Zoo Ostrava po deseti letech obnovila chov další kočkovité šelmy. Jedná se o manula – otužilý druh obývající vysokohorské oblasti centrální Asie. Na konci minulého týdne byla ze Zooparku Chomutov přivezena samice, do budoucna se počítá i s dovozem samce. Trpěliví návštěvníci mohou novou kočku zahlédnout v upraveném výběhu po rysech karpatských.
Manuli byli v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava chováni v letech 2006 až 2015. Během této doby (v roce 2007) zde proběhl pouze jediný porod, odchov ale nebyl úspěšný, všechna mláďata krátce po narození uhynula. Od té doby se tuto kočkovitou šelmu nepodařilo rozmnožit a s úhynem posledních chovaných jedinců v roce 2015 se zoo rozhodla pro ukončení chovu. Po deseti letech se manuli do Ostravy vracejí. Minulý týden byla ze Zooparku Chomutov přivezena čtyřletá samice, o dovozu samce chovatelé jednají s koordinátorem chovu Evropského ex situ programu (EEP) pro manuly. Samice se zabydluje v upraveném výběhu v blízkosti pavilonu Indické šelmy, který v minulosti obývali rysi karpatští.
Proč se zoo rozhodla pro obnovení chovu manulů?
Po ukončení chovu rysů karpatských, kdy postarší samec uhynul na zdravotní obtíže, nastala otázka, jak dál využít relativně prostorný výběh s chladným, nevytápěným zázemím. »Tyto prostory již nebylo možné kvůli zpřísňujícím se podmínkám využít pro kočku velikosti rysa, proto jsme tento poměrně velkorysý prostor upravili a poskytli manulům – kočkám, které představují nemalou chovatelskou výzvu. V Evropě je v současnosti chováno něco málo přes 60 zvířat, porody se za poslední rok uskutečnily v pouhých čtyřech zařízeních. Všechna zvířata jsou řízena EEP, v rámci něhož vydává koordinátor programu doporučení k přesunům a rozmnožení zvířat,« vysvětluje inspektor chovu šelem v ostravské zoo Matěj Vrúbel. Cílem řízeného chovu je udržet populaci druhu v lidské péči co nejvíce zdravou a životaschopnou. Populace manulů je však nevelká s relativně malými úspěchy při odchovech mláďat.
Manul je obyvatelem horských oblastí, náhorních plošin a pouští v centrální Asii. Obývá tedy velmi extrémní podmínky, kterým je sice výborně přizpůsoben, ale extrémní prostředí také znamená, že se ve volné přírodě nemá možnost setkat s celou řadou kočičích patogenů. »Především kvůli těmto faktorům, ale i zkušenostem z dřívějšího chovu, byla ve výběhu odbagrována nemalá část zeminy, výběh vydezinfikován, navezen nový substrát, a nakonec upraven do podoby, která by měla co nejvíce evokovat přirozený biotop této kočkovité šelmy. V rámci preventivních opatření jsou manuli jediné šelmy, které dostávají pouze přemraženou potravu. Při zamražení totiž hyne většina možných parazitů, na které jsou manuli citliví. Plánujeme také pravidelný odběr vzorků na vyšetření přítomnosti nemocí, které nás u těchto zvířat v minulosti trápily,« dodal Vrúbel.
Manul (Otocolobus manul) obývá náhorní stepi, polopouště, pouště a skalnaté terény centrální Asie až do výšky 4000–4800 m n. m. (dává přednost jižním svahům a místům, kde není tak hluboká sněhová pokrývka, kde se hůř pohybuje a hůř se shání potrava). Životu v chladném prostředí je dobře přizpůsoben velmi hustou a dlouhou srstí (až 6 cm). Chlupy na břiše dosahují až dvojnásobné délky než chlupy na hřbetě a bocích (slouží tak jako dokonalá izolační vrstva). Žije samotářsky a je aktivní ve dne i za soumraku. Loví především hlodavce, pišťuchy a kurovité ptáky. Na přelomu zimy samec vyhledá samici a zůstává s ní několik dnů. Samice rodí 1 až 7 slepých mláďat.
(mac)
FOTO – Zoopark Chomutov