České korunovační klenoty se po letošní výstavě opět vrátily do svého zabezpečeného úkrytu v Korunní komoře katedrály svatého Víta. Sedm držitelů klíčů dnes společně uzavřelo komoru, v níž jsou vzácné symboly české státnosti dlouhodobě uloženy. Ve Vladislavském sále si je během čtrnácti dnů přišlo prohlédnout přibližně 36 600 lidí, z toho zhruba 9000 školáků.
Letošní výstava nesla podtitul Habsburkové 500 a návštěvníkům přiblížila osudy korunovačních klenotů od nástupu Ferdinanda I. Habsburského na český trůn v roce 1526 až do konce 18. století. Kromě samotných klenotů mohli lidé vidět také předměty spojené s jejich ochranou a správou, například historické klíče strážců korunního archivu a korunovačních klenotů. Součástí expozice bylo rovněž korunovační roucho z roku 1653.
Návštěvnost byla letos nižší než při předchozí výstavě. Zatímco v loňském roce dorazilo více než 51 500 lidí, letos se počet návštěvníků zastavil přibližně na 36 600. První čtyři dny letošní akce byly vyhrazeny školám, celkem tak výstavu navštívilo kolem devíti tisíc žáků.
O bezpečí klenotů se stará unikátní systém sedmi klíčů. Každý z nich mají prezident republiky, premiér, předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny, pražský arcibiskup, pražský primátor a děkan Metropolitní kapituly u svatého Víta. K otevření Korunní komory je tak potřeba jejich společná přítomnost.
Tradice současného systému uložení souvisí s návratem klenotů z Vídně do Prahy na konci 18. století. České korunovační klenoty se v minulosti kvůli válkám, politickým konfliktům a obavám o jejich bezpečnost několikrát stěhovaly. Byly uloženy například na Karlštejně, v Praze i v Českých Budějovicích a po dlouhou dobu také ve Vídni. Právě císař Leopold II. v roce 1791 vyhověl požadavku, aby se vrátily zpět do Prahy.
Jejich příběh však začal mnohem dříve. Nejstarší a nejvýznamnější součástí souboru je Svatováclavská koruna, kterou nechal Karel IV. zhotovit pro svou korunovaci českým králem v roce 1347. Panovník ji následně zasvětil svatému Václavovi a určil ji jako státní korunu pro své nástupce. Klenoty se postupně rozšiřovaly a jejich dnešní soubor tvoří vedle koruny také královské žezlo, jablko a korunovační roucho.
Korunovační klenoty přitom nejsou jen cennými historickými předměty. Po staletí představovaly jeden z nejvýraznějších symbolů české panovnické moci. Naposledy byly skutečně použity při korunovaci českého krále Ferdinanda V. 7. září 1836. Jeho nástupci František Josef I. ani Karel I. už korunováni nebyli.
Veřejnost má možnost spatřit klenoty jen při výjimečných příležitostech. Tradice jejich vystavování sahá do období první republiky – poprvé byly veřejně zpřístupněny v roce 1929 u příležitosti 1000. výročí úmrtí svatého Václava. K výstavám se pak vracely po druhé světové válce, v 50. letech, v roce 1968 i v období normalizace. Za prezidentů Václava Havla a Václava Klause se objevily za sklem dvakrát, za Miloše Zemana čtyřikrát.
Od rozhodnutí prezidenta Petra Pavla z roku 2024 se přitom počítá s pravidelným každoročním zpřístupněním klenotů kolem státního svátku svatého Václava 28. září. Po letošní výstavě tak nyní opět zmizely za dveřmi Korunní komory – a další příležitost spatřit nejvzácnější symboly české státnosti přijde zase až za rok.
(mac)
Hloupý člověk a válečný štváč, toho času ve funkci prezidenta rozbitého Československa, udělal z českých korunovačních klenotů pouze pouťovou atrakci. Dokonce klenoty vozí do Německa jako pouťovou atrakci.