Je opravdu zvláštní, že si páni redaktoři z médií, kteří tak často pasou po jakékoliv drobnosti často marginálního významu, nevšímají skandálního jednání úřadujícího předsedy Pirátské strany Hřiba. Je to možná tím, že významná část mladých pracovníků médií patří prostě k příznivcům této bizarní strany. A že si nepřejí další její oslabování, neboť jejich oblíbená partaj se trvale přibližuje v preferencích k pásmu nevolitelnosti.
Ostatně, všechny poslední volby proběhly tak, že je zřejmé, že v tomto pásmu už Piráti dávno jsou. Není se co divit, tito odborníci na digitalizaci a na rekonstrukce mostů způsobily státu vážnou škodu. Mám na mysli např. naprosto zmrskaný projekt digitalizace stavebního řízení zajišťovaný bývalým šéfem této strany neumětelů Bartošem. Tento projekt, jak bylo nedávno konstatováno bývalými koaličními partnery ve vládě po vyhazovu ministra Bartoše, je zcela nefunkční a nepoužitelný a tudíž těch 200 až 300 milionů korun, které byly vynaloženy na jeho realizaci, jsou škodou státu. Škodou způsobenou ministrem Bartošem a jeho spolupracovníky. Předpokládám, že tuto škodu bude někdo také vymáhat a že někdo (to jest býv. ministr Bartoš) za ní ponese nejen morální, ale také trestněprávní odpovědnost. Orgány činné v trestním řízení, tak čilé v jiných případech, teď ovšem hrají mrtvého brouka.
Jsem zvědav, jak bude policie pokračovat v kauze náměstka primátora Prahy a předsedy Pirátů Hřiba, který prokázal mj. základní nerespektování pravidel právního státu. V právním státě přece nemůže kdokoliv, byť by to byl předseda Pirátů, provádět činy, které jsou de facto výzvou k násilí vůči další osobě. V právním státě není přece možné brát spravedlnost do vlastních rukou. Pokud někdo projevuje názory, které se někomu nelíbí, není možné mu sekat ruce. Je zřejmé, že »slabé mozky« se této výzvy k násilí mohou chopit a mohou použít k vyřizování nesouladu v politických názorech násilí.
Ovšem bývalý primátor Prahy neprojevil jenom kolosální despekt k pravidlům právního státu, on také projevil, pokud jde o čs. a české dějiny, znalosti pouze v embryonálním stavu. Strana národních socialistů, jejímž členem jsem v minulosti byl, přeci nebyla žádnou stranou »nácků«, jak se Hřib domnívá, ale byla pevnou součástí naprosté většiny vládních koalic první Československé republiky. A také v krátkém demokratickém období třetí ČSR v letech 1945 – 1948 byla hlavní antikomunistickou silou ve státě. Tvrdit o straně, v jejíchž řadách byl např. Dr. Edvard Beneš či Dr. Milada Horáková, že je stranou nácků, je nejen neznalost, ale také pitomost.
Myslím, že trestní oznámení, které jsem jménem ČSSD podal na předsedu Pirátů a náměstka primátora Hřiba, je naprosto adekvátní jeho činu. A věřím, že se jím policie bude zabývat se stejnou intenzitou, jakou zkonstruovala obvinění předsedy SPD T. Okamury. V případě Hřibově je ovšem zkoumáni trestněprávní odpovědnosti plně na místě.
Jakýsi politolog, jehož jméno si nepamatuji a to také odpovídá jeho významu, se zřejmě v CNN Prima News vyjádřil (jak jsem si přečetl v jednom článku), že ČSSD, za níž jsem podával jako její předseda trestní oznámení na Hřiba, je »podivnou stranou«. Tomuto pánovi bych chtěl jenom říci, že strana s tímto názvem vznikla před rokem, má reformně socialistický program a členů zhruba tolik, jako ještě nedávno vládní strana Pirátů.
Konstatuji, že předseda Hřib má zjevnou obsesi, pokud jde o nácky, vidí je všude. Ale jeho způsob dehonestování politických protivníků, nerespektování pravidel právního státu jej velice přibližuje jednání fašistů. Alespoň tedy podle mého skromného mínění.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD