A vyplašil intelektuálně líné kapry z Ústavního soudu a z opozičních parlamentních stran důrazným stanoviskem vlády ke kompetenčnímu sporu s prezidentem.
Vláda se konečně ohradila proti rozhodnutí Ústavního soudu, který rozhodl zcela nepřípadně, neorganicky a hlavně neústavně vnutit prezidenta republiky do vládní delegace na summit NATO v Ankaře. Učinil tak předběžným opatřením, byť tento mimořádný institut zcela nepochybně neodpovídá duchu ani liteře Ústavy. Ministr spravedlnosti má pravdu mj. v tom, že vláda nedostala před soudem možnost, kterou má u každého soudu i ten poslední lump. Tedy, bránit svou věc. Ústavní soud rozhodl bez toho, aniž by slyšel také argumenty vlády.
Ústavní soud sice tvrdí, že nerozhodl v této kompetenční žalobě meritorně, ale de facto tak učinil během několika málo desítek hodin od rozhodnutí vlády, kterým tato schválila definitivní složení své delegace na summitu NATO v Ankaře. Neměl na to čas ani prostor, aby věci posuzoval do hloubky, a přesto rozhodl de facto definitivně. A bude teprve dodatečně hledat argumenty, aby toto své rozhodnutí ospravedlnil. Ale protože se v ÚS jedná o zkušené právníky, nepochybuji o tom, že najde dostatek advokátských triků, aby toto své chybné a neústavní rozhodnutí za pár měsíců i zdůvodnil.
Vláda svým důrazným stanoviskem přesvědčila českou veřejnost o tom, že na sobě nenechá štípat dříví. A to je dobře, i když si myslím, že výsledek pře s prezidentem nebude v rámci ÚS valný. Prostě proto, že Ústavní soud by se úplně znemožnil, kdyby za pár měsíců rozhodl zcela v rozporu s předběžným opatřením. Bylo by to sice správné, ale to Ústavní soud prostě neudělá. Bude hrát tuhle svou hru žonglování s Ústavou a ústavností, neboť ÚS zcela nepochybně zasáhl do kompetence vlády, až do trpkého konce. Ten trpký konec bude spočívat v tom že Ústavní soud bude většinou české společnosti vnímán jako třetí komora parlamentu, která je plně poplatná (čest několika výjimkám soudců, kteří se postavili proti přijetí předběžného opatření) zájmům parlamentní opozice, jejímž vrchním velitelem je prezident Pavel. Za svou kompromitaci si může ÚS sám, neměl se do sporu mezi prezidentem a vládou vůbec míchat.
A argumentace parlamentní opozice, že ÚS je vlastně nekritizovatelný a nedotknutelný, je komická. Ústavní soud totiž není svatá monstrance…
Jiří Paroubek