájemní agentury, a to je třeba rozvíjet. Do té agentury můžou lidé, kteří jsou vlastníci bytu a vědí, že ho nějakou dobu nebudou využívat, pronajmout svůj byt. Mají ho třeba pro děti, až vyrostou nebo odjedou do zahraničí na delší dobu. A agentura jim garantuje přiměřený nájem a také to, že byty zůstanou v dobrém stavu. A město pak ty byty pronajímá a zohledňuje přitom sociální aspekty.

A co také může napomoci, jakkoli to není samospásné řešení – a žádné z vyjmenovaných řešení není samospásné, to zdůrazňuji – je zvýšení množství bytů ve vlastnictví města a městských částí a také podporovat neziskovou výstavbu bytů, družstva a podobně. Na to by se město mělo dlouhodobě zaměřit, aby se snížily nájmy v Praze.

Jak co nejelegantněji vyřešit problematiku prázdných bytů, jelikož dobře vím, kolik jich po celém hlavním městě je…?

To máte pravdu, hodně. Jsem z Prahy 2 a vím, že jen v této městské části je 440 prázdných bytů v obecní správě. Nevím, co přesně udělat s ohledem na tu Prahu 2, ale z pozice města, které je vlastníkem těch bytů, bude třeba vyvinout maximální aktivitu, aby se tyto byty pronajímaly. To je velký rozdíl, když máte o 400 bytů méně. Ty byty sice jsou, ale nikdo je nevyužívá, takže na trhu vlastně nejsou. A takhle je to i v jiných pražských obvodech, jen neznám přesná čísla. Považuji to za velmi nezodpovědné hospodaření. Mám tím na mysli jak ty byty využívané ve prospěch občanů, ale také to, že jde o ochuzení pokladny konkrétních městských částí.

Praha a doprava. To je také vděčné téma, jistě mi dáte za pravdu…

Klíčový je vždy rozvoj veřejné dopravy, která je – musím uznat – v Praze velmi dobrá. Jsem uživatelkou MHD, nevlastním auto, takže to mohu potvrdit z osobní zkušenosti. Dobré by bylo zvýšit dostupnost dopravy a dokončit další trasu metra.

A asi je třeba dostavět městský okruh, ale není to tak chorobná priorita jako u ODS. Měla by to být součást komplexnějšího řešení jako celku. Kdežto oni na nic jiného nemyslí, než jenom na tohle.

Nesmíme zapomínat ani na cyklodopravu, i když v Praze nebude nikdy tak rozšířená jako v Berlíně nebo Kodani, které jsou rovné. Nějaké dispozice tu jsou, jenže cyklodoprava je tak málo využívaná, protože je nebezpečná. Já sama jezdím na kole jen kratší úseky, protože se bojím. S bezpečností souvisí ale i pěší doprava. Jsou místa, kde nejsou ani dobré přechody pro lidi. Někde se to zlepšilo – třeba u Muzea. Tam byla tak hrozná křižovatka, že chtě nechtě musím pochválit předchozí vedení Prahy. A taky za rozšířený chodníček k nádraží, který hodně využívám. Teď je to mnohem přehlednější a bezpečnější.

Od vypuknutí války je v Praze velké množství ukrajinských uprchlíků. Mnozí Češi protestují proti tomu, jaké výhody tu mají. Je to podle vás dobře?

Co vím, tak ty výhody už končí. A myslím si, že v prvních měsících byly zcela na místě. V tuto chvíli jsem zaznamenala, že je tady už určitý tlak na to, aby se uprchlíci více integrovali. A také se někteří vracejí zpět do vlasti. To, že česká společnost dokázala pomáhat, na to bychom měli být hrdí, a ne kritizovat. Ale pochopitelně je potřeba řešit nejen situaci Ukrajinců, nýbrž myslet i na to, že jsou tady Češi, kteří na tom nejsou sociálně dobře, a těm se také musí věnovat pozornost. Protože prostě všichni potřebují nějakou péči a důstojné životní podmínky, nestavěla bych to proti sobě.

S válkou, i když nejen s ní, souvisí rekordní inflace. Jak z toho ven, a není právě stále postupující drahota šancí pro levicové subjekty, jak ukázat lidem, že bez nich to nepůjde?

Já jsem současným vývojem velmi znepokojena. A především tím, že z vládní úrovně nešla ze začátku žádná opatření a teď jsou jen velice váhavá. Osobně jsem přesvědčena, že by mělo dojít k usměrnění cen energií. Existuje zákon o cenách, který to umožňuje. Samozřejmě, že by tam muselo dojít k určitým jednáním s producenty a distributory.

To je jedna velká oblast a tou druhou by měla být opatření na vyrovnání těm, pro které by ještě situace věcného usměrnění cen nebyla dostatečná. Vláda volí nešťastná jednorázová řešení, přitom by se mohlo kompenzovat jinými způsoby, třeba zvýšením přídavků na děti, což by byla přiměřená reakce na stoupající životní náklady. A hlavně by to nebylo tak administrativně náročné jako jednorázové příspěvky pro rodiny s příjmem pod milion korun – zdá se mi, že ve vládě ne zcela přemýšleli hlavou.

A pak by se mělo myslet na seniory, kteří se ocitají ve složité situaci, zejména pokud jsou v jednočlenných domácnostech. Tam je potřeba systematičtější podpora!

S tím vším souvisí bezplatná poradenská centra, která máme ve volebním programu pro nadcházející volby.

Ano, hodně se o nich mluvilo na nedávné tiskové konferenci Solidarity. Chtěl jsem se proto zeptat, jak by to fungovalo v praxi?

Při tvorbě našeho plánu počítáme s tím, že zřídíme bezplatná centra, kde bychom každému, kdo na to bude mít nárok, pomohli vyřídit například příspěvek na bydlení, protože víme z výzkumu, že lidé ho nevyužívají, i když na něj mají nárok. Buď to nevědí, nebo se stydí, anebo je to tak složité, že si o něj nezvládnou zažádat.

Proč by se prosím vás měli lidé stydět?

Některé strany vedly v minulosti opravdu nehezkou kampaň proti lidem, kteří pobírají dávky, i proto se mnozí stydí. Přitom by i mohli jít požádat o příspěvek na bydlení, což není ani chudinská dávka, to je dávka státní sociální podpory, která má v podstatě umožnit, aby si lidé zachovali možnost bydlet.

A to je naším cílem. Ve veřejné debatě tyto otázky destigmatizovat a pokusit se každému, kdo na to má nárok, pomoct vyřídit ten příspěvek na bydlení. Jde v podstatě o sociální poradenskou službu. A aby byla po celé Praze dostupná! Existují zhruba tři taková poradenská místa, ale to je málo. Praha je sice celkově bohaté město, ovšem to neznamená, že tady žijí jenom majetní lidé. A pro ty s nízkými příjmy je tady situace svým způsobem těžší, protože v bohatém městě jsou životní náklady vyšší, než kdyby byli někde v regionu, kde jsou tyto náklady nižší.

Nemohl jsem si nevšimnout zmínky, že vaše široká pražská koalice by mohla být cestou do budoucna, a pak jste od této myšlenky utekla. Je tedy spojení ČSSD, Zelených a dalších dvou menších subjektů cestou k sjednocení stran od středu doleva, jak se to podařilo na opačném pólu například v podobě koalice PirSTAN nebo SPOLU, i pro krajské a parlamentní volby?

Já jsem od toho neutekla, mínila jsem to jako odbočku a chtěla se věnovat pražským tématům. V kontextu téhle vaší otázky se k tomu ráda vrátím. I když jste si vlastně odpověděl sám. Ano, je to pokus vybudovat moderní levici, ale nebudovat přitom na zelené louce. Protože jsou tu dvě strany, které historicky patří do levého spektra politiky. Sociální demokracie každopádně. No a Zelení? Ti jsou vnímáni v Evropě jako levicoví, a že to tady, v České republice, tak nebylo, neznamená, že se dané sebepojetí nedá změnit. Všímám si v různých debatách, a jsou to hrozně zajímavé ideové debaty, že Zelení si čím dál tím víc uvědomují důležitost sociálních témat a sociální demokraté zase citlivěji než dřív reagují na otázky spojené s životním prostředím a klimatem. Nacházejí shodu v tom, že je potřeba sociálně citlivě transformovat společnost, aby vůbec vydržela. Aby dokázala čelit změnám klimatu, a to ne v budoucnu, ale už teď, protože vědci bijí na poplach. Abychom přežili a současně si nezničili přírodu a klima, to znamená přemýšlet o spravedlivé transformaci. Myšlena je samozřejmě sociálně spravedlivá transformace. A to jsme u myšlenky, jež propojila ideový proud Zelených s tím sociálnědemokratickým.

Do toho přicházejí ta další dvě hnutí – Budoucnost a Idealisté, která sice nemají historické zakotvení, ale současně také vidí, že je potřeba tvořit svět, v němž budou oni, jako vesměs mladí lidé, žít a s nimi další generace. Oni si obzvlášť silně uvědomují otázky spojené s klimatem.

Všichni víme, že člověku, který se taktak nají a taktak obhospodaří rodinu, už nezbývá kapacita myslet na klima. Jenže my na ně musíme myslet, a proto je potřeba oné transformace. Abychom pro ni získali právě i tyto lidi. Jde o to, spravedlivým způsobem rozdělit náklady té transformace, přičemž platit by ji měli převážně ti, kteří na to mají, kde nějaké zdroje jsou.

Když už se bavíme o levicové politice, nemohu se vás nezeptat, jak se díváte na současnou KSČM.

Na komunistickou stranu se dívám jako na stranu minulostí. Ona dokázala ještě dlouho, i v těch nových podmínkách přežívat, ale nyní se mi zdá, že už nemá perspektivu, a to jak generačně – protože znám její strukturu – tak potom i ideově. Nechci komunisty nijak urazit, ale přestali být schopni dávat levicové odpovědi a opravdu relevantně sociálně reagovat na dnešní situaci. Na rozdíl od sociální demokracie, u které mě mrzí, jak dopadla, u komunistů prostě tu budoucnost nevidím.

A ještě se zeptám na jedny volby, které nás čekají na počátku příštího roku a prakticky každé osobnosti při rozhovorech na iportaL24.cz tu otázku dáváme. V lednu budeme volit novou hlavu státu a zajímalo by mě, kdo z těch osobností, o nichž se spekuluje, nebo které již kandidaturu ohlásily, je zajímavým jménem pro Annu Šabatovou.

A zdůraznila bych, že pro mě, protože jako koalice, která kandiduje do místních voleb, nemáme určeno, že bychom někoho preferovali. Ale pro mě je číslem jedna Josef Středula. Znám ho i osobně a vím, že v roli odborového předáka bojoval velmi výrazně, a možná více než jeho předchůdci, za důstojné mzdy a pracovní podmínky. Současně je velmi proevropský a uvědomuje si, že Česká republika má výhody ze svého členství v Evropské unii. A v neposlední řadě jsem přesvědčená, že by dodržoval ústavní a zvyklostní pravidla. Myslím, že by byl dobrým prezidentem pro všechny občany.

Petr Kojzar

FOTO – archiv Anny Šabatové