Velevrub tupý (Unio crassus) je druh sladkovodního mlže. Má lasturu o délce 50–70 milimetrů, výšce 30–40 milimetrů. Tloušťka schránky činí 25–35 milimetrů. Jde o celosvětově ohrožený druh podle červeného seznamu IUCN.
Velevrub tupý je druhem velkého mlže, který byl spolu s perlorodkou říční (Margaritifera margaritifera) zařazen Evropským programem pro sladké vody mezi 15 klíčových taxonů, na které je potřeba zaměřit ochranu. Důvodem je, že tyto dva vymírající druhy symbolizují svou vazbou na rybí hostitele ekologickou spojitost mezi různými skupinami vodních organismů. Kromě vysokých nároků na jakost vody upozorňují také na zásadní význam sedimentu a říčního dna pro vodní ekosystém. Velcí mlži tak zprostředkovávají komplexní pohled na sladkovodní ekosystém a jsou vynikajícími indikačními druhy.
Velevrub tupý byl po tisíciletí běžným druhem velkého mlže našich tekoucích vod. O jeho přítomnosti svědčí hromadné nálezy v odpadních jamách pravěkých sídlišť na dolním Labi i záznamy o hromadném výskytu a využívání ke krmení dobytka z konce 19. století. Druh je značně plastický a dokáže se přizpůsobit potravním a teplotním podmínkám na lokalitě. Odlesňování údolí a lukaření v nivách, které vedlo ke zvýšení teploty vody a přísunu organického materiálu, mu umožnilo vystoupit, podobně jako perlorodce, i do podhorských toků. Zároveň ale hojně obýval všechny typy tekoucích vod až po naše největší řeky (Labe, Vltava, Morava, Dyje). Druhá polovina 20. století ovšem představovala zásadní změnu, která vedla téměř k vyhynutí tohoto druhu na našem území, a přestože byla průzkumu jeho rozšíření v ČR v posledních 10–15 letech věnována zvýšená pozornost. Výskyt různě velkých populací (obvykle spíše slabých a silně rozptýlených) zjištěn pouze na několika lokalitách. Ochrana velevruba tupého v České republice dostala konkrétnější podobu až v rámci přípravy soustavy Natura 2000. Na území ČR bylo vyhlášeno 13 evropsky významných lokalit (EVL) – prakticky všechny v té době známé lokality, ve kterých je druh předmětem ochrany.
Populace velevruba tupého na většině lokalit jsou silně rozptýlené a zdaleka nedosahují populačních hustot, které lze pozorovat na nenarušených lokalitách v zahraničí. S ohledem na způsob rozmnožování se při takto nízkých populačních hustotách dále snižuje úspěšnost reprodukce, a to bez ohledu na působení dalších nepříznivých faktorů. Na jeho výskyt působí negativně i to, že je loven invezními druhy savců, jako jsou ondatra nebo mýval. Tento druh se v Česku vyskytuje většinou v nižších polohách v čistších potocích nebo i řekách či říčkách. Vyskytuje se v ČR např. v těchto lokalitách: PP Vlašimská Blanice, PP Bystřice, PP Lukavecký potok, PP Lužnice, EVL Rokytná, Nežárka, Sázava, Klíčava.
Věřme, že ze seznamu našich živočichů nevymizí! Zatím je to v našich silách!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora