Milan Urban (SPD): Mašinerie v Praze nehledá řešení, ale raduje se z každého problému. Všichni se tu zaháčkovali

»Všichni se tu různě zaháčkovali,« popisuje situaci mezi politickou elitou v hlavním městě předseda klubu zastupitelů SPD a kandidát na primátora Milan Urban. »Na zastupitelstvu jste do tří do čtyř do rána. Už pomalu svítá, ale vy sedíte na místě a posloucháte osobní invektivy. Jeden útočí na druhého, druhý na třetího, třetí na prvního… Kdyby se prodal Karlštějn, nikdo si toho ani nevšimne,« říká Urban s nadsázkou. Ve vážné rovině již ale pro iportaL24.cz popisuje, jaká navrhuje jeho strana řešení ohledně palčivých problémů typu dopravy, bydlení či školství v hlavním městě.

Minulý týden jsme otiskli rozhovor s vaším stranickým kolegou, lídrem kandidátky v Mladé Boleslavi Jiřím Gaudinem. A ten si pochvaloval, že ač je SPD v opozici, dokáže prosadit některé své návrhy a když navrhne něco rozumného, tak to přes vládnoucí koalici projde. Oni jsou tři, vy jste na pražském magistrátu také tři. Funguje to, o čem mluvil Jiří Gaudin, i v Praze? Nebo ta je úplně jiná?

Formuloval jste to správně – Praha je úplně jiná. Tady to zásadně nefunguje, protože se tu hraje, řekl bych, příliš vysoká hra. Praha funguje pomalu jako druhá vláda. Tomio Okamura říká, že pro něho být ve vedení hlavního města, nebo stát se pražským primátorem, to už je pomalu něco jako předseda Senátu. To už je prostě velmi významná pozice. Navíc Praha díky tomu, že jsou tu veškeré centrální orgány včetně ministerstev, hraje ještě úplně jinou roli. A Praha také, ještě společně s Brnem, většinou volí jinak než zbytek republiky.

A proč tomu tak je? Velké město a hodně lidí, kteří se sem nastěhovali? Nebo lepší životní úroveň? Vždyť kdysi se říkávalo, že v Praze vyhraje i tenisová raketa Václava Klause, a dnes lidé volí převážně progresivistické síly…

Je to dáno tím, kam se posunula Evropská unie, která se de facto stala čistě grantovou politikou. Funguje čistě na grantech, na různých systémech podpory všeho možného. A více méně nastává i deindustrializace v rámci EU.

Víte, že v Praze, a ve velkých městech obecně, býval průmysl a existovaly dělnické čtvrti. Historicky tu byla silná levice, ovšem mezitím se Praha stala čistě úřednickým městem. A městem, kde máte služby, terciální sektor, hotelnictví, gastronomii a centrální úřady. A tam už jsou jiné cíle a jiný zdroj prostředků. Jsou tu i neziskové organizace, a všichni jedou z různých grantů města, ministerstev, státu a Evropské unie. A ten průmysl, který zbývá, to jsou všechno odvětví preferovaná Evropskou unií a různými grantovými politikami – Green Deal, ESG atd. Firmy jedou na granty a tam je jasně vidět, kým je momentálně EU ovládaná. Je to rudozelená mašinérie. A tak vypadá i vedení Prahy. Vidíte to mezi mladými, u nichž jsou populární Piráti. A ti všichni se zaháčkovali různě na magistrátě, na všelijakých úřadech a v neziskových organizacích. Ty jedou z eráru, ať už z města, státu, nebo EU, případně se všechno dohromady poskládá. A pak tady není žádná šance na nějakou skutečně pravicovou politiku.

Ta říká – nechme lidi svobodně žít a podporujme podnikatele standardně, že si na sebe umí vydělat a mají nápady, které nezávisí na podpoře.

Takže to jde proti sobě, a proto tady máte Piráty, Prahu sobě a další subjekty, které to tu vedou. A protože je to všechno závislé na grantech, tak město jede z eráru.

Co tedy nabízí SPD jako alternativu pražskému voliči?

Podívejte se, já jsem profesí architekt, plánovací konzultant. A architektonické a profesní týmy vždycky hledají řešení v rámci týmu. A díky mé profesi i celoživotním zkušenostem všude po světě, kde jsem dělal pro mezinárodní firmy, se snažím do politiky přivést právě tyto prvky. Vždycky hledám řešeni a mám snahu domluvit se. Proto mi vadí, co se děje na magistrátě a co se děje na zastupitelstvu, že tam zkrátka vyhrávají čistě ideologie. Jak jste zmínil ve své otázce, v Mladé Boleslavi se dohodnou, tady ne. A zůstane u nálepkování stylem »SPD, to jsou extrémisti, s těmi se vůbec nebudeme bavit«. Můžete mít názor sebelepší…

A pak běží zastupitelstvo, jste tam do tří do čtyř do rána. Už pomalu svítá, ale vy sedíte na místě a posloucháte osobní invektivy. Jeden útočí na druhého, druhý na třetího, třetí na prvního. A vůbec se neřeší podstata problémů. O tom, co je třeba, se hlasuje až ve tři ráno. Kupříkladu majetkové věci města. Obrazně řečeno, kdyby se na zastupitelstvu prodal Karlštejn, nikdo by si toho ve tři ráno nevšiml. Musíte být zkrátka pořád ve střehu, až do poslední chvíle.

Já jsem každopádně proti Pirátům i proti Praze sobě, zkrátka proti aktivistům, a vadí mi, že STAN za sebou pořád táhne nedořešený Dozimetr, který se mete pod koberec. Ale jinak jsou ve všech stranách, a to jak na zastupitelstvu hlavního města, tak v městských částech, lidé s rozumem, kteří by si byli schopni sednout ke stolu a říct si: »Tak, a teď tu Prahu musíme znova nastartovat.«

Vláda Pirátů trvá osm let. I když jsou teď součástí koalice, většina Pražanů to vnímá tak, že právě oni víceméně určují, co se děje ve městě. Tohle se musí zastavit, jinak to bude totální chaos.

Praha zásadně stagnuje. Stagnuje ve všem. Nemusíme se bavit ani o tolik kritizované dopravě. Stačí se podívat na výstavbu. Dobře, teď máme nový stavební zákon, sláva, snad se to pohne. Metropolitní plán bude v právní platnosti, jak věřím, k 1. září. Ale ten se dával dohromady 15 let! Dopravní infrastruktura, o které se teď jedná a kreslí se, už měla být hotová před 10-15 lety. Všechno se neustále prodlužuje, a právě ta aktivistická síla a mašinerie, která tady v Praze je, přestavovaná Piráty a Prahou sobě, nehledá řešení, ale naopak se vždy raduje z každého problému. Že se něco pozdrží, nebo úplně zastaví, případně zase nějakým způsobem překope.

Říkají lidem, že jsou to kompromisy. Ale když máte sérií kompromisů v jedné věci, tak nakonec z původní myšlenky nezůstane skoro nic. Takže to jsou takové ideologické dohady a experimenty, přičemž my, Pražané, jsme rukojmími takových levicových, aktivistických a ekologických experimentů. Všechno možné, co se někde ve světě sebere, přijde sem a začne se tvrdit, jak je to geniální a musíme to aplikovat. A to je špatně, já to chci změnit – dohodou s ostatními stranami, aby fungoval zdravý rozum. Téma od tématu…

Jedno téma je teď velmi aktuální. Sucho, které souvisí s vlnou letních veder. A v Praze to bylo markantnější dvojnásobně, protože v centru bývá pocitová teplota ještě o nějakých pět stupňů vyšší, než jaká je ve skutečnosti. Co s tím? Více zeleně…?

Víte, že když nastoupili primátor Hřib, tak oni tenkrát měli program, kdy říkali, že v Praze do osmi let vysází milion stromů? Takže se ptám, kde je ten milion stromů?

Zadal jsem to do vyhledávače a tam jsem se dozvěděl, že skoro splnili plán, protože vysázeli tři čtvrtě milionu stromů. Ale kde? Lesy se vysazují na okraji města, ale minimum v centru. Tam mi to chybí! Rozšiřují se chodníky a já se ptám – proč se tam nedají stromy, když je na to místo?

Teď se projednává něco, co oni nazývají humanizovaná magistrála, že se tam zřídí nějaké cyklopruhy. Dobře, ale zase nemůže to být na úkor průjezdnosti magistrály.

Mně zkrátka v centru města chybí více modrozelené infrastruktury. Vodní prvky tady nejsou. Nemáte tady kašny. Místo by se určitě našlo. Ve vedru i lidé postrádali veřejná pítka či automaty s pitnou vodou, jak je mnohde zvykem po Evropě. A téma parkování v centru? Dalo by se to vyřešit zřízením množství parkovacích míst pod zemí. Ideálním příkladem je Náměstí Jana Palacha před Rudolfinem. Tam máte podzemní garáže, které se navrhovaly v osmdesátkách a realizovaly v devadesátkách, a nahoře nad nimi perfektní náměstí. S keři, trávou a stromy.

A srovnejte to s tím, jak se teď rekonstruovalo Náměstí Jiřího z Poděbrad. To je katastrofa, co se tam přihodilo! Rekonstrukce přišla skoro na půl miliardy a udělal se z toho »Appellplatz«, jak v nějakém pracovním táboře. Tam máte nejenom vydlážděnou a mlatovou plochu, ale i vidíte vysázené malé stromky, zatímco velké se pokácely. Dobře, obnovila se kašna, skvělá věc – když byla vedra, děti si tam hrály a stříkaly po sobě. Je tam nové dětské hřiště, ale chybí mi dedikovaná plocha pro výběh psů, jelikož jejich majitelů nemají kam je chodit venčit. Původní projekt počítal s podzemními garážemi. A je to pár let nazpět (2012), co si zastupitelstvo Prahy 3 odhlasovalo, že je tam nechce, protože projekt by byl příliš drahý. Ano, nějaké peníze to stojí, ale bylo by to na místě, udělat tam právě podzemní garáže pro rezidenty.

Totéž je Václavské náměstí, když si uvědomíte, za kolik miliard se rekonstruuje. Původní projekt měl pod celou spodní částí garáže. A skončilo to na tom, že se udělala anketa, kdy občané říkali, že se jim to nelíbí, protože by tam byly dlouhé nájezdové rampy. Přitom by se dalo najít jiné řešení, ale to už se pak nehledalo. Památkáři se také postavili proti rampám, a tak se to všechno škrtlo. Garáže, které mohly být pod Václavským náměstím, nejsou. A takhle by mohly být samozřejmě pod každým velkým náměstím. A šlo by to třeba i na sídlišti ve vnitroblocích. Podkopat to, mít tam garáže a nad tím normálně zelenou plochu. Je mnoho příkladů ve všech větších městech po Evropě. Tohle všechno se teď bohužel nevyužívá, i když se v Evropě mluví o oteplování. Znám to ze Středního východu, hlavně v Izraeli se využívají modrozelená opatření všude.

Divil byste se, kolik odpadní vody máte z klimatizací. To jsou tisíce, tisíce litrů – z těch mrakodrapů. A to se všechno zadržuje, tzv. šedá voda se zadržuje i z kuchyní a koupelen, to se pak přečišťuje a používá se to na zálivku. Všechny trávníky nebo umělé lesy, to je takto zavlažováno. To znamená, že zadržování vody v krajině i tímto způsobem a šetření s vodou může být součástí nových projektů v Praze.

Dobrá, to jsme byli u zeleně a životního prostředí, ale vás jako architekta se nemohu nezeptat především na téma bydlení, což je jedna dalších z Achillových pat Prahy. SPD má dokonce na plakátech hesla, že uvolní 3000 městských bytů lidem. Jak na to? A co dál? Vy jste velkým propagátorem, aby se stavělo do výšky…

Nejenom! Podívejte se, bydlení má dnes v programu každý. Aby to bylo srozumitelnější pro laiky, tak se hovoří pouze o dostupném bydlení, ale podle mě se to musí rozdělit na několik skupin.

Já vidím jakožto první kategorii sociální bydlení. Druhá kategorie je bydlení pro kritické profese a strategické profese v rámci města, a to třetí je pak doopravdy standardní dostupné bydlení pro širokou veřejnost.

V rámci sociálního bydlení se tady vede diskuze – jestli má stavět město. Já říkám, že ne! Protože cokoliv, co začne město, to vždycky špatně skončí. Vždycky tam vznikne nějaká šedá zóna a Pražané to znají z mnoha příkladů. Privátní investoři to i na základě nového stavebního zákona postaví nejrychleji, nejefektivněji a nejlevněji. Mají na to profesionální týmy a je důležité, aby určité procento těchto bytů, které postaví v rámci projektů, kde mají plánovací smlouvy a kontribuční dohody, předali městu právě pro využití pro městské účely. Ať už jde o sociální byty nebo kritická povolání.

Tohle se v Evropě děje běžně. Já to znám z Německa, Holandska nebo z Rakouska, ale máte to i ve Španělsku. Pohybuje se to v rozmezí 10 až 30 procent. Odpočítává se to samozřejmě v rámci těch kontribucí a je to podle mě nejefektivnější cesta, jak město může přijít k bytům. Jinak přijde na řadu klasická poučka »mysleli jsme to dobře, ale dopadlo jako vždycky«.

No a pak vidím další kategorii v tématu, které se několikrát nahlas otevřelo, ale nikdy nebylo dotaženo do konce. Družstevní výstavba. Tím stylem, že město vlastní pozemky, tak aby bylo možno zakládat bytová družstva s podílem města. S tím, že město do družstevního projektu vloží pozemky, ale bude mít dostatečný podíl, aby mělo rozhodující hlas. Aby ta družstva nedopadla jako různé projekty, co známe z minula. Aby tam byla jistota, že to bude seriózní projekt, který se dotáhne do konce a družstevníci doopravdy budou mít na závěr kde bydlet, a to, co si zaplatili, skutečně dostanou.

Dalším bodem jsou právě soukromí investoři. Pomoc soukromým investorům, aby mohli stavět nové čtvrtí na základě metropolitního plánu. Nastavit mechanismus tak, aby mohly vznikat velké projekty a z těch dávat odpovídající procento městu nebo městským částem. A nastavit pravidla tak, aby soukromý sektor doopravdy mohl stavět co nejrychleji. Takže to je vázáno nejenom na stavební povolení. Většina lidí si myslí, že nový stavební zákon všechno řeší. Ale ten řeší stavební povolení, nebo jak se to nyní nazývá – souhlas se záměrem. Důležitý je z mého pohledu vlastní návrh, konkrétní projektování. To je součástí územního plánování, což znamená, že musíte mít objemovou studii a nějaký projekt, který prochází stavební komisí, městskou částí a pak se k tomu výbory vyjádří různě… Vleče se to rok, dva, tři…, než dostanete souhlas městské části, a i tento proces je třeba urychlit.

Premiér Andrej Babiš v jednom ze svých videí parafrázoval píseň »Každý ráno, když si vzpomenu« a vyzval Pražany, aby si »každý ráno vzpomněli« na Piráty, až budou stát v zácpách. Vy Piráty hodně kritizujete a zaznělo to koneckonců i dnes. Jaké má dopravní chaos v metropoli řešení? MHD zdarma, aby se vyplatilo lidem nejezdit v autech?

No to má několik rovin. Tak pojďme nejdřív na to MHD. Dopravní podnik je v současné době dotován řádově 24-25 miliardami. A v kauze Dozimetr, jak to vyšetřuje policie České republiky, je šedá zóna mezi třemi až pěti miliardami. Já bych se ptal lidí, co by to znamenalo, kdyby byl nápad, že Lítačku budou dostávat Pražané na základě trvalého bydliště v občanském průkazu za symbolický poplatek – třeba 1000 nebo 500 korun. To by činilo náklady 2-3 miliardy. A máte širou zónu Dozimetru!

Z toho vychází, že je potřeba nastavit takový systém, aby korupce v Dopravním podniku vůbec nemohla vznikat. Aby to bylo pod jasnou kontrolou a v zárodku okamžitě potlačováno.

A co víc, tak jako tak má město rozpočet 145 miliard. Tolik miliard se s prominutím fakt prošustruje a tzv. »projí«, že v tomto smyslu nějaké 3-4 miliardy by byly naprosto rozumně investované.

A pak, dobře, na to navazuji, když Piráti říkají, »omezme cestování osobními vozy«. Dobře, ale pak zároveň tvrdí, že potřebujeme zdražit MHD. Vždyť to si protiřečí! Takže já říkám – dobrá, tak mějme MHD za administrativní poplatek a pak se bavme o tom, jakým způsobem se budeme snažit, aby Pražané méně cestovali osobními auty. Tohle bude třeba jedna z pobídek. A tou druhou je třeba to, jakým způsobem vymyslet, aby lidé mohli více parkovat někde v místě bydliště. Klidně ať jsou velkokapacitní P+R parkoviště na stanicích metra. Nejenom pro ty, co přijíždí do hlavního města, ale i pro Pražany, kteří jedou z kraje Prahy, zaparkují tam a pak jedou dál MHD, aby se neomezila potřebná průjezdnost Prahou.

Kromě toho do Prahy každý den jezdí 300 až 500 tisíc lidí za prací a za studiem. Takže je potřeba budovat mnohem větší sít, P+R parkovišť na kraji Prahy, kde máte autobusové terminály, konečné stanice metra a tramvají. Zaplatili byste parkovací poplatek a k tomu dostali zdarma lístek na MHD. Spousta lidí mi říkala, že právě tato kombinace by se jim vyplatila, aby nechali auto na kraji města.

No rozumíte, a i to samé je ta lítačka. Když bude za symbolickou cenu, pak se hodně lidem vyplatí jezdit MHD a nechat auto jednoduše stát.

Já jsem proti tomu, když Piráti chtějí omezit automobilismus, tedy osobní dopravu tím stylem, že zavedeme mýtné. Nebo několikanásobně zatížit rodiny, co mají dvě auta nebo dokonce více aut. To je špatně, to je zase jenom tahání peněz lidem z kapsy. Město by mělo nabídnout alternativy. Vždyť platíme hodně z hlediska daní a všelijakých jiných poplatků na to, aby město poskytovalo servis na opravdu vynikající úrovni. Ale oni se baví jen o tom, co zdražit! Parkovné zdražit, modré zóny zdražit, zavést poplatek za druhé a další auto. Pořád slyším, že každý chce všechno zdražovat. Přitom Praha je dostatečně bohaté město a já můžu uvést řadu organizací v rámci struktury města, které by se klidně daly zrušit nebo minimálně omezit, což vám dává dohromady x miliard ročně, které se takto »projí«.

Významným tématem je i školství. Celorepublikově je přebytek míst na středních školách, ovšem v Praze je tomu přesně naopak a řada dětí zůstane nepřijata. Co s tím?

V Praze je to skutečně tak, že ne všichni zájemci o střední školy se na ně dostanou. Ať už jakéhokoli typu. Samozřejmě nejvíce je preferovaná škola gymnazijního typu, ale nakonec i odborné střední školy nebo také učňáky.

Ono je to zapříčiněno v prvé řadě tím, že v Praze se pěkně dlouho nepostavila žádná nová škola. Postavila se škola na Praze 9, tam je Elektra 1 a teď se má stavět Elektra 2 – a už se proti tomu postavili místní, kteří vidí další školu, další děti i další auta. A to je fakt těžké.

Potom se postavila nová základní škola na Šeberově, projektuje se tam gymnázium, které bude i spádové pro okolní městské části. Ale jinak dohromady nic, hodně to záviselo na tom, že vznikaly nové soukromé školy.

Ale nové kapacity? To je jenom rozšiřování o jednu nebo dvě třídy, ale nějaké nové školy doopravdy ne.

Já bych rád, abychom začali stavět nové školy a proces se cíleně urychlil. Je třeba vyprojektovat typizované projekty škol – jako to dělali naši předci. Když se podíváte na sídliště, tak to je prostě jeden typ školy, ať základní nebo střední. Buď byla větší, menší, kratší, delší… ale to je vše. Takhle se to dá taky dělat. Momentálně to máte tak, že na každou školu abyste dělali architektonickou soutěž, ideálně mezinárodní. Máte tendr na všechno, a to se protáhne.

Kdybyste měl dítě, řeknete si »fajn, za dva roky půjde do první třídy, a to už by nová škola mohla stát«. No ani náhodou! Vyjde devítku a ta škola ještě pomalu ani nebude.

Ale samozřejmě jsou možnosti, jak to nechat stavět, abychom se vyhnuli všem profesním komplikacím. V rámci kontribucí by mohl investor školu přímo realizovat a pak předat, což by byla nejrychlejší, nejefektivnější a nejlacinější varianta.

No a pak je tu poslední věc, i když je to zase trochu restrikce…

Povídejte…

Hovoří se o tom, zavést spádovost škol, protože statisticky na středních školách v Praze máte více než 40 procent mimopražských dětí, ale stojí za tím prstenec kolem Prahy – veškerá ta výstavba ve středních Čechách. Všichni jezdí do Prahy, pracují zde, a tak vysadí své děti na střední škole. Střední Čechy nemají kapacity, ani školy nestavějí, protože všichni si jezdí do Prahy.

Nemůžete ze dne na den rozhodnout, že děti ze středních Čech do Prahy nemohou. Ale je třeba domluva se Středočeským krajem, aby se na okraji Prahy začaly stavět střední školy s podílem financí ze středních Čech. Celé je to o dohodě. Ta není důležitá jen v Praze. Osobně vnímám Prahu a Středočeský kraj jako propojenou aglomeraci s mnoha průsečíky a závislostmi společného rozvoje. Kdyby se to tak bralo a oba kraje k tomu tímto způsobem i přistupovaly, hodně věcí by to usnadnilo.

Petr Kojzar

FOTO – autor a Facebook