Pokud vláda nebude chtít pomoci občanům, může se dočkat sociálních nepokojů, říká odborový předák Středula

V pátek 29. a v sobotu 30. dubna se v Praze uskutečnil VIII. sjezd Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), který hodnotil její činnost za uplynulé čtyři roky. Sjezd, který se koná za určité období, je vždy významnou událostí, kde se hodnotí uplynulé období a vyhlašují se úkoly na období následující. Ale také zvolil vedení na nové období. Proto prvním, koho náš nový zpravodajsko-publicistický web iportaL24.cz požádal o rozhovor, je právě staronový předseda Josef Středula.

Hovoříme spolu v předvečer 1. máje. Co si jako předseda ČMKOS myslíte o Svátku práce?

Pro nás je to něco, co se musí připomínat, protože události, které se odehrály ve Spojených státech v předminulém století, si řekly o základní práva. Vždyť si jenom vezměme, že například požadavky na osmihodinovou pracovní dobu byly naplněny hned na první schůzi nového Československa, na té stejné schůzi, kde jsme se rozhodli, že budeme republikou, kde se rozhodlo, že bude prezidentem Tomáš Garrigue Masaryk. Na stejné schůzi byla schválena osmihodinová pracovní doba, takže vývoj Československa je spojen jak s politickými, tak se sociálněekonomickými požadavky. Připomenutí si Svátku práce je pro nás i příležitostí poukázat na to, že život se neskládá jen z věcí krásných, ale i z věcí, které ho zabezpečují, což je práce. A důstojnost v práci je jeden ze základních předpokladů k tomu, abychom byli v životě spokojeni.

V naší společnosti se hovoří o tom, že byste byl vhodným kandidátem na prezidenta České republiky, a to pro vaše konzistentní názory, které projevujete jako představitel odborů při obhajobě práv a zájmů našich řadových občanů. Proto se samozřejmě nemohu vyhnout dnes často pokládané otázce: budete kandidovat na prezidenta?

To je hned na úvod docela těžká otázka. Ona je těžká, protože pokud odborový předák jako já o takové věci má vůbec uvažovat, tak musí považovat za hlavní a nejdůležitější, že to bude s podporou občanů. To je jedna ze tří možností, které v České republice mají ti, kteří se chtějí stát kandidáty na prezidenta, tzn., mohou být s podporou Senátu, s podporou Poslanecké sněmovny anebo s podporou občanů. A já, pokud bych se nad tímto chtěl jakkoli zamýšlet, tak v jedné věci mám naprosto jasno, a to je, že pokud bych do toho chtěl jít, tak by to mohla být pouze ta varianta s podporou občanů.

A teď přejdeme k aktuální politické situaci. Co jste jako odboráři otevřeli na poslední tripartitě? Jde mi zejména o otázky spojené s podporou přicházejících ukrajinských občanů.

K tématu, které se týká války, je potřeba uvést jednu skutečnost. A to, že do 24. února, kdy došlo k agresi ze strany Ruské federace, už jsme tady měli poměrně velké množství problémů. Inflace 11,1 %, neřešený problém s cenami plynu, cenami elektřiny, problém s obrovským dynamickým růstem cen veškerého zboží, do kterého se ty základní komodity protínají a samozřejmě ještě už tehdy s hrozbou stagflace, o které jsme my, jako první, začali hovořit, tzn. vysoké inflace s nicotným růstem ekonomiky. Už tehdy jsme upozornili vládu, že je potřeba, aby byl připraven například plán hospodářského růstu, protože bez toho to nejde. A to se psalo ještě 24. února 2022. Poté bohužel celý ten válečný konflikt ještě zhoršil situaci. Zhoršil inflaci, navíc předpoklad jejího růstu je stále vyšší a vyšší, každá budoucí představa růstu dostává na frak. Takže v této chvíli jsme v situaci, kdy se lidé obávají, zda vláda je připravena pomoci občanům České republiky.

To vůbec neznamená, a nikdy bych si to ani nedovolil říci, že bychom neměli někomu pomáhat. Česká republika nabízí pomoc, která je svým způsobem mimořádná, ale je také nutno myslet na to, že je potřeba pomáhat i českým občanům. A to se vzájemně nevylučuje. To jsou věci, které mají být spojeny dohromady. I my, kdybychom se stali předmětem jakéhokoli konfliktu, tak bychom žádali o pomoc sousední státy a byli bychom za ni velmi vděční. V takových situacích vždycky ten, který je v tomto případě v pozici uprchlíka, hledá alespoň na chvíli, kde může složit hlavu, zachránit si vlastní život. Myslím si, že v tomto se Česká republika chová velmi dobře.

Jak to bude dlouho trvat, to neví vůbec nikdo. Náklady, které jsou s tím spojeny, Česká republika zvládne, neobávám se toho, že by to nezvládla.

Něco to ale bude stát…

My už jsme před více než měsícem, kdy jsem žádal o svolání mimořádné tripartity k Ukrajině, odhadovali tehdejší náklady kolem 50 miliard a to nebyly náklady spojené s vojenskou technikou. To jsou pouze věci spojené se zdravotnictvím, sociálními službami, dávkami, ubytováním atd. U všech těchto věcí už v době, kdy jsme schvalovali státní rozpočet, bylo zřejmé, že jsou postaveny do úplně jiného světla. Ten schvalovaný státní rozpočet už byl v podstatě imaginární, protože reálná skutečnost už tehdy byla odlišná.

Takže jeden z našich požadavků krom plánu na hospodářský růst je také např. změna státního rozpočtu, čím dřív bude, tím lépe pro subjekty. Dále je samozřejmě potřeba zvýšit sociální dávky, protože ty nejsou automaticky valorizovány jako důchody a je potřeba je valorizovat zcela logicky, aby lidé nepropadali do chudoby. Pochopitelně s ohledem na vysokou inflaci požadujeme jak růst mezd a platů, tak také růst minimální mzdy, protože si myslíme, že není možné, aby lidé chodili do práce a přicházeli o své peníze. Prezentovali jsme již na sjezdu ČMKOS, že předpokladem v makroekonomické prognóze ministerstva financí je, že zisky budou stabilně růst a proti tomu mají hluboce klesat mzdy. Pravděpodobně buď někdo udělal chybu v predikci, anebo chybu neudělal, a v tom případě je zcela zřejmé, že je potřeba, aby lidé byli sanováni, kde je to možné, tedy i růstem mezd a platů.

My také neříkáme, že všechno je možné, to jsme nikdy netvrdili při jakémkoli požadavku na růst mezd a platů, ale tady si myslíme, že je potřeba sanovat ten obrovský problém. A když to dáme do kontextu poměrně vysokých částek, které odcházejí z České republiky, tak si myslím, že minimálně pro významnou část české ekonomiky je možné uvažovat o růstu mezd poměrně dynamickém a jsou i oblasti českého průmyslu, které budou velmi dynamicky růst a velmi dynamicky rostou. A v tom případě by ty oprávněné požadavky měly být beze zbytku naplněny.

Vy už jste o tom, co by měla vláda udělat, mluvil. Jenom připomínám, že podle některých ekonomů budou dopady i na střední vrstvu, nejenom na nízkopříjmové skupiny lidí. Čili jsou tam i jiná řešení, k nimž by měla vláda přistoupit?

Vláda by každopádně měla uvažovat o tom, jakým způsobem podpoří hospodářský růst. To je extrémně důležitou záležitostí. Jestliže vláda začne škrtat, tak se můžeme dostat velmi rychle do podobné situace, jaká byla mezi lety 2009–2012. K čemu to vedlo? K obrovské nespokojenosti lidí, k velkým demonstracím a ve finále k pádu vlády Petra Nečase. A já bych byl rád, aby se z toho poučila kterákoli z vlád, protože ignorovat problémy lidí, vzkazovat lidem, že se mají uskromnit, že by neměli pít, kouřit a měli by stahovat topení na 18 stupňů, a ještě přitom v prosinci rozhodnout, že jim zmrazí platy a sami sobě je pak v lednu zvýší o šest procent, tak to si myslím, že v žádném případě o citu pro situaci ve společnosti nesvědčí.

Jestli to vláda chce napravit, tak už nemá příliš mnoho času na manévrování. To, co já vnímám ve společnosti, je obrovský náboj, takové časté vyjadřování ve smyslu dělejte protesty, udělejte generální stávku, to jsem zažil naposledy v roce 2012, kdy jsme zaplnili Václavské náměstí. Nedávno jsem se díval na snímky z této akce, i z toho pochodu, který tam směřoval. Je zvláštní, anebo to vypadá jako tradice, že vlády dělají tyto chyby zpravidla v druhém čtvrtletí kalendářního roku, což je taky tak trošku až signifikantní, protože ten největší protest byl v dubnu roku 2012. Takže ne že bych chtěl hledat ta spojení, ale bohužel se to nabízí.

Situaci, jak už jste řekl, navíc zhoršuje válečný konflikt na Ukrajině…

Česká vláda samozřejmě v žádném případě nemůže za válečný konflikt, v tomto případě je to jiné, ale my jsme upozorňovali na to, že bychom rádi viděli analýzu, například analýzu dopadů na českou ekonomiku v souvislosti s možným zastavením plynu, tzn., chtěli bychom vidět nějaké scénáře, které jsou důležité jak pro občana, tak pro podnikatele, chceme vědět, jak toto můžeme zvládnout. Premiér Fiala hovořil o pětiletém plánu, ale já se obávám, že pět let na takovouto vážnou operaci opravdu stačit nemůže.

Víme, že když opravdu hrozí zastavení dodávek plynu, který je mimochodem stejně tak důležitý jak pro teplo v domácnostech, tak pro výrobu elektřiny, tak pro technologie, které máme v průmyslových subjektech, tak je v neposlední řadě ve hře i sociální smír. Oceňuji, že premiér Fiala hovořil o tom, že pro něj a pro vládu je velmi důležitý, ale jsem sám zvědav, jakým způsobem budou sociální smír naplňovat, protože vzkazy od některých politiků naopak ten sociální smír velmi silně narušují.

Takže těch věcí, které se tady teď kombinují, je obrovská spousta a předpoklad budoucího vývoje je dneska vlastně spíš virtuální realitou. Ale musím také podotknout, že vláda Petra Fialy je v naprosto mimořádné situaci. Žádná jiná česká vláda v novodobé historii nečelila třem krizím zároveň. Nečelila energetické, covidové, a ještě válečné krizi. To je opravdu kombinace, kterou nelze komukoliv přičíst. Jde spíš o to, jaké kroky chtějí dělat, ale znovu zdůrazňuji, pokud vláda nebude chtít pomoci občanům a nenajde tu správnou kombinaci pomoci, může se dočkat sociálních nepokojů.

Není nechuť vlády Petra Fialy dělat jakoukoliv plošnou pomoc pro lidi, jinými slovy i vyslyšet vaše požadavky, tak trochu takové ideologické klišé?

Já bych doporučil vládě, aby vymazala ideologii a začala dělat chytrá řešení. Pokud to bude o ideologii, tak jsme v koncích. Je jedno, jaká ta ideologie bude. Pojďme dělat chytrá rozhodnutí, ta lidé ocení bez ohledu na to, jakou politickou stranu preferují ve volbách. Pokud ale budeme dělat ideologická rozhodnutí, tak se bohužel můžeme dočkat poměrně vážných věcí a opravdu je mi jedno, jestli je vláda ideologicky levá, nebo v tomto případě pravá. Já vždycky říkal na dotaz, jakou vládu si přeji, že si přeji vládu moudrou. Pokud bude moudrá, nerozhoduje barva jejich trik, která nosí, bude prostě moudrá. Jestli politik myslí, že je lépe být ideologický, v tom případě možná osloví část svých voličů, ale hrozí, že neosloví celou společnost, a ta to může potom promítnout do nějakého jiného způsobu a přístupu k vládní garnituře.

Takže vlastně každé čtyři roky se přístupy mohou střídat…

Ono se to může paradoxně i radikalizovat, a to si myslím, že je to nejnebezpečnější. Radikalizace ve společnosti by neměla být cílem nikoho, ale pokud se lidé necítí komfortně, pokud cítí, že jsou přehlíženi, pokud cítí, že nikdo neslyší na jejich problémy a nechce je řešit, a ti lidé řeknou, tak a toto už je pro nás překročená mez, tak mají tak jako každý jiný ústavní právo shromažďovat se a říci svůj názor. My tady nemáme žádnou organizaci, která lidi zavírá kvůli názorům, což je dobře, ale v tom případě vláda musí počítat, že k takovýmto protestům může dojít. A nebudu z toho vyjímat nic z té palety nástrojů, kterou odbory mají k dispozici.

Mimochodem, hovoříme-li o radikálních názorech a postojích, v médiích jsou často přisuzovány SPD. Mají její voliči na ně právo?

Voliči mají právo na různé názory, mohou mít názory jak krajní, stejně tak středové, stejně tak levé nebo pravé. V tomto případě je to právo voličů. SPD má poměrně silnou voličskou podporu, stabilní kolem 12 %, tzn., že významnou část českých voličů SPD zastupuje. Můžeme stejně tak u jiných politických stran vnímat, že nemusím souhlasit s některými jejich představami, ale na to mají plné právo, a to se v tom volebním klání vždycky promítne, kdo a jak koho osloví.

Vy jste vždy mluvil o možnosti zdanit zisky nadnárodních firem, které jdou ven do zahraničí. Je to stále na pořadu dne?

Nám jde o to, že může být část těch zisků lépe rozdělena i mezi zaměstnance, tzn., že podíl mezd na přidané hodnotě by se měl podle našeho soudu zvýšit. U nás je extrémně vychýlen, což způsobuje ve finále to, že ziskovost v České republice je asi o 20 procentních bodů vyšší, než je u firem v Německu. To je obrovský podíl. Třeba ta naše kampaň Konec levné práce k tomu spěje, jejím smyslem je, aby se ten poměr změnil, aby byl vyšší podíl mezd na přidané hodnotě, než v je současnosti, což ve finále bude znamenat, že nám porostou naše reálné příjmy, no a to znamená, že budeme bohatší společností.

Ano, firmy nemusí mít zisky tak velké. My nechceme vyanulovat zisky nebo firmy přivést do bankrotu, to není náš cíl a nikdy nebyl, ale ten odliv zisku je tady stále a malý není. Otázka zní, jak to probíhá ve vnitřním hospodaření té firmy a jestliže například v Rakousku v kovoprůmyslu je minimální mzda přes 2000 euro měsíčně a jestliže to je více, než je česká průměrná mzda, tak v tom případě je zřejmé, že i kdyby platili v Čechách minimální, tak ta ziskovost je obrovitánská. Takže říkám to v těch poměrech jenom proto, aby si to každý uvědomil. Ještě je potřeba říci, že v Rakousku platíte ne 12, ale 14 minimálních mezd.

Další otázka se váže k bytové politice. Bytů pro lidi je stále málo a nyní se ještě řeší ubytování ukrajinských uprchlíků. Co s tím?

ČMKOS dlouhodobě prosazuje, aby se v České republice postavilo asi 100 tisíc nájemních bytů, vlády na to ale neslyší. My si myslíme, že bytová krize tady je, a ta mimochodem způsobuje i enormní růst cen nájemného, pořízení bytu apod. Dnes pro mladou rodinu je prakticky nemožné pořídit si při podprůměrném příjmu vlastní byt, vlastnické bydlení. Proto dlouhodobě říkáme, že tato krize by se řešit nejen měla, ale musí a opětovně navrhujeme výstavbu asi 100 tisíc bytů, které by mohly být realizovány buď městy a obcemi nebo třeba družstvy. Myslíme, že družstevnictví je velmi dobrý koncept, pomoci mohou i zaměstnavatelé. Rozložit to po České republice, žádné malé byty, žádné sociální byty, normální byty, normální bytový fond.

Zároveň by se tím zajistila velká podpora celého toho sektoru, to není jenom stavebnictví, podívejme se, z čeho všeho se takový dům skládá, od bytových doplňků, přes sklo, kování, podlahy, ocelové konstrukce apod., a to by mohlo významným způsobem pomoci k několika věcem. Jednak bytovou nouzi omezit, jednak to může částečně vyřešit problém s krizí, která nastupuje v souvislosti s příchodem ukrajinských uprchlíků a nutností jejich ubytování. Ale oni mohou odejít a předpokládám, že významná část odejde a bytový fond bude k dispozici českým občanům, a to si myslím, že je přesně to, co potřebujeme.

Využijme této situace i k tomu, že uděláme kroky, které jsme dlouhodobě odkládali, a zároveň tím vyřešíme závažnou věc, která tady v České republice je, a to je nedostatek nájemních bytů, právě třeba proto, aby se mohla pracovní síla posouvat z jedné části republiky do druhé, protože v mnoha případech brání právě nedostatek bytů za přijatelnou cenu zaměstnancům dát se zcela dobrovolně do pohybu napříč Českou republikou.

Nedávno byla zveřejněna analýza Fóra sociální politiky výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, která se zaměřila na sociální dávky pro rodiny s dětmi. Analýza tvrdí, že nejsou správně nastaveny. Neměly by v tom odbory v rámci tripartity něco dělat?

Ono to začíná už od té standardní příjmové situace. Jestliže máme nízké mzdy, jakákoli náhrada takovýchto chybějících prostředků jiným systémem sice možná je, ale vždy bude velice těžká a náročná, problematická. Jde to od toho, kdy tu dávku může dostat, jaké jsou podmínky pro tu dávku a jaká je její nominální výše apod., jestli je tam nějaká valorizace, kdy se valorizovala naposled, jestli už dávno nepropadla na své hodnotě apod. Proto říkáme, že ten prvotní klíč je vždy v těch základních platech. Pokud budou nízké mzdy a platy, budeme hledat náhradní systém placený z daní. Pokud jsou vyšší nebo relativně vysoké platy, v tom případě nebude důvod pro čerpání dávek. Řeknu to jen na takovém příkladu: když někdo vezme práci za minimální mzdu, což bohužel je poměrně častý jev, zvláště v současnosti, tak jeho mzda je v čistém vyjádření pod hranicí příjmové chudoby pro jednotlivce.

Tak jak to má člověk brát? Vždycky se říkalo, že ten, kdo pracuje, by měl být na tom lépe, než ten, kdo nepracuje. V České republice ten, kdo pracuje, je na tom hůře, než ten, kdo nepracuje. Za určitých podmínek a okolností. To si myslím, že je velmi závažná zpráva a že by měla být napravena právě tak, že minimální mzda bude v jiných hodnotách. Není přece možné, aby česká minimální mzda byla z okolních zemí tou nejnižší, při velmi vysokém českém hospodářském výkonu. Takže máme hodně co napravovat, ale neměli bychom to, jak se říká, chytat až v té druhé či třetí úrovni, ale měli bychom začít od té prvotní.

Z toho potom samozřejmě vyplývá i otázka, zda bude dostatek prostředků pro sociální systém, na důchody, zdravotnictví prostřednictvím odvodů apod. Proto se tak zlobíme nad otázkou superhrubé mzdy, protože tady politici zaťali do veřejných prostředků neuvěřitelnou, historicky jednu z největších sekyr. Tady si mohou udělat společnou fotku zástupci ANO, SPD a ODS, kteří to odsouhlasili. Teď s tím máme obrovské problémy.

Zbyšek Kupský