Spor o hovno

Když šlápnete s prominutím do hovna, je úplně jedno, zda si tu botu utřete levou či pravou rukou, a jedno je, jestli i oběma najednou.

Zhruba takto bych ve stručnosti charakterizoval další sport vlády a Hradu, tentokrát ohledně Pavlova výroku, že »Donald Trump pro snížení důvěryhodnosti aliance udělal za posledních několik týdnů více, než se podařilo Vladimiru Putinovi za mnoho let« (píšeme o tom zde). Zamini hned protestovalo, a sice že »tyto výroky nepředstavují oficiální pozici vlády České republiky, že Vláda České republiky přikládá zásadní význam síle, jednotě a věrohodnosti NATO, stejně jako pevnému transatlantickému partnerství mezi Evropou a Spojenými státy. Ministerstvo dále zdůrazňuje, že současný stav česko-amerických vztahů je mimořádně silný a v kontextu aktuálních vlád na obou stranách dochází k jeho dalšímu prohlubování«.

Obojí je špatně, neboť oba výroky, resp. výrok Pavla a reakce MZ, stojí na straně agresora = NATO. Rozcházejí se jen v té levé nebo pravé ruce… Podívejte se na Španěly, tamní vláda jinak zametla s Američany v souvislosti s Íránem. Ne tak Česká republika. Ta navzdory tomu deklaruje mimořádnou sílu česko-amerických vztahů, což v praxi značí spolupráci s teroristickou zemí a de facto schvalování její agrese a masové vraždění dětí, žen a starců.

Mimochodem, on i ten Pavlův výrok kulhá na obě nohy. Trump je figurka Bibiho, čili pokud vůbec může terorista znedůvěryhodnit teroristickou organizaci = NATO, nebyl to Trump, nýbrž Trumpův přímý nadřízený izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Na toho ovšem Kolářův prezident prstem ukázat nemůže, i kdyby si to nakrásně myslel… Takže asi tak k tomu sporu o hovnu.

Robert Fish